Zimní dovolená v Gruzii? Zní to poněkud exoticky, ale na Kavkaz se dá dostat za stejnou dobu jako na lyže do Rakouska. I s odbavením na letišti v Praze můžete do vysokohorského střediska Gudauri dorazit za sedm hodin. Do Rakouska na lyže to je autem podobně dlouho, přičemž lyžování v Gruzii je v mnoha směrech lepším zážitkem. Samotný let z Prahy do Tbilisi trvá tři a půl hodiny. Georgian Airways ho od loňska provozují dva dny v týdnu: v úterý a v pátek.
Když jsme letěli na konci ledna, bylo letadlo poloprázdné, většinou v něm seděli Gruzínci a pár českých lyžařských nadšenců a freeriderů. Z letiště je to pak do Gudauri taxíkem asi 120 kilometrů, což zabere zhruba dvě hodiny. My jsme se ovšem z letiště nevydali přímo na sjezdovky, ale jednu noc zůstali v hlavním městě. Tříhvězdičkový hotel Sololaki v centru města s hodnocením přesahujícím devět bodů z deseti stál i se snídaní necelých osm set korun. Gruzínci jsou velmi pohostinní, v našem rodinném hotelu nám majitel nabízel víno z vlastních vinic a chlubil se, že se v jižní části země víno vyrábělo již kolem roku 6000 před Kristem.
Stezka kamionů
Jídlo je v Gruzii výborné. Na ulici se všude prodává chačapuri, které i s černou kávou koupíte za 20 korun. Je to kynutá chlebová placka plněná sýrem. Stojí za to vyzkoušet chačapuri adžaruli, což je upečené těsto ve tvaru lodičky, plněné sýrem, skoro syrovým vejcem a máslem.
Hlavní turistická Puškinova třída vede z centrálního náměstí Svobody vyzdobeného světelnými řetězy až ke středověké pevnosti Narikala. Představte si ulice v českých a moravských městech v 90. letech, kdy byla většina domů žalostně zanedbaná. Na večeři jsme měli štěstí. Z jídelníčku jedné z restaurací jsme si náhodně vybrali čchmeruli, tradiční pokrm ze smaženého kuřete s omáčkou z koriandru a především z česneku. Přestože je to obrovská česneková nálož, chutnala velmi dobře.
Druhý den ve čtyři odpoledne ale už na nás u hotelu čeká taxi, které nás veze přímo do Gudauri. Dá se sice jet i autobusem, ale dvouhodinová cesta poměrně luxusní toyotou s volantem napravo (import z Velké Británie) nás vyšla na 1400 korun pro dva. Gruzínci jezdí jako šílenci, předjíždějí přes plnou čáru. Museli jsme občas řidiče mírnit, ať neriskuje, když nevidí do zatáčky. Jakmile jsme se ale dostali na horskou silnici, uklidnil se a jel pomalým tempem. Cestou jsme minuli dvě obrovské vodní elektrárny, které vlastní a provozuje česká firma EnergoPro; v Gruzii je voda hlavním zdrojem energie.
Předjížděli jsme také dvě kolony zhruba 80 stojících kamionů, které nemohly pokračovat kvůli hustému sněžení v minulých dnech. Náklaďáky z Ázerbájdžánu, Gruzie, Turecka a jeden i z Ostravy vozí po horské cestě zboží do Ruska a z Ruska a kvůli úzké cestě je policisté pouštějí kyvadlově z obou stran.
| Kolik stojí dovolená v Gruzii (skutečné náklady cesty) |
|---|
| Letenka Praha–Tbilisi 5000 Kč (s přestupem ve Varšavě nebo Istanbulu) 9000 Kč (přímý let s Georgian Airways) |
| Taxi z letiště v Tbilisi do centra města Cenu 40 lari jsme srazili na 30, tj. asi 240 Kč |
| Cena hotelu v Tbilisi Tříhvězdičkový, hodnocení devět bodů z deseti – 800 Kč/noc |
| Cena hotelu v Gudauri Tříhvězdičkový, s polopenzí – 2000 Kč/noc |
| Skipasy 1 den (dospělý/dítě) – 340/210 Kč 4 dny (dospělý/dítě) – 1260/780 Kč |
| Půjčení lyží/snowboardu Lyže (bez bot/s botami) – 160/240 Kč/den Snowboard – 240 Kč/den |
| Jízdenka na metro v Tbilisi Jedna jízda – 4 Kč |
| Jídlo Zhruba o třetinu levnější než v Česku |
| Týdenní pobyt v Tbilisi a Gudauri Od 10 tisíc do 18 tisíc Kč |
Zdroj: Autor a webové stránky resortu Gudauri
Lyžařská vesnička Gudauri totiž leží na jedné z historických obchodních tras mezi Gruzií a Ruskem. Kamiony přes ni musejí vystoupat do nadmořské výšky přes dva tisíce metrů. Ve stejné výšce ležel i náš hotel Edelweiss. Starší, útulný horský hotel, kde jsme měli polopenzi. Na večeři jsme potkali skupinku vojáků z Arménie, v níž byl překvapivě i jeden Američan a dva Poláci. Ze zhruba dvacítky hostů byla většina ruskojazyčných (ruská hranice je vzdálená jen padesát kilometrů). Druhý den jsme zjistili, že v hotelu jsou i dva Slováci z Žiliny.
Z gruzínského jídla stojí za to vyzkoušet také místní pirohy chinkali, které dostanete téměř všude. Jsou to knedlíčky plněné směsí masa, cibule a koriandru. V restauracích si je hosté dávají po půltuctech a nezřídka je zapíjejí vodkou. Typickou úpravou masa je pak v Gruzii šašlik neboli velké kusy vepřového, skopového či hovězího masa napíchnuté na jehle a pečené na grilu, které se podávají se sladkokyselou omáčkou z plodů podobných našim švestkám.
Vysokohorská turistika. Vrcholky na Kavkaze přesahují často tři tisíce metrů (nejvyšší má přes pět tisíc) a v létě se po nich dají podnikat nádherné túry.
Plachtění na lyžích
Lanovka byla od hotelu vzdálená jen 170 metrů. Vystoupat se dá v lyžařském areálu až do 3200 metrů. Sjezdovky jsou rozloženy v rozlehlém údolí. Obsluhuje je asi osm převážně velmi dlouhých sedačkových lanovek. Nikde nejsou sněžná děla, sníh je přírodní a díky hustému sněžení v předchozích dnech jsme měli vynikající podmínky. Sjezdovky jsou převážně červené a modré, tedy středně těžké, jen několik je černých, ale nejsou to takové srázy jako v Česku.
Naše čtyři lyžovací dny jsme začínali v neděli, ale přesto byly sjezdovky minimálně o třetinu volnější než v Rakousku či Itálii. Ve všední den pak bylo nádherné si přivstat a tři jízdy jet sám po upraveném širokém „manšestru“. Gudauri je ale i rájem pro freeride. Průvodci vodí skupinky nadšenců na prknech i lyžích na odlehlé netknuté táhlé svahy, jimiž sjedou zpět k hlavní cestě do Ruska o pár kilometrů dál, kde už čekají taxíky.
Co rok, to vlek. Každý rok přibývají v Gudauri nové sjezdovky a vleky. Během letošního ledna se rovněž stavělo.
Za 180 eur je možné nechat se vzít nahoru i vrtulníkem. Ale to už je možná lepším a cenově dostupnějším zážitkem paragliding z nejvyšších vrcholů až dolů do vesnice. Instruktorů s velkými batohy s padáky jsou desítky. Jeden seskok stojí 200 lari (1700 korun), když mají instruktoři dobrou náladu, tak i 150 (asi 1270 korun).
Po kopcích jsou rozeseté stánky s občerstvením a restaurace, kde na rozdíl od Rakouska nehraje dechovka, ale většinou chilloutová elektronická hudba. Je vidět, že se středisko rozvinulo během posledních dvou tří let. Většině personálu je pod třicet a ve středisku ještě nezavládl čistě byznysový duch. Ostatně stavět se bude i dál. Dole ve vesnici vznikají luxusní hotely s bazény na střeše, na prodej jsou apartmány, budují se i nové sjezdovky, pro které je v údolí ještě hodně místa. I naše lanovka, která nás vezla od hotelu, jezdí teprve rok.
Slovenský miliardář Rattaj ovládne Ještěd. Liberec mu ho pronajme na 10 let
Gruzínci neradi vstávají, takže vleky se rozjíždějí až v deset hodin. Zato pak odpoledne vydrží do pěti hodin až půl šesté. Poslední den moje žena, která už vrátila snowboard, nestihla sjet dolů a musel ji svážet skútr horské služby.
Stalin a ikony
Zajímavé je, že cesta zpátky – znovu taxíkem objednaným v hotelu – stála o 20 lari méně než cesta z Tbilisi. Hlavní město Gruzie je stejně jako Praha rozloženo v kopcovitém terénu. Z pevnosti vede nad celým městem lanovka k nedávno vybudovanému parku na břehu řeky Kury (gruzínsky Mtkvari). Všude jezdí staré dieselové mercedesy a zamořují okolí výfukovými plyny.
Do odletu zbýval jeden den. Šli jsme si prohlédnout pevnost Narikala. Nedaleko ní na protějším kopci si nedávno postavil honosnou vilu nejbohatší Gruzínec a bývalý politik Bidzina Ivanišvili, který podobně jako Andrej Babiš vybudoval z nuly úspěšné politické hnutí Gruzínský sen. Na zpáteční cestě jsme se zastavili v katedrále Sioni. Chrám z 6. až 7. století je považován za jedno z nejsvětějších míst Gruzínské pravoslavné církve. V potemnělé chrámové lodi se právě konala malá svatba. Duchovní s kadidlem zpíval monotónní chorál. Zdi byly posety malbami a zlatými ikonami. Poslední noc v Tbilisi jsme strávili v hotelu Salve, který byl za podobnou cenu jako Sololaki. Od hostitelů jsme dostali polosladké červené víno, čaj a přednášku na terase s nádherným výhledem.
Street food. Na ulicích Tbilisi se dá všude levně najíst. Ve stáncích stojí chačapuri kolem 15 korun.
Před odjezdem jsme ještě zamířili do národního muzea, kde byla velká výstava o komunistické éře Gruzínců od roku 1921 do 1991. Ruská nadvláda byla nemilosrdná. Jen v letech 1921 až 1924 bylo zavražděno 50 tisíc Gruzínců, další desetitisíce pak byly odvlečeny do pracovních táborů na Sibiři. Gruzíncům během sovětské éry jméno jejich neslavnějšího rodáka – Josifa Vissarionoviče Džugašviliho, který je znám jako Muž z oceli neboli Stalin – nijak nepomohlo.
Nicméně Gruzie – ač většina tamních obyvatel mluví kromě rodné řeči i rusky a jen málo anglicky – je výrazně prozápadní stát, který v roce 2013 uzavřel s Evropskou unií asociační dohodu. Přes hořké historické zkušenosti jsou Gruzínci k cizincům přívětiví, Gruzínky pak často velmi půvabné s uhrančivě černýma očima.
Čtěte také:
ČLÁNKY DO MAILU