Pravděpodobně nebudu jediná, komu sousloví „nerozbitné vánoční ozdoby“ způsobuje husí kůži. Vánoční ozdoby přece mají být křehké – jako kouzlo Vánoc. Rozbitné, to je potom ta pravá legrace – smetání maličkých střípků z koberce, výkřiky „nechoďte sem bosí“ a oplakávání „té modré koule, co jsme měli nejraději“.
Foto: Photl.com a Christmasworld.com
Vytváření vánočních – tedy oněch skleněných – ozdob má na evropské poměry poměrně krátkou tradici – polovina 19. století není pro nás, kteří datujeme historii „od starých Římanů“, nic starého. Většina dílen zabývajících se tímto sortimentem navíc byla a vlastně dosud je na bývalém německy mluvícím území Čech.
Je to vcelku logické, vždyť i stromeček přišel z Německa. Tam má zdobený strom daleko delší tradici, první písemná zmínka o stromku je z Brém, patrně z roku 1570. Nejdříve byl ozdobený stromek okrasou veřejného prostoru (kterou zůstal prakticky i dnes), počátkem 19. století se pak dostává do domácnosti. Katolíky možná nepotěší, že to byl původně protestantský zvyk. Připadal jim poněkud pohanský.
Stromečky se původně věšely „hlavou dolů“. A do leskle zdobných krasavců měly daleko. V Česku poprvé představil vánoční stromek ředitel Stavovského divadla Jan Karel Liebich roku 1812 na zámečku v Libni. Liebichův vánoční strom se stal nadlouho předmětem diskuzí a drbů pražské smetánky. Do domácností se ale stromky dostaly až o 30 let později, zdobené perníčky, jablíčky s dekorem z nového koření, křížalami a sušenými švestkami, ozdobami z proutí a slámy a všemi těmi nelesklými ozdobami lidu prostého, kterými měly občas tendenci zdobit stromky i naše matky, odchované tradicí Krásné jizby – ÚLUVu a Družstevní práce. Nesetkaly se s nadšením našich dětských očí. Kouzelný svět skleněných koulí zrcadlících vánoční poetiku sláma nenahradí…
Mimochodem, světýlka začaly mít stromečky až kolem roku 1860, zářily lojovými svíčkami. O prvních hořících záclonách se
v dějepise nepraví nic. Postupně stále lesklejší a lesklejší vánoční stromky někteří autoři vysvětlují tím, že stromek má být ztělesněním „světla“, které se rozhostilo po narození Ježíše. Inu, jak ale potom vysvětlit ty původní pohanské větve jako symbol nehynoucí zeleně přírody…
Lesk k současnému vánočnímu stromku prostě patří. Stejně jako k němu patří ozdoby děděné i nově kupované. Pro ty,
kteří chtějí být každý rok „in“, se vytvářejí barevné trendy. Tvůrci ozdob vědí, jaké budou barevné tendence dva roky dopředu. Veletrh Christmasworld ve Frankfurtu koncem ledna vždy s předstihem ukazuje, co bude módní o dalších Vánocích. Trendem letošních Vánoc by měla být údajně modrá a fialová. V kombinacích i samostatně „tón v tónu“ od ledové modré až po temnou půlnoční modř. Modrá má navíc tu výhodu, že se dá kombinovat s šedou, bílou, stříbrnou či dalšími chladnými barvami. Vrací se však i tradičně červeno-zlato-zelená německá kombinace, ztělesňující jistotu a „návrat do starých dobrých časů“.
Novinkou je ovšem letos v dekoracích používané bílé peří, hojně se vyskytuje i na letošních adventních věncích. A opět budou v módě barevné koule, ovšem ty z ní nikdy nevymizely. „Roztomilí“ ptáčci, autíčka, trubky či andílci se foukají
do forem. Pro ty, kteří nemilují „nerozbitné“ koule se švem nebo nedej bože ty z plastu, jsou tu ty foukané. Koule, špičky a další hladké tvary se foukají „volně do prostoru“ ze skleněných trubic ze sodnatého skla.
Tato technologie se nezměnila od 20. let 20. století, kdy začaly sklářské firmy vyrábět ručně foukané skleněné ozdoby. Jak vyrobit na milimetr přesnou kouli, se dá prý naučit za dva či tři měsíce. Pak se koule ponoří do stříbřící lázně z roztoku dusičnanu stříbrného a lesklá krása je na světě. Ozdoby se pak dále barví transparentními i krycími barvami a kreslí či lepí se na ně různé vzory, některé části se máčejí v lepidle a posypávají jemně drceným sklem či textilní střiží. Na takové se dnes specializuje například družstvo DUV, které vyrábí ozdoby ve Dvoře Králové už skoro 80 let.
Stejně dlouhou tradici má i vsetínské výrobní družstvo Irisa. Ručně se tvoří ozdoby i ve Slezské tvorbě a Glassoru. Všechny tyto firmy vyrábějí ve význačné míře na export – vyvážejí do Spojených států, Kanady či Austrálie. Zejména Spojené státy jsou velkým trhem, tamější zvyk stromky neodstrojovat a vyhazovat i s ozdobami je totiž zlatým dolem pro výrobce i vývozce. Malý český trh by tradiční společnosti neuživil, problémem se stala nejen ekonomická krize, ale i rozbití již tak malého trhu na ještě menší odběratelské firmy.
Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou vlastní největší sbírku skleněných vánočních ozdob, má jich asi 15 tisíc. Sbírka je fascinující nejen tím, kolik předmětů se v ní nachází, ale také množstvím barev, vzorů, odstínů a dekoračních technik. Jsou zde zastoupeny i malé kolekce, vytvořené na speciální přání zákazníků či obchodních domů. Originální ozdoby pro výstavu, která končí až v lednu příštího roku, vytvořil Milan Votruba a její součástí je i prezentace vítězných prací ze soutěže Mistr křišťálu 2010, vyhlášené firmou Preciosa.
Zdá se tedy, že průmysl vytvářející vánoční ozdoby nezanikne. Navzdory všem 3D dekoracím a LED technologiím, které jsou prý „trendy“ pro nadcházející Vánoce. Moc potěšitelně to nezní. Není nad plamen voskových svíček, jiskry prskavek a krásu čistého foukaného postříbřeného skla.
