Tři společnosti ovládají trh s cukrem
Tuzemský cukrovarnický průmysl je zdánlivě bez problémů. Za posledních deset let se počet cukrovarů snížil z 59 na jedenáct, což je v souladu se zahraničním trendem, i když například v Rakousku, které v oboru patří ke špičce, jsou podniky jen tři. Tři společnosti ovšem nyní ovládají trh také v Česku, a tak zřejmě budou výrobní kapacity bez větších potíží dále koncentrovat. Plusem má být také tržní řád pro cukr, který platí od 1. října. Přece však plná spokojenost při hodnocení stavu domácího trhu s cukrem není na místě. Karty jsou rozdány. Více než devadesát procent trhu ovládají nyní tři společnosti. Stěžejní událostí posledních dní bylo rozhodnutí, že Pražská cukerní společnost TTD se stává nástupnickou organizací Cukrovaru a rafinerie cukru Dobrovice TTD, a. s. Fúze obou podniků dokončila slučování několika cukrovarů do největší firmy v tuzemsku, která tak nyní zaujímá na domácím trhu s cukrem podíl zhruba 40 procent. Týdeníku EURO to potvrdil Oldřich Reinbergr, který zastává funkci předsedy představenstva v obou společnostech. Cukrovar Dobrovice postupem času získal majoritní podíl v Pražské cukerní společnosti a potom v Českých cukrovarech holding. České cukrovary holding sdružovaly mimo jiné podniky Severocukr, Banop, České Meziříčí a Union cukr Kolín. První krok fúze se uskutečnil letos k 31. červenci, kdy byly sloučeny všechny jmenované podniky kromě Pražské cukerní společnosti do Cukrovaru a rafinerie cukru Dobrovice TTD. Tato společnost sama zase ještě sdružuje cukrovary v Dobrovici, Mělníku a Českém Meziříčí a lihovar Chrudim. Majoritním vlastníkem společnosti je od roku 1991 francouzský cukrovarnický a lihovarnický koncern Union SDH. Zhruba třicet procent trhu ovládá s podniky Hanácké cukrovary a Cukrspol francouzsko–britský koncern Eastern Sugar. Skupina Agrana International s vlajkovým podnikem v Hrušovanech má podíl asi čtvrtinový. Přibližně pět procent patří samostatnému Cukrovaru Vrbátky. Stát je nezmar. Cukrovarnictví je v českém zemědělství prvním odvětvím, které zkouší po vzoru Evropské unie regulaci v podobě již zmíněného cukerního tržního řádu. Přiděluje zpracovatelům kvóty, které mohou zpracovat, zajišťuje zemědělcům příslušnou produkci cukrovky a určuje ceny. Je pochopitelně ušit podle střihu unie. Zatímco například při snahách státu sešněrovat trh mléka kvótací liberální ekonomové skřípějí zuby a podnikatelé se ošívají, je tento krok ministerstva zemědělství hodnocen v principu kladně. Právě regulace trhu s cukrem je v zemích Evropské unie považována za takřka nezpochybnitelnou. V Česku je situace v cukrovarnictví už do té míry stabilizovaná, že lze kvótaci užít. Přesto je tu zádrhel jako vždy, když stát strká nos do podnikatelské sféry. Kvóty přiděluje stát na základě toho, jaké produkce cukrovary dříve dosáhly, a přihlíží také k jejich projektům do budoucna. Nejprve tedy ministerstvo rozdělilo kvóty podnikům, které loni vykázaly tolik a tolik produkce. Pak se však do systému přihlásily i cukrovary, jež několik let stály. Začaly tvrdit, že opět chtějí vyrábět cukr a vyloučeny být nemohou. Konkrétně jde o podniky Prosenice a Vrdy. „Máme přece nárok být do systému zařazeni, stát nemůže některé podnikatele vylučovat, argumentovaly tyto firmy. Ministerstvo je posléze skutečně do kvótace zařadilo. Pochopitelně se ozvala protistrana. „Smyslem systému přece je, aby fungovaly dobré podniky. Sami chceme naše nerentabilní provozy zavřít, a teď stát podpoří ty, které už dříve z trhu vypadly. To nechápu, rozčiluje se šéf tuzemského lídra Oldřich Reinbergr. Faktem je, že díky přidělení kvót zahájily Vrdy kampaň po dvou letech, Prosenice dokonce po čtyřech. A trochu se krade. Další pihou na kráse českého cukrovarnictví jsou nelegální obchody. Týkají se ochrany tuzemského trhu. Odborníci soudí, že by byla pro tuzemské podnikatele vcelku solidní, pokud by na hranicích nedocházelo k podvodům. Do Česka putuje cukr nelegálně ve formě dále zpracovaných výrobků, v nichž je ale obsah cukru záměrně podhodnocen. Výjimkou nejsou také případy, kdy se dováží přímo cukr, v příslušných dokumentech je ovšem označený za zcela jiné zboží. Pašuje se jistě leccos, ale situace u cukru již přiměla zpracovatele i zemědělce k několika apelům na celní správu. A konečně: krade se i takříkajíc „na férovku . Například cukrovar Dobrovice tak přišel o téměř sedmdesát milionů korun. „Měli jsme v Českém Brodu uskladněn cukr a někdo ho prostě odvezl. Stále se domáháme práva na všech možných úřadech, ale zatím nic. Prý si to máme hlídat, říká Oldřich Reinbergr. Ve shodě s dalšími podnikateli z oboru tvrdí, že cukrovarnictví by mohlo jít do unie se vztyčenou hlavou, nebýt právě toho, že právní prostředí v Česku je stále v plenkách.
