Sladký život

Pražským cukrárnám vévodí Italové a Francouzi

Praha patřívala k městům s vyhlášenou kavárensko-cukrárenskou tradicí. Tu ovšem pár totalitních dekád stačilo zcela odrovnat. Podniky, jako Myšák či Juliš, nejprve získaly normalizační „look“ a po sametové revoluci zmizely z mapy metropole nadobro. Namísto elegantních interiérů s vybranými delikatesami nastoupily umakartové výdejny značně syntetických kousků, kterým většina populace bohužel přivykla. To je možná důvodem, proč ještě třináct let po změně režimu zde prakticky nenajdete cukrárnu s dorty či koláči dle domácích receptur, případně se zákusky vyrobenými bez použití různých prefabrikovaných komponentů, to jest jako od babičky. Je s podivem, že se ještě nenašla zapálená pražská rodina, která by ve své cukrárně nabízela tradiční moučníky, jež by si jistě našly nadšené obdivovatele z řad domácích i zahraničních milovníků sladkostí, jimiž česká kuchyně oplývá a které jsou asi tím nejlepším, co může cizincům nabídnout. Ostatně mnoho českých žen tyto pochoutky pravidelně svým blízkým doma připravuje. Je smutnou skutečností, že veřejnost už bere jako samozřejmost, že domácí pečivo je dobré, zatímco kupované chuti nevalné. Ověřily jsme si s kolegyní, že uprostřed této nehostinné cukrárenské Sahary však přesto existuje několik oáz, kam mohou mlsné jazýčky zavítat, aniž by riskovaly další z řady setkání s uniformními „punčáky“, laskonkami či floridami plněnými nejlevnějším aromatizovaným margarínem, respektive umělou šlehačkou. Používání „skutečných“ surovin je v těchto podnicích samozřejmostí. Konzument za to ovšem musí zaplatit cenu vyšší, než bylo donedávna zvykem. Odměnou mu pak je skutečný zážitek.

Gourmand au Gourmand.

První z cukráren, vymykající se šedi průměru, je Gourmand au Gourmand na kraji Dlouhé ulice, pár kroků od Staroměstského náměstí. Když se nerozhoupali Češi, vezmeme zavděk sladkou Francií. Starousedlíci si patrně pamatují, že se sem ještě nedávno vydávali pro maso, o čemž ostatně vypovídají i některé prvky interiéru, nápaditě zakomponované do současného vybavení. V sousedství vitrín s rafinovanými francouzskými dortíky a pečivem v prodejní části podniku se tak můžeme obdivovat řeznickému špalku, původní dlažbě či kachlíkům s motivy jatečních zvířat. Zadní část nabízí možnost intimnějšího posezení na červeně polstrovaných koženkových pohovkách, jež se velkoryse odrážejí v rozměrných zrcadlech. Ta jsou při střízlivém pohledu na zbytek mobiliáře (kované stolky s neladnou mozaikou, jež hyzdí i jednu ze zdí) jediným vkusným prvkem výzdoby. Gourmand není jen cukrárnou či pekařstvím. Na své si tu přijdou i ti, kteří sem zaskočí na něco menšího k snědku, ať už je to salát, sendvič nebo polévka. Naše mise nás však neomylně nasměrovala k široké nabídce sladkých „požitků patra“. Bylo těžké si vybrat mezi všemi těmi mousse au chocolat, tartelettes a karamelovými choux, ovocnými koláči a dorty s pomerančovou pěnou či čokoládou. Před zkoumáním xeroxovaného menu, které by mimochodem svým provedením odradilo i otrlejší klienty (názvy pokrmů pouze ve francouzštině jsou až na pár výjimek všechny chybné a luštit je musíte diagonálně, neboť tisk se evidentně nepovedl), jsme se raději spolehly na vizuální obsah vitrín. Naše volba padla na tartaletku s jahodami a vanilkovou pěnou a pomerančový dort, který naši počáteční představu v podstatě splnil. Zato jahodový košíček překvapil slaným tónem lístkového těsta i hutností krému – bodovat mohl pouze díky svěží příchuti jahod. Espresso Illy personál sice neošidil, ale chutí příliš neoslnilo. Že by důsledek příslovečné francouzské ležérnosti?

Caffé bar Dolce Vita.

Další vlaječku na dobytém území sladkostí jsme si na mapě zabodly hned vedle, v Široké ulici. Nachází se tu totiž instituce se slibným názvem Caffé bar Dolce Vita. Zase cizina, ale vem to nešť. Interiér při pohledu zvenku působí sofistikovaně a honosně, při bližším ohledání se však tento dojem rychle vytratí. U stolků s bílými ubrusy se sedí na poněkud opotřebovaných tmavohnědých tonetkách a vitrína s dorty také pamatuje lepší časy. Vida, už jsme zase doma, problesklo nám hlavou. Místa k sezení jsou i v patře, kde najdete také toaletu, která by si však zasloužila rozhodně více péče. Toaletní papír poházený po podlaze a nefunkční dveře jsou ostudou podniku slibované úrovně, nemluvě o barevné úpravě, kterou výstřední designér ledabyle pojednal v křiklavě zelené a žluté. Zřejmě si chtěl připomenout prostředí benzinové pumpy či maňáskového divadýlka. Přes to všechno působí kavárna útulně a příjemně. Stěny jsou laděny do teplých tónů a z velkých černobílých fotografií shlížejí na hosty hvězdy italského filmu šedesátých let.
Jak už název napovídá, sortiment pokrmů je veskrze italský. Kromě evergreenů, jako je tiramisu a profiteroles, zde najdeme i dort marengo či capuccino. My jsme se rozhodly ochutnat křehký dort s vanilkovým krémem a lesními plody a čokoládový dort s višněmi, které nás nadchly svou rafinovanou kompozicí chutí. Káva Segafredo, ač nepatří k našim favoritům, poskytla patrně maximum ze svých omezených možností.

U modrého psa ležícího naznak.

Skutečná „mlsná“ nás však popadla až U modrého psa ležícího naznak . Vězte, že tento zvláštní čtvernožec nebydlí v boudě, ale málem. Najdete ho totiž jen kousek za historickou Boudou s velkým B, totiž Národním divadlem, a to ve Pštrossově ulici. Naše vlastenecké srdce zaplesalo. Smysl bizarního názvu částečně rozkryjete hned na prahu: všem sytě žlutým stěnám tu vévodí akrylová podobizna jasně modrého psa rotujícího v různých polohách. Mobiliář a la IKEA sestává pouze z jednoduchých stolků a židlí ze světlého dřeva a stříbřitého kovu. Navzdory teplým odstínům působí interiér studeně, k čemuž přispívá i dlažba na podlaze a sporé vytápění. Rozhodně se však nenechte odradit. Při pohledu do vitríny se totiž rozehřejete stejně jako ve chvílích, kdy se otevřou dveře do přilehlé dílny. Linou se odtud omamné vůně jako u oné vzývané babičky, která se zde navíc o zákazníky skutečně stará. Nabídka je velkolepá a leccos na cukrářského mistra prozrazuje – minimálně zručnost a bohatou znalost těch nejlepších sladkostí z různých koutů světa včetně domoviny. Jmenujme namátkou jablkový koláček s vanilkovou zmrzlinou nebo citronový či pomerančový dort francouzské inspirace, orientální tandem datlového dortu s baklavou, medový dort s malinami, případně obligátní jablečný závin - pochopitelně v avantgardním hávu. Neodolaly jsme čokoládovo-amarettovému dortu a jeho hruškovému kolegovi. Oba byly vynikající, ale hruškový zvítězil díky neobvyklé kombinaci použitých surovin. Placky z pusinkového těsta s ořechy mistr pospojoval šlehačkou se strouhanou hořkou čokoládou a korunoval pokrájenými hruškami. Výsledek byl lahodný a opravdu se jen rozplýval na jazyku. Pes nezklamal ani kvalitou podávané kávy značky Illy, i když k úplné dokonalosti jí chybělo pár stupňů teploty.

Pro a proti.

Pokud bychom měly porovnat cenu a kvalitu nabízených pokrmů a služeb, na celé čáře vítězí cukrárna U modrého psa ležícího naznak, neboť jak Gourmand, tak Dolce Vita evidentně hřeší na svou „zavedenost“ a atraktivní lokalitu, v níž se nacházejí. Jejich klientela se podle všeho rekrutuje převážně ze zahraničních návštěvníků hlavního města, kteří neobracejí v kapse každou korunu. V případě Gourmanda se bohužel opět potvrdilo rčení, že „zdání klame“. V podniku této cenové hladiny a úrovně, na niž aspiruje, bychom například očekávaly, že navzdory blížící se zavírací době nebude personál piglovat sklo na stolcích a s předstihem se věnovat velkému úklidu. To člověka rozhodně nepodpoří v pocitu, že je zde vítán. Ještě že si alespoň pochutná na dortech! Je jen věčná škoda, že onen fantastický dojem, vyvolaný luxusní prezentací zboží a neobvyklým prostředím, jež do velké míry navozuje atmosféru z filmu Čokoláda, se postupně vytrácí.
Co se příjemného posezení týče, hodnotily bychom nejvýše Caffé Bar Dolce Vita. Z nepříliš jasného důvodu však u stolků v přízemí schází dezertní lístky a hosté si pro ně v případě zájmu musejí sami dojít do patra.
Ačkoli prostředí u Psa není samo o sobě příliš útulné a pár stupňů Celsia navíc by člověk zvláště v tomto ročním období také přivítal, rodinná atmosféra a pohostinnost si vás nakonec získají.
Všem třem uvedeným podnikům lze na závěr svorně vytknout, že v žádném z nich se ke kávě nepodává dříve zcela běžná sklenička vody.

Patisserie Gourmand au Gourmand Dlouhá 10, Praha 1
Tel. 222329060
Otevírací doba: Po-Pá 8.30-19, So-Ne 9.30-18
Počet míst: 29

Výběr z jídelního lístku: Eclair au chocolat 26 Kč
Tarte aux pommes 65 Kč
Tarte Tatin 73 Kč
Mousse au chocolat 73 Kč
Saláty 65-87 Kč
Sendviče 53-84 Kč
Espresso Illy 45 Kč
Capuccino 54 Kč

Hodnocení: Atmosféra, pohodlí, estetika 7 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 4 body z 10
Chování personálu 6 bodů z 10
Kvalita jídla a nápojů 17 bodů z 20
Celkem 34 bodů z 50

Caffé bar Dolce Vita Široká 15, Praha 1
Tel. 22329192
Otevírací doba: Po-Ne 8-24
Počet míst: 65

Výběr z jídelního lístku: Jogurtový dort 60 Kč
Citronový dort 60 Kč
Dort Capuccino 60 Kč
Tiramisu 70 Kč
Dort Marengo 60 Kč
Saláty 120 Kč
Sendviče 90 Kč
Espresso Segafredo 35 Kč
Capuccino 50 Kč

Hodnocení: Atmosféra, pohodlí, estetika 8 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 8 bodů z 10
Chování personálu 7 bodů z 10
Kvalita jídla a nápojů 18 bodů z 20
Celkem 41 bodů z 50

U modrého psa ležícího naznak Pštrossova 23, Praha 1
Otevírací doba: Po-Pá 10-20, So-Ne 12-20
Počet míst: 19

Výběr z jídelního lístku: Jablečný závin 28 Kč
Hruškový dort 29 Kč
Baklava 15 Kč
Pomerančový koláč 29 Kč
Borůvkový dort 30 Kč
Datlový dortík 13 Kč
Čokoládovo-amarettový dort 28 Kč
Espresso Illy 25 Kč
Horká čokoláda 33 Kč

Hodnocení: Atmosféra, pohodlí, estetika 6 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 8 bodů z 10
Chování personálu 10 bodů z 10
Kvalita jídla a nápojů 19 bodů z 20
Celkem 43 bodů z 50