Nová vratká vláda bude pro lobbisty sadem bez hlídače
Koalice je programově opravdu neústupná. Minulý týden místopředseda lidovců Milan Šimonovský jasně prohlásil, že od svých zásad určitě neustoupí. Jako příklad uvedl, že v žádném případě vláda, na níž se má strana podílet, nemůže předložit zákon o euthanasii. Je vidět, že lidovci mají svou hrdost a v opravdu zásadních věcech neustoupí. Lze rovněž očekávat, že hodlají zásadně ovlivnit názor vlády na počátek sklizně kokosů na Pobřeží slonoviny a budou určovat jídelníček na výjezdních zasedáních kabinetu. Detaily, jako je daňová politika, privatizace a penzijní reforma, mohou být patrně s klidem svěřeny koaličnímu partnerovi.
Máloco vypovídá zřetelněji o koaliční touze po moci. Právě na tu patrně spoléhá Vladimír Špidla ve své sázce na vratkou stojednahlavou sněmovní většinu. Jeho vyjednávači se snaží ochotu ke spolupráci posílit i uvnitř Unie svobody. Například tím, že plánují rozdělení ministerstva dopravy a spojů. Spojovou část, v podobě nového ministerstva informatiky, by měl dostat na starost Vladimír Mlynář, což by v US-DEU oslabilo vnitřní opozici proti Haně Marvanové, a jediný rebel Ivan Pilip by byl v podstatě izolován. Unionistickou sestavu by potom doplnil na ministerstvu dopravy nestraník Moos.
Co se bude ale dít potom, je ve hvězdách. Kuriózně právě Špidlův důraz na programovou shodu povede patrně k vyprázdnění pozitivního seznamu vládních úkolů a k hospodářské politice ad hoc. Rozdílnost postojů k ekonomickým otázkám je po Špidlově úkroku doleva asi největší, jakou lze v demokratickém státě dosáhnout. Je pravděpodobné, že nutné reformy veřejných financí budou oddalovány, protože se jejich podoba neocitne ve vládním prohlášení a očekávaný ministr Bohuslav Sobotka je - jak se tvrdí v kuloárech - značně nerozhodný a opatrný člověk, který se nebude pouštět do obhajování razantních řešení. Liberálnější část vlády nebude tlačit na pilu, protože se bude bát posunu sociální demokracie ke komunistům. Skrytá levicová koalice nakonec bude blokovat všechny potřebné změny.
A nejde jen o skryté kontroverze v hospodářské politice. Nástup Cyrila Svobody do čela ministerstva zahraničí může vyvolat vážné střety i v názorech na zahraniční politiku. Pozorovatelé se obávají vzniku silného vlivu katolické církve na českou diplomacii. To by mohlo vést k ostrým kontroverzím mezi sociálními demokraty a lidovci, zejména v případě našich vztahů s Německem a Rakouskem.
Proti touze po moci, stmelující rudomodročernou koalici, budou působit silné odstředivé tendence vycházející ze zcela rozdílných zájmů jejích jednotlivých účastníků. Rozpad bude blokovat pouze společný zájem na vstupu do Evropské unie. Po jeho završení však svorník zmizí. Pak Špidla bude moci zkoušet vládu s opatrnou podporou komunistů, je ale otázkou, s jakým úspěchem.
Neschopnost vlády řešit klíčové ekonomické úkoly vycházející z protichůdných světonázorů koaličních partnerů totiž povede k růstu vnitřní i vnější nerovnováhy v ekonomice. Lze patrně právě v době kolem roku 2004 čekat silnější otřesy v ekonomice a patrně i masivní zásah centrální banky. To vše vede ke spekulacím o prozatímním charakteru nejen vlády, ale i celé Poslanecké sněmovny.
To by však znamenalo Špidlovu zásadní prohru. Jeho vymezení se vůči ODS by ho přišlo patrně dosti draho. Je totiž zřejmé, že jediný stabilní kabinet je možné vytvořit formou velké koalice. To by Špidlovi umožnilo z pozice vítěze vytěsnit Klause a zároveň zabránit Miloši Zemanovi v návratu do vysoké politiky. Zeman je nyní asi nejžhavějším kandidátem na křeslo na Hradčanech. Pokud by se naplnila teze Zeman prezidentem, byl by Špidla výrazně oslaben uvnitř strany. Některé zdroje tvrdí, že si to významní představitelé ČSSD uvědomují, a je docela možné, že ztráta vládní většiny ve sněmovně nemusí přijít z pravé strany, ale dezercí z vlastních řad sociálních demokratů.
A tak asi jediný, kdo se raduje ze vzniklé situace, jsou lobbisté. Vratká vláda je snadno manipulovatelná. Jakýkoli projekt je možné snadno torpédovat, prosazení čehokoli je velmi složité a vyžaduje odbornou péči. Obchody se budou hýbat. Paradoxní přitom je, že budoucí premiér nyní zjevně velmi naivně vyvíjí maximální úsilí, aby lidé, které nominuje do vlády, nebyli spojeni s žádnými zájmovými skupinami.
Svět podnikání a obchodu se ale bude muset smířit s tím, že to po čem jeho obyvatelé volají, zůstane nesplněno. Odpovědi do naší ankety na otázku, jaké jsou hlavní úkoly, které stojí před novou vládou, se jim budou hodit i po příštích volbách.
