Experti komunikují s ministerstvem dobrovolně a ve vlastním zájmu
Své zdraví a své životy riskují čeští experti v Iráku. Riskují pro stát. Dostali za úkol pomáhat s obnovou tamní infrastruktury, případně shánět tipy na zajímavé zakázky pro české firmy. To bylo slávy, když se loni vláda rozhodla, že je pošle do Iráku. Dalo by se proto očekávat, že stát se kromě jejich platu postará i o jejich bezpečnost. Tak to ale není.
Jednotlivé úřady si v tomto případě přehazují odpovědnost jako horký brambor. Když na to média upozorní, cítí se být ukřivděny a poškozeny. Jako třeba ministerstvo zahraničních věcí, které však zřejmě v těchto dnech spíš očekává velebení a chválu za osvobození českých novinářů z iráckého zajetí.
Realita je jiná, rozhodně ne veselá. Důvody k oslavě neexistují. Není jasno v tom, kdo vlastně nese za bezpečí našich odborníků odpovědnost. Zda je to vláda, která o jejich vyslání rozhodla a schválila i jeho financování. Ministerstvo zahraničních věcí, které experty do rizikové oblasti formálně odeslalo jako své zaměstnance. Ministerstvo vnitra, které poslalo do Bagdádu své lidi z Útvaru rychlého nasazení (URNA). Anebo ministerstvo obrany, které má kousek od jihoirácké Basry několik desítek vojenských policistů a obrněné terénní toyoty.
Ministerstvo zahraničí na svoji obhajobu tvrdí, že experti v Iráku působí v rámci dočasné koaliční správy - CPA. Navíc prý „ve vlastním zájmu a dobrovolně“ komunikují s ministerstvem a ambasádou. Jenže ministerstvo by si mělo uvědomit, že to jsou papírově jeho zaměstnanci a že za ně nese plnou odpovědnost. CPA ani nikdo jiný „pracovní úrazy“, únosy nebo popravy řešit nebude. Odborníkům může CPA zajistit bezpečnost maximálně v místě, kde pracují. V kanceláři. Specialisté ale potřebují vyjíždět do terénu. Na zadku by mohli sedět doma v Praze. Možná by to bylo pro úředníky lepší: alespoň by jim nikdo nemusel závidět platy, které pobírají v dolarech.
Černínský palác se dále vymlouvá, že o bezpečnost českých odborníků se přece stará policejní Útvar rychlého nasazení. Tím je to pro něj vyřízeno. Že experti nemají kde nafasovat neprůstřelné vesty, ale musejí si je půjčovat, kde se dá? A že nemají z domova žádné bezpečnostní instrukce (CPA vydává pro zahraniční pracovníky v Iráku jen doporučení, nemůže jim nic rozkazovat)? To asi úředníkům-diplomatům nevadí.
Co je ale ještě horší: URNA působí pouze v Bagdádu. Ale dole na jihu, v Basře, pracují další dva čeští specialisté, na energetiku a vodohospodářství. Zcela bez české ochrany. Poté co se na to novináři zeptají náměstka ministra zahraničních věcí Petra Koláře, najednou si vzpomene. „No, ty dva naši v Basře, aha, no jo… Já mám pocit, že je o ně postaráno.“ Ne, není, pane náměstku. Nestačí mít pocit a spoléhat se na to, že se o sebe dokážou – naštěstí - postarat sami.
Zatím to zvládají. Když jim Praha nedodá instrukce, vymýšlejí si sami i improvizovaná bezpečnostní opatření. Teď kupříkladu jezdí ve svých „soft skin car“ („auto s tenkou kůží“ které lze prostřelit) po městě více než šedesátikilometrovou rychlostí, protože se tak snižuje, ne-li vylučuje, možnost zásahu pancéřovou pěstí! Takové auto by však podle doporučení CPA bez opancéřovaného doprovodu a ochranky vůbec nemělo vyjet na ulici mimo areál koaliční správy.
Ministerstvo obrany má přitom na jihu u Basry osmdesát vojenských policistů, kteří cvičí místní ochránce pořádku, a pancéřované toyoty. O bezpečnost českých expertů se prý ale starat nemůže, protože mu to neumožňují předpisy. Takovou věc by prý musela schválit vláda, což se zatím nestalo. Navíc prý policie nemá žádné pancéřované vozy k zapůjčení.
Ještě loni to však fungovalo. Vojenští policisté, které střežili již odvolanou polní nemocnici, vyráželi se svými pancéřovanými vozy společně s experty do terénu kontrolovat elektrárny, kanály… Problém je v tom, že diplomaté odmítají vojákům za auta a ochranku zaplatit.
Větší skupina odborníků umístěná v Bagdádu naštěstí před Velikonocemi odjela z Iráku na školení do Prahy. Na pokyn ministerstva raději několik týdnů zůstanou doma. Češi působící v Basře, kde se nyní bezpečnostní situace prudce zhoršila, ovšem zůstávají.
Jak říká náměstek ministra zahraničí Kolář: „Že by se stalo, že by někdo, kdo má kontrakt s ministerstvem zahraničí, byl v ohrožení života a nebylo o něj dobře postaráno, to naprosto nepřipouštím. To by pro nás samotné byl naprosto skandální moment.“
Ano, má pravdu, pan náměstku. Skandální moment, i tak by se to dalo nazvat.
