JOSEF RIEDEL Výroba skla a bižuterie je dnes neoddělitelně spjata s okolím Jablonce nad Nisou. Skleněné šperky se přitom v severních Čechách vyráběly již v polovině 19. století, kdy pro ně suroviny dodával sklářský podnikatel Josef Riedel.
Sklárna na Malé Jizerské louce z roku 1866.
JOSEF RIEDEL
Výroba skla a bižuterie je dnes neoddělitelně spjata s okolím Jablonce nad Nisou. Skleněné šperky se přitom v severních Čechách vyráběly již v polovině 19. století, kdy pro ně suroviny dodával sklářský podnikatel Josef Riedel.
První zmínky o výrobě skla na rozhraní Jizerských hor a Krkonoš sahají už do raného středověku. Její největší rozkvět však začal až v polovině 18. století, kdy do této oblasti přišli skláři ze severozápadních Čech. Mezi nimi byla také sklářská rodina Riedelů, která se v Jizerských horách brzy zabydlela a na konci devatenáctého století již ve výrobě surového skla a polotovarů pro bižuterii prakticky neměla konkurenci.
SKLÁŘSKÝ KRÁL
Sklárnu v Dolním Polubném vystavěl v roce 1846 ambiciózní textilní podnikatel Ignatz Friedrich. Přecenil však své síly a po několika letech byl nucen svou továrnu prodat. Kupcem se stal Josef Riedel, který v té době vedl sklářskou huť v nedalekém Antonínově.
Friedrichova sklárna měla po vybudování takzvané Krkonošské silnice výhodné dopravní spojení s okolím, proto sem nový majitel v roce 1858 přeložil sídlo firmy a sám se v obci trvale usadil.
V šedesátých letech 19. století nastal nebývalý vzestup českého průmyslu a Riedel se šance chopil dokonale. Roku 1865 opravil a rozšířil další sklárnu na Jizerce, o dva roky později zřídil výrobnu tyčového skla v Kořenově a v sedmdesátých letech postavil novou sklárnu v Dolním Maxově. Jako prvnímu v Rakousku-Uhersku se mu podařilo zavést výrobu skla podle benátského způsobu a jeho výrobky proto nacházely odbyt nejen na Jablonecku, ale vyvážely se také do Německa, Itálie, Francie či severní Ameriky. Počátkem devadesátých let 19. století měl Josef Riedel v provozu již pět skláren a právem si vysloužil přezdívku „sklářský král“.
Váza z roku 1900 ze světle zeleného skla.
ZUBATÁ DRÁHA
Po smrti Josefa Riedela převzali firmu jeho synové Wilhelm, Otto a Josef Anton. Sklářství v kraji se i nadále rychle rozvíjelo, nastaly však problémy s dopravou. První železnice v českých zemích vznikly již počátkem 19. století, horským oblastem se ale většinou vyhýbaly. Očekávanou změnu nepřinesla ani Liebigova vlečka z roku 1875. Vedla totiž pouze do Tanvaldu a místní podnikatelé potřebovali především spojení s Pruskem, kam směřovala většina jejich produkce. S plánem na vybudování železnice přišel až na konci století hrabě Harrach, který měl podporu knížete Rohana a roku 1898 získal koncesi na stavbu dráhy z Jilemnice do Rokytnice a dále do Pruska. Trasa však nevyhovovala Riedelům, protože nepočítala s napojením na jejich sklárny. Wilhelm Riedel se projevil jako obratný diplomat a protože měl za zády podporu německého průmyslu, prosadil nakonec i stavbu přípojky ke svým továrnám. Tento projekt byl finančně i technicky velmi náročný, terén byl totiž v horských oblastech natolik těžký, že bylo nutné použít v Čechách dosud nevídanou věc - ozubenou kolej neboli ozubnici.
Stavbu dráhy přerušila až první světová válka. Na frontu bylo odveleno tolik dělníků, že Riedelové museli uzavřít celou maxovskou huť. Wilhelm Riedel zanedlouho odešel na odpočinek a novým „senioršéfem“ rodinné firmy se stal jeho nevlastní bratr Josef Anton. Ten získal řadu úspěchů především s barvením skla, neboť zavedl do výroby zcela nové barvy, například korálovou červeň či jantarovou žluť.
Barvení skla se v té době provádělo podle nepříliš spolehlivých receptů - skláři většinou jen odhadovali, jaký bude výsledný odstín. Josef Anton Riedel se však s takovým výsledkem spokojit nechtěl a sám proto na základě vědeckých poznatků sestavil přesnou barevnou škálu, podle které začal své sklo barvit.
Jeho dalším převratným krokem bylo zahájení výroby odrazového skla, jako první totiž objevil selenový rubín, tvořící jeho základ. Automobilismus tehdy ještě nebyl tolik rozšířen, novinka se proto začala využívat hlavně u lodí, kol či kočárů.
Dózy s víkem, rok 1930, ze zeleně kouřového a olovnatě křišťálového skla.
SOUČASNOST JE DESNÁ
Po smrti Josefa Antona Riedela řídil firmu jako senioršéf jeho synovec Otto, kterému pomáhali mladší bratranci Walter a Arno. Společnost prosperovala až do roku 1945, kdy byl majetek rodiny Riedelů z důvodu jejich aktivní spolupráce s nacismem na základě prezidentských dekretů zestátněn. Členové rodiny utekli do Rakouska, kde dodnes pokračují v podnikání. Současná firma Riedel Austria sídlí v tyrolském Kufsteinu a věnuje se především výrobě luxusního nápojového a upomínkového skla.
Huť v Dolním Polubném se stala součástí podniku Jablonecké sklárny Desná a po roce 1945 se v ní krátce pokračovalo v bývalé výrobě. Od padesátých let se program rozšířil o výrobu obalového skla či varného skla „Varex“. Současným provozovatelem sklárny je akciová společnost Ornela, která se věnuje výrobě luxusního foukaného a lisovaného skla, čímž navazuje na více než stopadesátiletou tradici firmy. Své výrobky dnes na trh dodává pod značkou „Desná“.
Pramen: Historická encyklopedie podnikatelů
JOSEF RIEDEL (1816-1894) Zakladatel a majitel sklářské firmy v Dolním Polubném se narodil 19. prosince 1816 v Hejnicích na Liberecku. Pocházel ze starého sklářského podnikatelského rodu, jehož příslušníci už od poloviny 18. století provozovali sklárny na různých místech Jizerských hor. Roku 1830 nastoupil do sklářského podniku svého strýce Franze v Antonínově. Jedenáct let poté se oženil se svou sestřenicí Annou Riedelovou a po strýcově smrti tak zdědil značný majetek. Roku 1849 získal od Ignatze Friedricha sklárnu v Dolním Polubném, které si pro výhodné dopravní spojení zvolil za sídlo své firmy. Proslul především jako výrobce skelné suroviny pro jabloneckou bižuterii a tvůrce skleněných osvětlovacích těles. Počátkem devadesátých let 19. století provozoval již pět skláren se čtrnácti pecemi, u kterých pracovalo 334 dělníků. Zemřel 24. dubna 1894 a vedení firmy převzali jeho synové Wilhelm, Otto a Josef Anton. JOSEF ANTON RIEDEL (1862-1924) Syn „sklářského krále“ Josefa Riedela se narodil 20. dubna 1862 v Dolním Polubném. Základy odborného vzdělání získal na pražské reálce a následně studoval několik let v Drážďanech a Alsasku. Roku 1883 vstoupil do rodinné firmy, ve které zřídil chemickou laboratoř pro analýzu surového skla. Značné úspěchy dosáhl při barvení skla, při výrobě nebroušených odrazových čoček i v řadě dalších technických inovací. K jeho vynálezům patří také technika stříkání kovů na sklo, kterou vyvinul při výrobě bronzového zboží. Po smrti svého otce se jako společník podílel s bratry na vedení firmy „Josef Riedel“, od roku 1916 zůstal jejím jediným majitelem. Zemřel 30. ledna 1924. WALTER RIEDEL (1895-1974)**
Syn Josefa Antona Riedela a vnuk zakladatele sklářské firmy se narodil 2. března 1895 v Dolním Polubném.
Studoval na vysoké škole technické v Drážďanech a následně vstoupil do rodinné firmy. Po smrti svého otce ji řídil společně s bratrancem Ottou a mladším bratrem Arnem.
Po druhé světové válce byl kvůli spolupráci s nacisty převezen do Sovětského svazu, kde byl následně odsouzen k pětadvaceti letům nucených prací. V roce 1955 byl propuštěn a uchýlil se do Rakouska, kde v tyrolském Kufsteinu převzal vedení místní sklárny. V roce 1958 získalo jeho sklo na světové výstavě v Bruselu prestižní cenu Grand Prix a o rok později byl jeden z jeho výrobků prohlášen v New Yorku za „nejkrásnější sklo světa“. Zemřel 12. října 1974 a rakouskou firmu po něm převzal jeho syn Claus J. Riedel.
Sklárna v Maxově postavená v roce 1877.
Sklárna v Polubném okolo roku 1890.
foto: Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
