Úvahy pro manažery
Alvin Toffler, jeden z nejznámějších sociálních vědců a prognostiků třetí třetiny dvacátého století, napsal o knize Nový obraz budoucnosti jednoznačné věty: „Význační autoři, kteří přispěli do této knihy, formulují důležité koncepční prvky, z nichž se bude skládat budoucí podnikatelské paradigma. Jednotlivé kapitoly jsou plny provokativních a inspirativních myšlenek, trefně položených otázek, nových poznatků a alternativních způsobů uvažování o nadcházejícím koncepčním či kooperativním střetu. (str. 15) A Toffler skutečně není bezvýznamná figura. V roce 1980 v knize Třetí vlna přišel s vizí „demasifikace , překonání hromadné výroby, hromadné distribuce, hromadných sdělovacích prostředků a socioekonomické homogenity. V roce 1970 v ještě slavnější knize Šok z budoucnosti předpověděl, že firmy budou muset opakovaně měnit svou strukturu a omezovat byrokracii. V roce 1972 v konzultantském doporučení pro tehdy největší korporaci světa AT&T zmiňoval nutnost jejího rozdělení. Po letech došlo na jeho slova. Kniha Nový obraz budoucnosti je složena ze šestnácti úvah na témata nových pojetí konkurence, řízení, vedení, trhů a světa v současné turbulentní době globálního kapitalismu. Autory jsou klíčové osobnosti (nejen) manažerských knih. Jako příklad jmenujme dva, jejichž knihy jsme již v týdeníku EURO dříve recenzovali. John Kotter přispěl textem Kultury a koalice (str. 164) o novém pojetí vedení (EURO 21/2000) a Philip Kotler kapitolou Mapování budoucího trhu (EURO 12/2000). Nemáme zde prostor popsat všech šestnáct úvah šestnácti autorů knihy. Vybrali jsme si proto dva eseje obecnějšího zaměření, autorů známých i mimo okruh čtenářů manažerských a marketingových publikací. Lester C. Thurow, jenž přispěl textem Změna charakteru kapitalismu, je celosvětově uznávaným ekonomem a profesorem řízení a ekonomie na Massachusettském technologickém institutu a má značný vliv na utváření hospodářské politiky USA. O kapitalistickém systému v podobě druhé poloviny dvacátého století Thurow píše, že dospěl ke konci své cesty, základy světového hospodářství se podle něj dramaticky změnily. Padla ekonomická nadvláda USA (podíl Spojených států na světové průmyslové výrobě poklesl ze 75 procent na méně než 25 procent), se zhroucením komunismu se ke kapitalistickému světu rozhodly připojit téměř dvě miliardy lidí (což musí ovlivnit nejen postkomunistické státy, ale i zbytek světa), komparativní výhody již v dominantní míře netvoří zdroje nerostných surovin, ale vzdělání a intelektuální kapitál. Začíná skutečná konkurence všech proti všem a hra s nulovým součtem. „V podmínkách klasických komparativních výhod šlo o hru s pozitivním konečným výsledkem. Konkurence nik je konkurencí, v níž vyhrávají všichni. Každý má svou vlastní niku, v níž může excelovat, takže nikdo nepřijde o existenci. Nová konkurence všech proti všem je však konkurencí, v níž jeden vyhrává a ostatní prohrávají. Je tosituace, kde každý (stát) chce tytéž klíčové obory, protože v nich se vytvářejí vysoké zisky a vysoké mzdy. A některým lidem se podaří těchto oborů se zmocnit, zatímco ostatním se to nepodaří. Do hry tedy vstupuje prvek nulového výsledku. (str. 226) Základy kapitalismu se podle autora silně otřásají, což dokládá řadou údajů: za posledních 22 let Evropa nevytvořila žádné nové pracovní příležitosti, evropská nezaměstnanost se blíží dvanácti procentům, hrubý domácí produkt USA se za posledních dvacet let o třetinu zvýšil, ale osmdesát procent reálných mezd se snížilo. „Dalším příkladem je Mexiko, kde všechno udělali doopravdy správně: zajistili vyrovnaný rozpočet, privatizovali své státní podniky, provedli deregulaci udělali všechno, co by vám ekonomové poradili, a přesto se jejich ekonomika zhroutila. (str. 228) Klíčem k úspěchu v době končícího kapitalismu je intelektuální kapitál. Thurow se ptá vlád a podniků, zda investují dost do vzdělání svých lidí, do vědy a výzkumu. „Dominantní konkurenční zbraní jedenadvacátého století bude vzdělanost a kvalifikace pracovních sil… Absolventi postgraduálního studia biologie jsou totiž ekvivalentem výrobních dělníků v jiných oborech. (str. 226–227) Druhým autorem, na jehož text Od národních států k sítím krátce zaměříme pozornost, je John Nais–bitt, který patří mezi nejznámější světové prognostiky trendů. Dříve pracoval jako manažer ve firmách IBM a Eastman Kodak, dnes je hostujícím profesorem Harvardovy univerzity, Moskevské státní univerzity a Institutu strategických a mezinárodních studií v Malajsii. Na světě se již prodalo přes osm milionů výtisků jeho knih. „Žijeme ve světě, kde skutečná moc spočívá ve velkých sítích propojených jedinců. A síť ze své podstaty nemá žádné ústředí. Má–li síť fungovat, musí mít všichni pocit, že jsou v jejím centru. Pak je doopravdy silná. (str. 209–210) „Není prostě pravda, že vládnout budou velké korporace, tvrdí Naisbitt. Uvádí například údaj o podílu na americkém vývozu: na firmy s devatenácti a méně zaměstnanci připadá jeho polovina, zatímco na firmy s více než 500 zaměstnanci jen sedm procent! Velké korporace zeštíhlují a přibývá nových malých podniků. Síťová metafora je vábivá, ale v Naisbittově argumentaci je přece minimálně jedno slabé místo. A tím je odpověď na otázku, kam plynou zisky. Jiní autoři píšící o globálním kapitalismu totiž poměrně přesvědčivě ukazují, že na periferii stále štíhlejších korporací zuří ostrý konkurenční boj, který vyprodukuje mnoho zboží a služeb, ale zisky stále více plynou do několika center.
Gibson, Rowan (ed.): Nový obraz budoucnosti. 2. vydání. Management Press. Praha 2000. Cena neuvedena. (orig. Rethinking the Future vyšel v roce 1997)
