Státní rozpočet
Vláda hravě prohlasovala v Poslanecké sněmovně rámec státního rozpočtu přes sedmihodinový a od počátku marný odpor opozice, která na něm nenechala nit suchou. Jiří Paroubek pak prohlásil, že pozitivní na tomto rozpočtu je pouze skutečnost, že mohl být ještě horší. A nutno mu dát za pravdu.
Rozpočet na příští rok skutečně mohl být horší. Jásat se nad ním nedá. Jen těžko však mohl být nějak zásadně lepší, když dnešní opozice zablokovala jakékoli pokusy Fischerovy vlády omezit mandatorní výdaje hned v samém počátku při projednávání takzvaného Janotova balíčku.
Proto se současná vláda ocitla v roli, kterou premiér Petr Nečas pojmenoval škrtací orangutan. Ministr financí Miroslav Kalousek prostě poškrtal, co se dalo poškrtat bez výraznějších legislativních změn, a navýšil přímé daně občanům i firmám. Vyšší přímé daně nakonec navrhovali i sociální demokraté, byť v trochu jiné struktuře.
Rozhodující škrty, které přece jen vyžadují změny zákonů, vláda nakonec před hlasováním z Poslanecké sněmovny stáhla a hodlá je prosadit v procesu legislativní nouze. Reaguje tak na prohlášení Bohuslava Sobotky po úspěchu ČSSD v senátních volbách, který řekl, že sociálnědemokratický Senát bude brzdit vládní reformy. Zpoždění změn zákonů, s nimiž rozpočet počítá, by se projevilo citelným navýšením rozpočtového deficitu, přinejmenším v řádu miliard korun. Opozice se proto nemůže příliš divit, že vláda přistoupila ke kroku, při němž se lhůta projednání zákonů schválených sněmovnou zkracuje Senátu ze třiceti na deset dnů.
Přelomovým okamžikem v historii veřejných financí Česka je skutečnost, že poprvé v historii výdaje státu meziročně klesají. Význam této skutečnosti nesnižuje ani fakt, že jde o pokles v rozsahu pouhých pěti miliard korun.
Žádná velká kreativita se přesto při škrtání nekonala a Nečasův bonmot s orangutanem je velmi trefný. Žel dosud vládní ekonomové ani náznakem neukázali, kudy by se náprava veřejných financí měla ubírat. Lze akceptovat, že by před komunálními a senátními volbami nebylo zrovna prozíravé hovořit o změnách, které lidé pocítí z velké části jako velmi nepříjemné, ale teď už je čas s diskusí začít.
Nakonec například ve zdravotnictví se odklad reformy projevuje tím, že se opět začíná omezovat zdravotní péče, jak týdeník EURO informuje v tomto čísle na jiném místě (více str. 40).
Výpadky v příjmech sociálního pojištění způsobené vyšší nezaměstnaností a hodně zabrzděným růstem mezd pak jenom dál zvyšují naléhavost penzijní reformy. Už je tedy nejvyšší čas, aby vláda řekla veřejnosti, že to, co bylo dosud považováno za veřejnou službu zadarmo, prostě už zadarmo nebude. Každý si bude muset připlatit jak u doktora, tak na slušný důchod. A možná by bylo dobré, aby to zaznělo už v diskusi nad tímto rozpočtem v průběhu druhého čtení.
Naléhavost tohoto sdělení by také rozhodně neměla snižovat skutečnost, že příjmy projednávaného rozpočtu jsou odhadnuty velmi konzervativně. Lze čekat, že budou v průběhu příštího roku překračovány a hospodaření státu se bude opticky zlepšovat. A leckdo pak bude namítat, že přece není tak zle, aby se musela přijímat natolik drastická opatření. Jenže zle je.
