ŠKOLA HROU

Ve světovém výkonnostním golfu má poslední listopadový týden zcela specifický význam. Hraje se finále a uzavírá se takzvaná kvalifikační škola pro obě dvě hlavní světové turnajové série: European Tour a US PGA Tour. Zvláště ta pro americkou túru si již vydobyla své renomé. Slangově se jí říká Fall Classic, ale i toto familiární označení v sobě obsahuje díly strachu a několik dílů respektu.
Není škola jako škola. Tahle nemá žádného učitele, ba ani žádné lavice. Jedná se o velký turnaj na několika “úrovních”, z nichž každá se hraje na nejméně čtyři kola. Finálové zápolení probíhá dokonce na šest. Prvních třicet pět hráčů a dělená místa získávají šanci hrát na “velké túře”. Následujících asi padesát umístěných se dělí o možnost účasti na malé túře nazvané Buy.com Tour a ti zbylí se musejí protloukat “na vlastní pěst”, čekat na pozvánky od sponzorů či pořadatelů jednotlivých turnajů.
Do kvalifikační školy “shora” propadávají z hlavní túry ti, již nedokázali skončit na alespoň 135. místě v pořadí peněz, které vyhráli. “Odspodu” se mohou přihlásit de facto všichni, kdo mají zájem. Několikavrstvé síto během října a listopadu vytěsní zhruba dvě stě hráčů, kteří absolvují šestikolové finále.
Závěrečných šest kol absolvovaných v šesti dnech za sebou je všemi považováno za nejtvrdší test v golfu, jaký vůbec existuje. Škola je především testem hráčské konzistence a psychické odolnosti. Výsledky mnohdy rozhodují o kariérách účastníků a je nemálo těch, kteří jsou po neúspěchu nuceni se golfu z existenčních důvodu vzdát. Závěrečná kola se v minulosti hrála velmi dlouho, neboť nikdo nechtěl nic pokazit, a i dnes je průměrný čas na kolo delší, než je v normální soutěži běžné. Každý již od první jamky ví, že jedna rána může rozhodnout, a nikdo nechce “muset” dát poslední putt.
Letošní ročník byl ve znamení dvou hráčů. Vítězem se stal Pat Perez s vynikajícími 27 pod par. S relativně velkým náskokem čtyř ran po pátém kole zahrál v posledním kole par 72, což stačilo na vítězství, kartu na PGA Tour a ještě prémii 50 tisíc dolarů.
Nikdo však nezískal tolik publicity jako teprve sedmnáctiletý americký mladík jménem Ty Tryon (čti táj trajón), který úspěšně prošel kvalifikační školou jako nejmladší hráč historie. To totiž nedokázal ani Tiger Woods. Tryonových bezchybných finálových 66 ran, druhý nejnižší výsledek finálového kola, bez jediného bogie, postačilo hladce na zisk karty na US PGA Tour. Tento výkon je mnohými odborníky umísťován hned za Tigerův Slam (po sobě jdoucí vítězství na všech čtyřech turnajích „major“) dokončený Woodsem letos na US Masters v Augustě. Mnozí proto v Tryonovi vidí možného budoucího soupeře právě Tigera Woodse.
Středoškolák Tryon ohlásil přestup k profesionálům již počátkem roku po úspěchu v Augustě, za což on a hlavně jeho rodiče sklidili spoustu kritiky. “Nedokončit školu a hrát golf? No way,” volali mnozí. Jejich argumentace byla silně podpořena neuspěchy ostatních mladíčků, neúspěšně nastoupivších do kolotoče turnajů a cestování, především Justina Rose a Aarona Badelleyho. Tryon tyto tlaky zvládl a první zkouškou prošel na výbornou. Ve Státech se v současnosti rozvířila rušná debata, neboť evidentně kvůli Ty Tryonovi vyhlásila US PGA Tour letos v září poprvé v historii věkový limit pro plnohodnotné členství na Tour – osmnáct let. Tryon tedy smí do června 2002 hrát jen omezené množství turnajů (sedm) a teprve v den svých příštích narozenin získá plnohodnotné členství.
Podle vlastních slov si Tryon při škole vydělával výpomocí v obchodě s potravinami, nyní si bude přilepšovat na PGA Tour. Pokud byste ale chtěli Tryona sponzorovat, šance je minimální - na všechny významné časti výzbroje i výstroje má již sponzorské smlouvy.
Ještě dvě jména letos přitahovala více pozornosti, než je obvyklé. Gary Nicklaus, kterému se ani ve druhém roce na US PGA Tour nedařilo, propadl a bojoval o účast v roce 2002. No, a když je váš tatínek Jack Nicklaus a ještě vás i s maminkou doprovází po celých šest kol “za provazy”, není se vlastně čemu divit. Gary pracoval několik týdnů se sportovním psychologem a změna v mentálním přístupu mu prospěla. Bez potíží uhrál kartu v první desítce.
Druhým byl Thomas Brent Weekley, přezdívaný “Boo” (na základě podobnosti s postavičkou Bubu z Médi Bédi), jenž si pozornost vysloužil díky kombinaci vynikající hry a značně nekonformního oblečení. Kvůli alergii na bavlnu hrál v kalhotách do deště a kvůli otlačeným nohám v teniskách. Pochází ze “zapadákova” s názvem Milton, ležícího v bývalých bažinách kdesi na Floridě, žvýká tabák a mluví jako farmářský pohunek. A je vůbec dost cool. Na otázku o svém vzdělání, odpověděl suše: ABAC. Jako kdyby jeho alma mater byla UCLA a znal ji celý svět. ABAC je jakási zemědělská “průmka” Abrahama Baldwina. Před kvalifikační školou pěstoval sóju a obsluhoval speciální vodní dělo v jakési chemické továrně. A kvalifikoval se.
Takhle nějak vypadá veselá strana mince. Ta druhá je ovšem nepřívětivá. Turnaj končí v pondělí a odpoledne téhož dne je vždy plné těch nejbizarnějších příhod, jaké tak krutý sport, jakým je golf, vůbec může přichystat.
Agonie, bezmezný vztek, lítost, slzy či zklamání “zdobily” několik tváří. Například Rolandu Thatcherovi, jemuž stačilo bogie na poslední jamce, rána do osmnáctého greenu sedmičkou železem ze 180 metrů přeletěla green a odrazila se od asfaltové cestičky tak nešťastně, že skončila na střeše klubovny. Po prověření situace a možného odehrání ze střechy zvolil Thatcher free drop vedle klubovny. Dropnutý míč se odrazil od zapíchlého týčka, označujícího místo pro drop, a odkutálel se do nehratelné pozice v roští. Odkrvený Thatcher nakonec pro svou ránu zvolil návrat na původní místo rány druhé – nad hranou fairwayového bunkeru v trávě, která zapříčinila takzvaný “flígr”, ránu mnohem delší, než očekáváte. Thatcher navzdory tomuto triplebogie zahrál 69, avšak nepostoupil.
Bud Still potřeboval dvě birdie na posledních třech jamkách. Na šestnáctce zahrál druhou ránu málem do jamky a proměnil birdie ze šedesáti centimetrů. Na sedmnáctce, par pět, kam se poměrně snadno dostal druhou ranou, si v bunkeru u greenu sedmnácté jamky šlápl omylem na míč, připočítal si jednu trestnou, zahrál par a nekvalifikoval se o ránu.
Před rokem zase Joe Daley proměnil na poslední jamce metr a půl dlouhý putt na zisk karty, ale míček se nepochopitelně odrazil ode dna jamky ven a zůstal stát na hraně.
Před dvěma lety zahrál Jaxon Brigman v posledním kole 65, ale jeho marker (spoluhráč zapisující skóre) mu do karty zapsal na jedné jamce o ránu víc. Brigman si toho nevšiml, podepsal a nekvalifikoval se o ránu.
Po zimě následuje sezona 2002, kdy se Ty Tryon pokusí vyzvat Tigera Woodse. Budou-li vám jeho tvář či švih povědomé, tak vězte, že je to ten malý chlapec, jehož již tehdy perfektní švih použil před dvanácti lety slavný Bob Murphy, dnes veterán seniorské PGA Tour a televizní analytik, pro demonstraci účinnosti jednoho výukového zařízení v již legendární televizní reklamě. Tryonovi bylo pět.