S t á t n í d l u h o p i s y
Ministerstvo financí, které chybně emitovalo poslední tranši státních dluhopisů, bylo na problematičnost svého postupu upozorňováno ještě před zahájením úpisu. Následné chování úřadu, vedeného Ivem Svobodou, postavilo Českou republiku do velmi trapné pozice země neschopné spravovat vlastní finance.
Skandál, který se rozvířil na konci posledního lednového týdne, má patrně mnohem delší historii. Podle některých zdrojů krátce po schválení zákona 328 z roku 1998 bylo ministerstvo financí upozorněno, že se podstatně změnilo legislativní ošetření emisí státních dluhopisů. Legislativní rada změnila formulaci „Dluhopisy jsou splatné do patnácti let ode dne nabytí účinnosti zákona na formulaci „jsou splatné uplynutím patnácti let . Ministerstvo však změnu nevzalo na vědomí a pokračovalo v dosavadní praxi, což příslušný úředník ministerstva Karel Bidlo zdůvodnil tím, že hledají pro stát nejúspornější režim splácení. To bylo ale také všechno, na co se úřad v Letenské v tomto gigantickém průšvihu zmohl.
Po prvním upozornění pak přicházela další varování, a to i z České národní banky, která nakonec pochybnosti ozývající se na trhu také zveřejnila. Reakcí byla podle informací týdeníku EURO žádost ministra Svobody, aby Česká národní banka informaci o chaosu na trhu dementovala. Rozhořčení obchodníků však bylo v tom okamžiku již příliš veliké. Jediným rozumným krokem v gigantické blamáži by bylo jasné prohlášení o podmínkách zpětného odkupu a omluva investorům. K tomu se však viníci skandálu neměli. Ministerstvo pouze oznámilo, že je ochotno dluhopisy vykupovat, ovšem za tržní cenu. Ta ale neexistuje, protože s dluhopisy se vzhledem k nejasnostem okolo jejich dalšího osudu neobchoduje. A pokud by se obchodovalo, určitě by se cena pohybovala pod nominálem. Jde přece o pochybný papír, jehož kupon nenese o nic vyšší výnos než kupon u obligací renomovaných zahraničních bank. Proto je nabídka ministerstva pro investory nepřijatelná. V úvahu snad připadá jen mírně hororová varianta, při níž by se majitelé dluhopisů mezi sebou domluvili a fiktivními převody vyhnali cenu do nereálné výše a na celé akci potom při odkupech pěkně vydělali.
Se značným zpožděním reagovala na situaci i Komise pro cenné papíry. Ve středu 10. února došla k závěru, že při emisi byl porušen příslušný zákon a vyzvala ministerstvo, aby zjednalo nápravu a informovalo o vyřešení celé záležitosti. Podle zákona má totiž emitent veřejně obchodovatelného papíru povinnost informovat komisi o všech skutečnostech, které mohou vyvolat významnou změnu kursu jím vydaného cenného papíru. Zároveň požádala o vyjádření Českou národní banku, neboť ta je podle zákona oprávněna vydávat stanoviska k emisím státních dluhopisů.
Informace o skandálu s českými státními dluhopisy se rozletěla po trhu, a na první pohled se dokonce zdálo, že by mohla nepříjemně ovlivnit celý trh. Skandál vypukl 3. února a hned následující den napsal na internetové stránce společnosti Patria Finance její obchodník Jan Brožík: „Trh dluhopisů se dnes zdá být paralyzován pochybnostmi o splatnosti zatím poslední emise SD. Téměř žádné obchody se od rána neuskutečnily. Ministerstvo si právě ten den zahrávalo s ohněm. Bylo den před vydáním nových papírů a ráno ujistilo všechny účastníky trhu, že do dvanácti hodin vydá prohlášení, jak uvede všechny záležitosti na pravou míru. Nic takového však neučinilo, přestože právě ten den měli investoři provést platby za předtím upsané dluhopisy. Večer téhož dne se mezi nimi objevily zprávy, že ministerstvo vydá v den emise patřičné prohlášení. Podle něho by emisní podmínky zůstaly v platnosti. Zároveň se od prohlášení čekal příslib okamžité přípravy novely, která by odstranila stávající rozpor. Jenže za prvé šlo pouze o neoficiální informace a za druhé se nikdo nemůže spolehnout na to, že novelu Parlament skutečně přijme.
Trh s dluhopisy byl v těch dnech téměř mrtvý, při minimálních obchodech lehce oslaboval. „Prakticky celý den setrval trh v téměř naprostém klidu. Po čtvrthodině od zahájení obchodování žádný telefon, žádný obchod, po celý den, charakterizoval trh lakonicky další obchodník Patrie Dalimil Vyškovský. Následující den po ránu ministerstvo pouze oznámilo, že je vše v pořádku a investoři mají být klidní. Kdo prý bude mít pochybnosti, bude moci v příštím roce prodat papíry zpět emitentovi. Prohlášení ale neobsahovalo to nejdůležitější, a sice cenu odkupu. Po poledni ministerstvo financí nasadilo všemu korunu již zmíněným dalším prohlášením, které obsahovalo slova o tržní ceně. Obchodníci začali používat nespisovná slova a hovořit o absurdním divadle.
Zda by skandál skutečně ochromil trh s českými dluhopisy jako celek, se již nedozvíme. V následujících dnech po jeho vypuknutí se totiž o vzruch v obchodování začaly starat zcela nové jevy: pokles koruny a změny v očekávání dalšího vývoje úrokových sazeb odstartovaly pokles cen českých dluhových instrumentů a pak je usadily na houpačku. Přestože sazby na mezibankovním trhu v některých dnech mírně klesaly, ceny dluhopisů při nejmenším z počátku kopírovaly jen pohyby koruny. Obchodníci dokonce začali doporučovat dluhopisy s proměnlivým výnosem. I v den, kdy Český statistický úřad oznámil příznivý vývoj lednové inflace, a dealeři proto nastavili ceny dluhopisů o deset bodů nad úrovní předchozího dne, začal trh stejně padat hned po prvních nabídkách na prodej.
Divoký vývoj na trhu těchto cenných papírů cosi vypovídá o důvěře v další vývoj české měny. Napravit nedostatečnou, kterou si ministerstvo financí vysloužilo za svoji poslední emisi, nebude snadné. Svobodův úřad má jen jednu jistotu - s následujícími pokusy o prodej podobných papírů to bude mít kvůli zpackané emisi i rozhoupanému trhu rozhodně těžší než doposud.
