Manifest znalostní společnosti 2004
Jiří Devát: Za pár let bude ve školách možná dost počítačů i přípojek k internetu, ale nezmění-li se něco zásadního, nebude tam dost kvalitních učitelů, bez nichž je sebelepší vybavení k ničemu. Špatně placené povolání bez prestiže láká ty nejnadanější jen výjimečně.
Vzdělání je jediný klíč
Jestli má Česká republika jeden hlavní problém, převyšující vše ostatní, s čím se musí potýkat a co ji ohrožuje, pak to je vzdělání a školství. V žádné jiné oblasti neudělaly vlády po roce 1989 tolik chyb. Za pár let bude ve školách možná dost počítačů i přípojek k internetu, ale nezmění-li se něco zásadního, nebude tam dost kvalitních učitelů, bez nichž je sebelepší vybavení k ničemu. Špatně placené povolání bez prestiže láká ty nejnadanější jen výjimečně. Průměrný věk učitelů je 48 let (MF Dnes, 1. 9. 2004), což je dáno mimo jiné množstvím pracujících důchodců, bez nichž by mnohé školy vůbec nemohly fungovat. Stále větší podíl učitelů nemá předepsanou kvalifikaci. Nástupní hrubý plat absolventa pedagogické fakulty činí asi deset tisíc Kč, 56 procent celostátního mzdového průměru. Taková situace se zákonitě projevuje v klesající kvalitě výuky na všech stupních škol a ve všech oborech. Pověst země s vysoce vzdělaným obyvatelstvem má dnešní Česká republika dílem díky střední a starší generaci, dílem setrvačností. Pokud se věci radikálně nezmění, úroveň vzdělanosti povážlivě klesne a s tím i možnosti pracovního uplatnění pro většinu populace (kromě nejnadanějších, kteří si i za takových okolností svou cestu pracněji, ale přece najdou). S celkovým růstem životní úrovně v západním světě se přestává společnost ostře dělit na bohaté a chudé, avšak o to výrazněji se dělí na vzdělané a nevzdělané. Vzdělání je dnes jediný spolehlivě fungující klíč k ekonomickému úspěchu.
Omezená využití.
Většina škol používá počítače hlavně nebo převážně k výuce výpočetní techniky. Zdánlivě to je jediná možnost, ve skutečnosti však ukázka nepružného uvažování. Pomocí počítače – dokonce i kdyby nebyl připojen k internetu, a což teprve, když je – se dá vyučovat zeměpis, historie, cizí jazyky, přírodní vědy a jakýkoli další předmět. Počítač a jeho rozumné využití může kromě toho pomoci překonat škodlivou rozškatulkovanost školní výuky, nabídnout interdisciplinární pohled. Počítače ve škole mohou napomáhat rozvoji tvořivosti, týmové práce, kritického ověřovaní faktů a většině dalších praktických intelektuálních dovedností. Proč tomu tak většinou není? Nechybí počítače; nechybí internet; aspoň většinou ne. Chybí tvořiví učitelé a dostatek podpory všeho druhu pro ně. Kromě samotného vzdělání je nezbytný široký a demokraticky rovný přístup k informačním zdrojům – základ neformálního celoživotního vzdělávání. Má-li se zachovat doktrína osvíceného kapitalismu o rovnosti příležitostí, je třeba aktivně ji podpořit – to je nepochybný veřejný zájem. Internet musí být veřejně dostupný, a to i v malých obcích; především prostřednictvím veřejných knihoven, kde knihovna chybí, může pomoci škola či místní úřad. Znepokojivý je výsledek nedávné studie OECD na téma sociální propustnosti společnosti. Plyne z ní, že v rámci vyspělých zemí je česká společnost na posledním místě co do sociální mobility, naděje hůře situovaných proniknout mezi vzdělanou elitu. Naopak na prvním místě podle tohoto kritéria jsou USA, což dobře ukazuje, že tradiční pojetí sociálních jistot, jež mnozí čeští politici považují za nedotknutelné, dnes již nepomáhá, ale škodí. Důležitým momentem je zrovnoprávnění všech forem vzdělávání, a to před zákonem (platnost diplomů a certifikátů) i ekonomicky (spravedlivé rozdělování státních subvencí). Rovnoprávnost se musí týkat jak státních a soukromých škol, tak dalších forem vzdělání, mají-li nějakou prokazatelnou formou analogický rozsah a úroveň: distanční vzdělávání, rekvalifikace, firemní vzdělávání, vzdělávání ve státních institucích a podobně.