OTAKAR KUNC, ŘEDITEL ČESKÉHO NORMALIZAČNÍHO INSTITUTU: * Kolik je vlastně v současnosti v České republice platných norem? Máme jich už téměř 28 tisíc. Ty, s nimiž se podniky chlubí, ale spočítáte na prstech jedné ruky. Jsou to zejména normy řady ISO 9000 vztahující se k managementu jakosti.
OTAKAR KUNC, ŘEDITEL ČESKÉHO NORMALIZAČNÍHO INSTITUTU: Kolik je vlastně v současnosti v České republice platných norem?
Máme jich už téměř 28 tisíc. Ty, s nimiž se podniky chlubí, ale spočítáte na prstech jedné ruky. Jsou to zejména normy řady ISO 9000 vztahující se k managementu jakosti. Za druhé ISO 14000 zavádějící systém práce šetrný k životnímu prostředí. A také některé normy z oblasti společenské odpovědnosti podniku.
Aby firma mohla inzerovat, že má zavedeno třeba ISO 14000, musí za peníze získat nějaký certifikát? Ano, ten udělují zmocněné certifikační společnosti. Cena certifikace se liší podle velikosti podniku, ale mluvíme určitě minimálně v řádech desítek tisíc korun. Jednou za tři nebo čtyři roky je navíc potřeba recertifikovat. Tedy auditem znovu prověřit, zda podnik stále normu splňuje. To stojí další peníze. Vysoké náklady jsou při zavádění těchto norem velkou překážkou hlavně právě pro malé a střední podniky. Co kdyby si podnikatel prostě koupil tištěnou podobu normy a podle ní si sám upravil chod podniku? Platit certifikační společnosti by pak nemusel. Určitě by tak zlepšil fungování své firmy. Ale nemohl by inzerovat, že má zavedeno ISO 9000. Často se bohužel stává opačný případ. Firma sice získá certifikát, ale jde jen o formální krok. Ve skutečnosti se její fungování vůbec nezmění. Zavedení těchto norem není levnou záležitostí. Proč by si je měl i přesto podnikatel pořídit? Existují nejméně dva důvody. Jednak získáte přístup k mnoha veřejným zakázkám. Pokud příslušnou normu zavedenu nemáte, stát vás naopak automaticky z některých výběrových řízení vyloučí. A druhá výhoda? Více se vám otevře evropský trh. Unie požaduje u některých skupin zboží splnění specifických kritérií. Zejména u těch výrobků, které by mohly být nebezpečné. Bohužel, v Evropě je tendence k přehnané ochraně spotřebitele. Jaký je tedy mezi českými firmami zájem o zavádění těchto norem ve srovnání se světem? V posledních letech rapidně vzrůstá. Certifikátů, které potvrzují plnění norem řady ISO 14000, se do konce loňského roku vydalo přes 2000. To byl zhruba 60procentní meziroční nárůst. Na základě ISO 9001:2000 bylo v Česku certifikováno přes 12 tisíc subjektů, což představuje meziroční nárůst asi o čtvrtinu. Vedle norem jsou v Česku k vidění i různé prestižní značky typu Klasa nebo Czech Made. Jak je vnímáte?
Těch značek je hrozně moc, své vlastní si třeba zavádějí i některé obchodní řetězce. Problém vidím v tom, že zákazník netuší, co vlastně taková značka garantuje. O Klase nic nevíte. A co je Czech Made? V západních zemích je spotřebitel zvyklý kupovat zboží podle takových značek. Ale protože k nim má důvěru, která je dlouhá léta budována. U nás zatím zákazník tento zvyk nemá. Vybírá zboží podle jména výrobce, ne podle certifikátu kvality.
Jaká je tedy budoucnost značení výrobků?
V Evropě má každá země svůj vlastní systém. Evropská komise chce proto v budoucnu sjednotit všechny možné certifikáty pod jedinou značku, tzv. Key-mark. Ta by garantovala, že označený výrobek splňuje evropské normy. Ale zavedení této unifikované značky se brání mocná lobby certifikačních organizací. Ty by totiž přišly o výnosný byznys. Takže jednotné značení se zatím odsouvá na neurčito.
VELKÉ VÝHODY PRO MALÉ FIRMY „Respektování mezinárodních standardů hraje klíčovou roli v tom, do jaké míry české malé a střední podniky uspějí na trhu,“ tvrdí generální sekretář mezinárodní normalizační organizace ISO Alan Bryden. Právě pro menší subjekty jsou někdy normy náročné na dosažení. Malým a středním firmám bude proto věnován i letošní světový den normalizace, který připadá na 14. října. Jeho téma zní: „Velké výhody pro malé podniky“.
„NEVIDITELNÉ“ NORMY Z 28 tisíc v Česku platných norem se v byznysu zdůrazňuje jen několik. Drtivá většina z nich je takříkajíc neviditelná a musí je znát jen úzká skupina výrobců. Sjednocují prostě technické parametry výrobků. Určují třeba, jak má být vysoký kancelářský stůl. „Všimněte si, že když například měníte v kuchyňské lince starou pračku za novou myčku, pasuje nový spotřebič přesně do uvolněného místa. Takové drobnosti fungují díky technickým normám,“ upozorňuje Otakar Kunc.
