Norská firma Statkraft zřejmě jako první na světě postaví minielektrárnu založenou na rozdílné koncentraci mořské a říční vody. V metropoli Oslu, na břehu fjordu, vybuduje příští rok státní norský koncern prototyp elektrárny na ekologicky čistou osmotickou energii. V továrně v Hurumu na jihu Norska postaví Statkraft maličkou osmotickou elektrárnu schopnou vyrábět dvě až čtyři kilowatthodiny, čímž lze napájet jen několik žárovek. V případě úspěchu pak firma v nadcházejících letech vybuduje větší elektrárnu, která bude moci vyrábět 160 až 170 GWh, což už postačí k zásobování patnácti tisíc domácností elektřinou.
Jak se tato energie vyrábí? Využívá se rozdílu koncentrace mezi dvěma kapalinami: jestliže se dvě masy filtrované vody, z nichž jedna je slaná a druhá sladká, oddělí polopropustnou membránou, pak voda, která má koncentraci nižší, přirozeně „putuje“ k vodě s koncentrací vyšší. Přebytek tlaku na slanou vodu může být prostřednictvím turbíny přeměněn na elektřinu. Technologický problém tkví v membráně, jejíž velikost a propustnost, umožňující sladké vodě protékat směrem ke slané, aniž by se částečky soli dostávaly opačným směrem, určují množství energie. Je tedy třeba, aby byla membrána mimořádně veliká.
Pokud by se zařízení, které je poměrně laciné, postavilo, mělo by ještě tu výhodu, že by zajišťovalo stabilní výrobu proudu ve srovnání s větrnou či sluneční energií. Nevýhodou je naopak potřeba určité plochy v zónách, kde se řeky vlévají do moří, které jsou již obvykle hustě zastavěny.
Požadovaný prostor - dle Statkraftu odpovídající ploše dvou fotbalových hřišť pro elektrárnu o výkonu 160 GWh - je však daleko menší ve srovnání s rozlohou výkonově odpovídajících „větrných“ parků. Osmotická energie by prý mohl být konkurenceschopná kolem roku 2015. „Nejde o nějaký vědecký rozmar. V budoucnu budeme nuceni využívat všechny čisté energetické zdroje,“ říká evropský expert Gérard Pourcelly.
