V zákoně je paragraf umožňující eliminovat dopad zvýšení sazeb
Paragraf 9 zákona o dani z přidané hodnoty stanoví, že „zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné při prodeji zboží podle kupní smlouvy dnem dodání, v ostatních případech dnem převzetí nebo zaplacení zboží, a to tím dnem, který nastane dříve“. Právě ty ostatní případy jsou zajímavé. Patří mezi ně totiž poskytování služeb, které od 1. ledna příštího roku přecházejí ze zvýhodněné pětiprocentní sazby DPH do sazby základní, dvaadvacetiprocentní.
Nižší náklady.
Pokud se partneři dohodnou a odběratel za službu, která mu bude poskytnuta příští rok, zaplatí už v posledních dnech letošního prosince, bude daň z přidané hodnoty pětiprocentní. Kdyby platba proběhla o několik dní později – po 1. lednu 2004 – bude už nutné odvést státu o sedmnáct procent víc. Pro plátce DPH, kteří mají nárok na odpočet daně, nemá tato matematika praktický význam. Pro neplátce DPH nebo pro firmy, které jsou sice plátci, ale nárok na vrácení odvedené daně nemají, to však znamená možnost snížit náklady o sedmnáct procent.
Banky a spol.
Platí to například pro finanční sféru, kde banky, pojišťovny i jiné instituce mají vysoké tržby osvobozené od daně a „nevejdou se“ do koeficientu, kterým se poměřují zdanitelné tržby k celkovým. Ty si daň, kterou zaplatí za služby poskytnuté domácími firmami, mohou zanést pouze do nákladů. Za služby dovážené ze zahraničí mimoto zatím žádnou daň neplatí, ale od vstupu do EU ji podle evropské směrnice budou muset jako příjemce odvádět (EURO 44/2003). Právě v bankách a dalších finančních institucích přitom souhrnné náklady na poskytované služby pravděpodobně dosahují řádu miliard korun.
Ekonom Lubomír Mandík, s nímž týdeník EURO tuto otázku konzultoval, uvádí modelový příklad: „Velká banka platí dejme tomu sto dvacet milionů korun za ostrahu objektů, převoz peněz a další služby, které jí poskytují bezpečnostní agentury. Od 1. ledna přitom tyto služby přecházejí do základní sazby DPH. Když se banka s bezpečnostními službami dohodne a zaplatí jim na rok dopředu, ušetří na DPH zhruba dvacet milionů korun. Samozřejmě je to třeba poměřovat změnou ceny peněz, ale o kompenzaci těchto vlivů se obě strany mohou podělit. Manažer je přitom ze zákona přímo povinen využít všech možností, které vedou ke zvýšení výnosnosti spravovaného majetku.“
Know how.
Týdeník EURO má informace, že se v poslední době vyskytly pokusy nabídnout bankám tuto možnost daňové optimalizace za úplatu jako know how. To jsou ale zřejmě přehnané nároky, protože kvalitní daňoví poradci s touto možností počítají minimálně od 23. září, kdy sněmovna přehlasovala prezidentovo veto na zatím poslední novelu zákona o DPH. Jiří Nesrovnal, šéf brněnské poradenské kanceláře N-Consult konstatuje: „Ano, tato možnost existuje. Samozřejmě při splnění všech zákonných předpokladů. Nikdy bych klientovi neradil něco, co koliduje se zákonem. Na druhé straně je mojí povinností nabídnout mu všechny možnosti, aby daňová povinnost byla co nejmenší v souladu s platnými právními předpisy.“
Je to ve hře.
Většina finančních institucí o využití tohoto způsobu daňové optimalizace a snížení nákladů uvažuje. A kdo neuvažuje, měl by udeřit na své daňové experty. Konkrétní sumy případných úspor však nelze zjistit. „Hledáme cesty ke snížení nákladů a tato možnost je nám známa. I nadále budeme vždy postupovat striktně v souladu se zákonem,“ uvedla mluvčí České spořitelny Klára Gajdůšková. Komerční banka se k této otázce podle sdělení Markéty Dvořáčkové vůbec nebude vyjadřovat.
Ministerstvo financí si od novely zákona o dani z přidané hodnoty slibuje pro příští rok zvýšení příjmů veřejných rozpočtů asi o sedmnáct miliard korun. Tato částka působí impozantně, ale nikdy nebude možné přesně zjistit, jaká byla skutečnost, protože na výši daňového výnosu působí řada dalších vlivů. Eduard Janota, první náměstek ministra financí, do jehož gesce patří státní rozpočet, na otázku zda se neobává možných výpadků příjmů kvůli využití paragrafu 9 zákona o DPH, odpověděl: „Teď momentálně řeším jiné věci. Slyším o této možnosti od vás, ale možné to je. Nedokážu ale takhle okamžitě o případných dopadech na státní rozpočet mluvit. Fakt je, že se to týká jen soukromých firem nebo fyzických osob. Při hospodaření s veřejnými prostředky taková možnost předčasných plateb není.“
Eduard Janota odkázal týdeník EURO na náměstkyni ministra Yvonu Legierskou, která má daňovou oblast bezprostředně na starosti. Legierská, která před příchodem na ministerstvo pracovala jako ředitelka krajského finančního ředitelství, říká: „Je to zajímavá myšlenka. Ano, zákon to umožňuje. Řada služeb se ale poskytuje v režimech stanovených dlouhodobými smlouvami a nemyslím si, že se kvůli tomu budou měnit. Mimoto u služeb pro konečného spotřebitele, který není plátcem DPH, je zpravidla den poskytnutí služby totožný se dnem zaplacení. Je také třeba vzít v úvahu, že nějakými zásahy do harmonogramu plateb si firmy mohou nabourat cash flow a přitom výhoda je dočasná. My využití této možnosti klást překážky nebudeme. Nemyslím si ale, že by šlo o významné částky.“