Nezájem ČSSD o ministerstva školství a zdravotnictví
Tak staronová koalice má jasno v tom, co chce udělat. Nyní už zbývá jen vyjasnit si, s kým to bude dělat. Zní to hezky a opravdu by to tak mělo být. Nejprve programová shoda a potom diskuse o jménech ministrů, při níž se vybírají ti nejlepší z nejlepších. Proč však přitom člověk cítí takovou zvláštní pachuť?
Není-li to trochu tím, že se personální diskuse vede především kolem tří ministerstev, kterými protéká poměrně dost peněz. Doprava, životní prostředí a místní rozvoj jsou posty, o něž hodlá sociální demokracie bojovat jako lev, byť na jejich zužitkování zbývají maximálně dva krátké roky. Stanislava Grosse k tomu přímo zavázal nejvyšší stranický orgán mezi sjezdy.
Budiž. Možná mají sociální demokraté své programové priority právě v těchto resortech. Jenže to nějak zapomněli veřejnosti vysvětlit stejně jako to, že jejich prioritou už není školství a vzdělávání. Ministerstvo školství je totiž nabízeno k handlu lidovcům. Možná by dokonce za palec na zakázkách při stavbě dálnic dovolili i zavést školné.
Podobně nabízené je zřejmě ministerstvo zdravotnictví, což je zřejmě jakýsi podivný převýchovný ústav, do něhož na jedné straně vstoupí přesvědčený solidární socialista a na druhé straně vychází poloviční liberál se seznamem poplatků a příplatků pod paží. Možná přátelům v lidovém domě už došlo, že to je resort, v němž hrozí malér v tuto chvíli asi nejakutněji, a tak by bylo dobré tu horkou ertepli odhodit do bratrských dlaní.
Zkrátka je jasné, že nyní nadchází ten klíčový okamžik pravdy. Při jednáních o zcela konkrétních křeslech, která reprezentují zcela konkrétní peníze na zcela konkrétní zakázky pro zcela konkrétní firmy, se ukáže, nakolik je koalice skutečně semknutá a pevná a nakolik jsou lidovci - protože to se týká především jich - ochotni se rozdělit.
Manévr Miroslava Kalouska, který naznačil, že možná ústupová cesta KDU-ČSL vede přes ministerstvo financí, byl odvážným tahem, který poněkud zchladil socialisty rozjařené Špidlovým pádem. Tahle jednání nebudou pro socialisty jednoduchá a vysoké ambice vkládané do hry na škatulata se mohou snadno proměnit ve stresující zklamání.
Zajímavé je, že nejsilnější tlak na ovládnutí zmíněných „zakázkových“ ministerstev a jejich výměnu za ona průšvihová nepřichází ani tak z okolí Stanislava Grosse, jako spíše z regionů, a to dokonce z těch zemanovských, například z Ústí nad Labem. To vyvolává pokušení zapochybovat, zda výroky o mafiánských praktikách nejmenovaných politiků opravdu vycházejí z úst nejpovolanějších.
ČLÁNKY DO MAILU