Butikový hotel Unic má „novou“ restauraci. Tentokrát vás zve Domů Pravda, Home by Unic není pro restauraci úplně nejlyričtější jméno. A to ani v případě, když z jejích propagačních materiálů teče víc lásky než z TV Šlágr. Home neboli česky Domov se nicméně jmenuje nová restaurace hotelu Unic, v níž kuchyni šéfuje mladý kuchař Petr Šmrha. A nejen on prostě chce, abyste se tady cítili jako doma, což úplně nebývá definice hotelů. Domovem ovšem myslí i svou novou kuchyni, která je hodně domácí: česká.
Nové Šmrhovo menu v Domovu naplno funguje teprve od podzimu a jeho důvod je jasný. Má do restaurace tohoto stylového butikového hotelu přilákat víc hotelových i nehotelových hostů, kteří sem pořád nemůžou najít cestu. To se totiž moc nepovedlo s předchozí restaurací Aliter, již tu otevřeli před třemi roky.
Přitom vůbec nebyla špatná, na rozdíl od Domova se ale víc inspirovala Středomořím než Českem. Logicky, hotel vlastní Španělé, což pro jakoukoli restauraci bývá dobré znamení. Vedle Italů a Francouzů jde o největší gurmány na světě, kteří ani v práci nechtějí jíst špatně.
Doma v Česku
Restaurace v hotelu Unic je už od začátku víc než stylová, takže se během proměny Aliteru na Domov měnilo spíš jen menu.
To je i není rozmáchlé: dělí se na „statek“, „les a louku“, „jezero a řeku“ a „zahradu“, každá z těchto „oblastí“ ale nabízí jen předkrm, polévku, malé jídlo a velké jídlo. Řečeno krátce: jídelním lístkem se prolínají jídla jako pošírované vejce, bramboračka, kapří kroketa, marinovaný sumec, telecí líčko na smetaně, zvěřinový guláš nebo zvěřinový talíř. Jemu radši nebudu říkat zvěřinová trilogie, byť jí svým aranžmá i je, protože ta odkazuje spíš k horším časům naší gastronomie.
Jedl jsem v Home dvakrát. Poprvé jsem zkusil degustační průřez celým menu, podruhé jsem vynechal zahradu. Ta je totiž bezmasá, jak už napovídá její název, a soustředí se hlavně na zeleninová jídla. Jenže kdo chce jíst řapíkatý celer, když si může dát kachní paštiku se sušenými borůvkami? Ta je mimochodem výborná – máslově jemná a přitom chuťově hodně poctivá. Zkusil jsem i nekonečně dlouze pečenou krkovici z divočáka s kroupami a lesními houbami. Ta je bohužel na rozdíl od paštiky chuťově spíš minimalistická, z kance se během hodin nějak vypekla i chuť. A také šťáva, takže je maso sušší.
V Domově si jako „domácí“ vína vybrali české Arte Vini, které i rozlévají, výběr je ale celosvětový a dává i smysl. Someliér nebo někdo znalý vybral z každé země to nejlepší a také nejtypičtější; z Rakouska proto Veltlínské zelené a Zweigelt, zatímco z Argentiny Malbec a Chardonnay. To se i hodí, protože menu nabízí spoustu různých chutí. Jen ceny jídel jsou jednotné: polévka stojí 95 korun, předkrm 155 korun, malé jídlo 175 korun a velké jídlo 415 korun. Celé menu, čímž se nemyslí úplně celé, je vaše za 850 korun. Prokletý kanec
Otázka je, jestli se v Domově můžete opravdu cítit jako doma. Majitelé hotelu Unic si to samořezně přejí. Málokteré místo v Praze je tak plné restaurací včetně těch michelinských jako právě oblast mezi Soukenickou a Těšnovem. A také různé gastronomie, najdete tu vše od Sansho a Maso a koblihy přes finediningové sushi nebo Grand Cru až po běžnou Itálii a Indii.
Domov tak o hosty soutěží na hodně přeplněném hřišti. Přesto byl při mé druhé obědové návštěvě prázdný. Kdybych chtěl být ironický, řekl bych, že jsem se tu skutečně cítil jako doma: nikde nikdo nezvaný.
To se snad ztratí v komorním Alcronu, kde je vždycky nejlepší sedět sám, ne však ve větší hotelové restauraci. Domov je navíc spíš denní místo, na večer přece jen postrádá určitou „domácí“ intimitu.
Objednal jsem bramboračku s majoránkou, kapří kroketu s bramborem a pažitkovou majonézou a již zmíněný zvěřinový talíř s kančím hřbetem, jelení svíčkovou, bažantími prsy a šípkovou omáčkou. Zdejší bramboračka s majoránkou je hebká, akorát sytá a plná chuti, ostudně nižší ligu s ní hraje jen nedomácí pečivo chutnající českým hypermarketem.
Smažený kapr je… kapr. Kapr má svou kapří chuť, již Češi milují a zbytek světa spíš nenávidí. I tak je kapr a kapr; menší a mladší ryba má libovější maso a její hlavní vůní i chutí není rybníkové bláto. Šmrha samozřejmě smaží mladšího libového kapra připomínajícího tvarem větší čevapčiči a navíc delikátně: z ryby nekape omastek a obal jemně křupe. Domácí pažitková majonéza s červenou cibulí a plátky brambor jídlo perfektně doplní, stěží najdete lepší přílohu.
Jen na kančí prostě nemám v Domově štěstí.
Zatímco jelení svíčková byla šťavnatá a měkká a stejně tak i bažantí prso, kančí hřbet v puse znovu trochu bojoval. Šípkovou omáčku ale Šmrha jednoduše umí a totéž platí pro grilovanou zeleninu, mou přílohu.
Chválit obsluhu a chod restaurace samozřejmě nebudu. Když totiž sedíte v podniku sami a máte veškerý personál jen pro sebe, byl by zločin, kdyby vás přehlédli nebo příprava jídla trvala zbytečně dlouho. I když pro objektivitu musím dodat, že časem vedle mě usedla firemní skupina k pracovnímu obědu.
Hotel Unic Prague Soukenická 25, Praha 1 t: 222 312 521 e: info@hotel-unic.cz www.hotel-unic.cz otevřeno: Po–Ne 12.00–23.00
O autorovi| Petr Holec, holecp@mf.cz
