(Post)komunisti budou poprvé po šedesáti letech bez vlivu na zákony
Vítězství pravice v Maďarsku se přirovnává k revoluci v roce 1956 a k porážce komunistické totality v roce 1989. Země se po osmi letech ostudného a katastrofického vládnutí socialistů a liberálů, jež Maďarsko přivedlo k ekonomickému i morálnímu krachu, nadšeně nadechuje. Designovaný premiér Viktor Orbán chystá zásadní změny, očekávání lidí v lepší budoucnost je obrovské. V Maďarsku nelze hovořit o pouhé změně vlády, protože tak hluboký politický zvrat obvykle produkují pouze revoluce. Tamní obdoba revoluce se ale neodehrála v ulicích a na náměstích, ale ve volebních místnostech, tedy v hlavách lidí. Jednoduše řečeno – drtivá většina Maďarů navždy odmítla postkomunisty, jejich mocenské struktury a argumentaci. (Post)komunisté po šedesáti letech poprvé nebudou mít přímý vliv na to, co se v Maďarsku bude dít. Orbán zřejmě hodlá budovat něco podobného, čemu Poláci v době Lecha Kaczyńského říkali čtvrtá republika: Budoucnost bez (post)komunistů.
Lovci imunity
Volební koalice konzervativně-liberálního Fideszu a křesťanské KDNP získala v parlamentu více než dvoutřetinový podíl (263 z 386 mandátů). Postkomunisté, kteří pod názvem Maďarská socialistická strana (MSZP) ztratili půldruhého milionu voličů, jsou v hluboké krizi. V jejich frakci ale zasednou téměř samé odpudivé staré tváře, většinou lovci imunity. Proto obnova strany, kterou vedení chystá, bude mít velice nízký kredit. Téměř stejnou měrou je v Národním shromáždění zastoupen ultrapravicový Jobbik. Do parlamentu se dostala i malá liberálně-ekologická strana (podobná Věcem veřejným). Je možná jiná politika (LMP), ale zda se jedná pouze o formaci pro jeden politický cyklus, nebo o jasnou alternativu proti pravici, která dlouhodobě zapustí kořeny, nelze dnes vůbec odhadnout.
Z politické scény byly prakticky vygumovány dvě dříve poměrně velké transformační strany – levicově-liberální Svaz svobodných demokratů (ti posledních osm let věrně vládli se socialisty) a konzervativní Maďarské demokratické fórum, které již léta bylo v opozici.
Je s podivem, že levicově-liberální média v zahraničí, bohužel i v Česku, se po drtivém vítězství pravice najednou obávají o budoucnost demokracie v Maďarsku. Jako by papouškovala výroky poražených socialistů a fandila tomu, aby se Orbánovi nepovedly jeho plány na skoncování s bizarním systémem, který postkomunisté zavedli.
Krabice a sáček
Ta bizarnost spočívala především v rozporu slov a činů. Zástupci postkomunisticko-liberální koalice tvrdili, že chtějí snižovat roli státu, přičemž stát se stal naopak větším a těžkopádnějším. Rostoucí byrokracie, nové a nové nesmyslné úřady a nepřehledné zákony nesmírně stěžovaly podnikatelům život. Politici z koalice hlásali sociální spravedlnost, přitom zvyšovali daně a různé odvody i pro nejchudší vrstvy. Mluvili o zvyšování konkurenceschopnosti, ale podniky skomíraly a státní dluh narostl do astronomických výšek. Nejvíce ale bujela – institucionalizovaná – korupce, proti níž koalice bojovala pouze prázdnými klišé.
Bez nadsázky lze tvrdit, že Maďarům nejvíce vadila nespravedlnost a korupce. V uplynulých dvou letech pravicová média skoro každý týden odhalila neuvěřitelné podvody a korupční jednání vládních úředníků či politiků. Některé případy byly tak evidentní, že je musela šetřit – vládě mnohdy slepě sloužící – policie a státní zastupitelství. S blížícími se volbami dostali odvahu i někteří soudci. Například pár měsíců před volbami byl odsouzen na sedm a půl roku socialistický poslanec, důvěrník expremiéra Ference Gyurcsánye, za rozsáhlé podvody při rozdělování státních dotací.
Symbolem korupce vládní elity se stala krabice od mobilního telefonu značky Nokia a papírový sáček z McDonaldu – oba plné úplatků. Největší skandál, jenž je spojen s originální krabicí od telefonu, vypukl letos na jaře a týkal se organizované korupce na budapešťském magistrátu. Vyšlo najevo, že podniky vlastněné městem se staly – nelegálním – výplatním místem pro exponenty socialisticko-liberálního vedení magistrátu. Bývalý šéf dopravních podniků (je již vyšetřován policií) poskytl památný rozhovor médiím, kde vše „vybalil“. Hovořil o lobbistech, o vlivu magistrátních politiků na miliardové tendry, o vracení peněz z veřejných zakázek či o vyplácení stamilionových odstupných pro věrné kádry. Přesně popisoval, jak mocnému socialistickému místostarostovi opakovaně předával hotovost v krabici od nokie. Díky jeho zpovědi dnes Maďaři vědí, kolik dvacetitisícových bankovek se vejde do jedné takové krabičky. Zmíněný místostarosta, mimochodem poslanec parlamentu s imunitou, den před publikování rozhovoru veškerý svůj nemovitý majetek přepsal na svoji dceru a pak údajně natrvalo opustil zemi.
Papírový sáček s milionovými úplatky je zase spojen s jiným socialistickým místostarostou jedné budapešťské části. Ten byl odsouzený na téměř čtyři roky vězení za korupční jednání ve prospěch developerů.
Kolečkáři
Kvůli mnoha velkým korupčním skandálům socialističtí politici dostali přezdívku „kolečkáři“. (Stejně jako některým pražským politikům se již delší dobu říká „bagristi“.) Znamená to, že při korupci ze státní či magistrátní kasy nevyváděli malé částky, ale že peníze doslova vyváželi v kolečkách. Není divu, že lidé očekávají, že korupčníky nová vláda brzy pošle do vězení. Možná že z touhy po spravedlnosti pramení i vysoká podpora krajní pravice, jejímž hlavním volebním sloganem bylo: Dvacet let za (promarněných) dvacet let.
Více než dvoutřetinová většina v parlamentu je skvělým nástrojem pro Fidesz a křesťanské demokraty, aby plánovaná opatření zavedli co nejrychleji, bez dlouhých diskusí mezi stranami. Historické vítězství pravice investoři vítají, protože očekávají politickou stabilitu a hluboké reformy.
Orbán má pět zásadních priorit: nastartovat ekonomický růst, nastolit obecnou bezpečnost s důrazem na potírání kriminality, zmenšovat byrokracii, snižovat daně a spolupracovat s místními samosprávami. Očekává se, že výsledky těchto změn Maďaři pocítí až od poloviny příštího roku. „Šéfem maďarské vlády není ani Mezinárodní měnový fond, ale ani Evropská unie,“ prohlásil Orbán s tím, že jeho vláda mezinárodním organizacím předloží svoje návrhy, ale diktáty nebude přijímat. Narážel zřejmě na fakt, že levicová vláda byla tak slabá, že poslušně přistoupila na veškeré požadavky MMF, který krachujícímu Maďarsku nedávno půjčil 25 miliard dolarů.
Co přinese inventura?
Mezi základní vlastnosti postkomunistické vlády patřila lež, k čemuž se ve svém památném projevu, který před dvěmi lety unikl na veřejnost, přiznal tehdejší premiér Gyurcsány. „Lhali jsme ráno, lhali jsme v poledne, lhali jsme večer,“ prohlásil a ještě dodal, že stovkami triků zastírali skutečný stav ekonomiky. Proto musí nová vláda především provést inventuru osmiletého vládnutí levice a není vyloučené, že najde řadu dosud nepřiznaných a těžko řešitelných ekonomických problémů. Cena a rychlost ozdravení maďarské ekonomiky stojí a padají s tím, jaké skutečné dědictví přenechala pravicové vládě padlá socialisticko-liberální koalice.