JAK SE ŽIJE AUTOŠKOLÁM Umět řídit automobil je jedním z předpokladů pro úspěšné podnikání. Řidičský průkaz patří k základním požadavkům v řadě zaměstnání. Absolvování autoškoly se stává životní nutností. Samotné autoškoly však trpí řadou neduhů.
Zákazníci by měli podle odborníků preferovat autoškoly, které mají nové vozy a kde je vidět snaha investovat.
JAK SE ŽIJE AUTOŠKOLÁM Umět řídit automobil je jedním z předpokladů pro úspěšné podnikání. Řidičský průkaz patří k základním požadavkům v řadě zaměstnání. Absolvování autoškoly se stává životní nutností. Samotné autoškoly však trpí řadou neduhů. Podívejme se na situaci, která je pro tuto branži častá. „V našem okrese se majitelé autoškol sejdou v hospodě a dohadují se na cenách. Téměř všichni se znají z dob bývalého Svazarmu. Obvykle ale dohodnuté sazby nedodrží, a tak se po čase pohádají,“ říká jeden z učitelů, který si raději nepřál být jmenován. Tak to opravdu chodí. Neustálý růst nákladů za výcvik a podbízení se mnoha firem za nečinného přihlížení státní správy jsou totiž častým nářkem autoškol. „Stát s tím ale sotva může něco dělat,“ připouští člen výkonného výboru Asociace autoškol ČR Vladimír Zajíc. BOJ O PŘEŽITÍ Podle zjištění Profitu se ceny za výcvik u osobního vozu pohybují od čtyř a půl do devíti tisíc korun. Karel Masopust z pražské autoškoly, která nese jeho jméno, odhaduje průměrnou cenu v metropoli na osm tisíc pět set korun. Boj o přežití však v řadě měst stlačuje ceny k pěti tisícům a méně, přestože doba výuky by měla v případě osobního automobilu zahrnovat 28 hodin jízdy a další hodiny teorie, údržby a zdravotnické přípravy. Třeba na Královéhradecku existují téměř čtyři desítky autoškol a konkurence je skutečně obrovská. Tamní Autoškola efekt například nabízí kurz k získání řidičského průkazu na osobní vůz za 6800 korun. Její majitel Jaroslav Bartoš tvrdí: Největším problémem oboru je nekalá konkurence. Většina autoškol v Česku jsou podle něj „partyzáni“ s pouhým jedním autem, ulicí za zády a testy v podpaží. Podle zkušeností představitelů asociace navíc dochází leckde k tomu, že autoškoly nevěnují svým žákům předepsaný počet hodin. Podbízení má i další formu - autoškoly často provozují bývalí policisté či vojáci s výslužným osm tisíc měsíčně a tudíž nejsou životně závislí na zisku z podnikání. To se týká i důchodců, kteří mají autoškolu spíše jako koníčka. Ostatní, co podnikají „naplno“, se pak cítí vůči „partyzánům“ znevýhodňeni. JAK POZNAT KVALITU Jak se tedy pozná kvalitní autoškola? Zákazníci by měli podle odborníků preferovat ty, kde mají nové vozy a kde je vidět snaha investovat. Stará Škoda 120 předělaná na plyn hovoří za vše. Stejně tak chybějící učební pomůcky nebo třeba autocvičiště. Na druhé straně nejsou na místě přehnané nároky. Třeba nepovinný trenažér, který přijde na statisíce korun, si může dovolit pouze velká autoškola. Pro řadu solidních, ale menších firem je také často neúnosné pořídit si nový nákladní vůz nebo drahé motocykly, které se tak často nepoužívají. Důležitý je především zodpovědný instruktor. „Už první hodiny mohou proběhnout na ploše s minimálním provozem nebo mimo provoz. Lze je ovšem nahradit autotrenažerem,“ říká předseda Asociace autoškol ČR Bedřich Liška. Přiznává ovšem, že výuka nemá jednotný systém a metodiku. Proto by noví učitelé nebo zkušební komisaři měli procházet speciálním školením, kde by se dozvěděli něco z pedagogiky a psychologie. „Zatím to tak není, ale chtěli bychom toho dosáhnout. Doba si to žádá,“ doufá Liška. NEPROSPĚL NIKDO Podle některých praktiků vede současná situace v autoškolách k pevnému přesvědčení žáků, že když zaplatí, musí řidičský průkaz dostat. Mnohdy se ptají hned při první návštěvě: „Za kolik mi dáte řidičák?“ A někteří majitelé jim jdou - alespoň zpočátku -ochotně na ruku. Vybrat si tu nejlevnější autoškolu se však nemusí vyplatit. Jedna ze studentek vysoké školy si Profitu postěžovala, že v Praze zvolila v místě bydliště nejlevnější kurz na osobní automobil za 6800 korun, ale nakonec zaplatila mnohem více. Z celého kurzu neudělal jízdy na první pokus nikdo, takže si všichni museli připlácet další hodiny. PROBLÉMOVÍ KOMISAŘI „Nejvíce se zjistí z průběhu jízdy. Je to mnohem zodpovědnější než zkoušet žadatele o řidičák na osobní vůz z toho, kdy má jít traktor na technickou prohlídku,“ tvrdí bývalý zkušební komisař Vladimír Zajíc. Skutečnou výstupní kontrolou práce autoškoly by podle něj měly být závěrečné zkoušky za přítomnosti komisařů. Ti ovšem mnohdy pracují nekvalitně, což je důsledkem nedostatečného dohledu ze strany jejich nadřízených úředníků. „Místo toho, aby prověřovali metodiku práce a průběh činnosti komisařů, úředníci zjišťují, zda správně vyplnil kolonky ve formuláři. Provádět skutečnou kontrolu nejsou obvykle schopni, jelikož o této práci moc nevědí,“ soudí Zajíc. I někteří praktici z autoškol si občas postěžují, že na místo komisaře byl „odklizen“ úředník z jiného odboru. Stačí totiž, aby byl budoucí komisař pět let držitelem řidičského oprávnění, měl maturitu a vykonal příslušnou zkoušku. Přitom nemusí mít praxi učitele v autoškole. O ZMĚNÁCH V ZÁKONECH LIDÉ NEVÍ Nepřehledná kontrola je podle zástupců firem zapříčiněna neustálými změnami v zákonech, o nichž nejsou samotné kraje a samosprávné obce informovány. „Požadavky na zájemce, kteří chtějí založit autoškolu, řeší zákon. Bohužel ale neřeší, že by informace ze státní správy měly putovat k obcím. Nakonec děláme prostředníka mezi ministerstvem dopravy a obcemi,“ prohlašuje Liška s hořkostí a mluví o aroganci úřednické moci. Samotná asociace má pět set třicet členů, celkový počet autoškol odhaduje na dva tisíce. Asociace sama tiskne brožurky, kde jsou legislativní změny vysvětlovány. „Rozeslali jsme množství příruček, které se dodnes používají,“ chlubí se její předseda Bedřich Liška. Ale majitel Autoškoly efekt Jaroslav Bartoš podotýká, že to, co jakž takž fungovalo, skončilo, když autoškoly před několika lety přešly z rezortu ministerstva vnitra na ministerstvo dopravy. „Platím sice také členské příspěvky asociaci, ale bohužel mi to zatím nic nepřineslo. Mám to, co si sám seženu,“ prohlašuje nespokojený Bartoš. PODIVNÉ OBCHODY Čisté svědomí ovšem leckdy nemají ani samy autoškoly. „Když dáte šest tisíc, tak máte pojištěny všechny tři zkoušky,“ řekla nedávno na záznam skryté kamery instruktorka pražské autoškoly Dufek Marie Roučková. Peníze měly jedné cizince zaručit úspěch u zkoušky z testů, údržby i jízdy. Policie instruktorku obvinila z přijímání úplatku. Ministerstvo dopravy musel zase před necelým rokem opustit úředník Dimitrij Matula, který předtím jako důstojník generálního štábu bral podle soudu od autoškol úplatky. „Platili jsme mu asi deset tisíc měsíčně. Nutil nás k tomu. Jinak si prý neškrtneme,“ tvrdil tehdy k případu jeden z majitelů autoškol. Četné firmy v českém příhraničí prý také dělaly ilegální obchody s Němci, kteří zde chtěli přijít k europrůkazu jednodušeji a levněji. Pasovský deník PNP například poukazoval na to, že si učitelé autoškol nechávali od svých žáků podepsat hodiny jízd, které frekventanti nikdy neabsolvovali. Nová vyhláška ministerstva dopravy, podle které nemohou cizí státní příslušníci získat v České republice řidičský průkaz, minulý měsíc diskuze kolem tohoto problému pouze utlumila. Podle informací ministerstva získalo v Česku od loňského 1. května řidičský průkaz přes dva tisíce Němců, asi 190 Slováků a devadesát Rakušanů. „Jsme si vědomi, že se to dotkne majitelů autoškol v pohraničí, kteří z toho často žili. Ale musíme si uvědomit, co je bezpečnější,“ řekla k tomu neurčitě mluvčí ministerstva dopravy Marcela Švejnohová. SOUKROMÁ ZKUŠEBNÍ ORGANIZACE? V posledních letech se také objevuje myšlenka založit soukromou zkušební organizaci, která by převzala komisaře a prováděla závěrečné zkoušky uchazečů o řidičský průkaz. K naplnění myšlenky je zatím poměrně daleko, nicméně ředitel komunikace Ústředního automotoklubu (ÚAMK) Pavel Kuchálik má již nyní jasno: Pokud se ministerstvo dopravy rozhodne vyhlásit výběrové řízení na založení této organizace, ÚAMK by se do něj určitě přihlásil. Přezkušování řidičů nestátní organizací by podle něj zlepšilo kvalitu řidičů. „Nový systém by nezatěžoval veřejné finance a veškerý zisk by se vracel do center pro zdokonalování dovedností při řízení,“ tvrdí Kuchálik. Proti záměru se ale rozhodně staví Asociace autoškol. Podle jejího předsedy Lišky by měl rozhodovat pouze stát, koho pustí na silnici. Za zmíněnými plány vidí především snahu inkasovat peníze od žáků. Uchazeči o řidičský průkaz nyní hradí poplatek za zkoušku, a práci zkušebního komisaře platí obec. Tato praxe se však pravděpodobně změní. Podle návrhu nového zákona o provozu na pozemních komunikacích, který v prosinci prošel druhým čtením, může budoucí řidiče přezkoušení stát až sedm set korun. Tyto peníze by připadly obcím. „Pokud by ovšem vznikla soukromá zkušební organizace, za kterou v parlamentu lobbují lidé kolem bývalého ministra dopravy Schlinga, peníze by inkasovala soukromá firma a navíc by se poplatek mohl vyšplhat mnohem výše,“ dodává Liška. JAK VYBRAT DOBROU AUTOŠKOLU 1. Vyplatí se vám získat přehled o více autoškolách ve spádové oblasti.
Domluvte si osobní návštěvu. Při ní požadujte: * informace o zahájení, průběhu, rozsahu a druhu výuky teorie a praktického výcviku * předběžný odhad délky vaší přípravy a odhad termínu závěrečných zkoušek * informace o postupu při opravných zkouškách a o způsobu jejich organizace * vysvětlení vašich základních práv, nároků a povinností Nenechte se odbýt sdělením, že odpovědi na tyto otázky se dozvíte během úvodní hodiny, tedy až po zahájení výuky. 2. Autoškola musí postupovat podle učebních osnov, které jsou stanoveny zákonem č.247/2000 Sb. Dobrá autoškola vás informuje sama, případně vám umožní nahlédnout do pedagogické dokumentace. 3. Zapamatujte si základní zásady platné pro výcvik. Zejména dbejte, aby:
* vyučovací hodina trvala 45 minut * výcvik v řízení vozidla u jednoho žadatele netrval déle než dvě vyučovací hodiny denně * provozovatel autoškoly při zahájení výuky a výcviku vydal průkaz žadateli a průběžně v něm prováděl záznamy o vaší účasti na praktickém výcviku 4. Měli byste si také uvědomit, že u zvolené autoškoly můžete požádat o předčasné ukončení docházky, ale pouze za účelem pokračování výuky a výcviku u jiné autoškoly. Po neúspěšně vykonané zkoušce již tuto možnost nemáte - přechod k jiné autoškole znamená začínat znovu od samého začátku. 5. Chybným krokem je zejména preferování autoškol, které se podbízejí nejnižšími cenami, přičemž o jejich ceníku, ale i o autoškolách samých nevíte téměř nic. Počáteční úspora se tak může citelně prodražit především dokupováním doplňující výuky a výcviku, placením opravných zkoušek a podobně. Zdroj: Asociace autoškol ČR K ZALOŽENÍ AUTOŠKOLY POTŘEBUJETE * auto, učebnu a pozemek na trénování rozjíždění i zastavení (vše může být pronajato) * učitelské oprávnění (po absolvování kurzu a přezkoušení) * registraci na odboru dopravy (obce s rozšířenou pravomocí) * živnostenský list (vázaný na absolutorium příslušného kurzu a tříletou praxi v oboru) ČÍM DISPONUJE KVALITNÍ ŠKOLA * kanceláří a schválenou učebnou, která je kromě běžné školní výbavy dnes již standardně vybavena audiovizuální technikou, případně trenažéry (nejsou povinné) nebo výpočetní technikou a učebními pomůckami (videokazety, učebnice, soubory testů, CD nosiče, obrazy) * výcvikovými vozidly, která svojí konstrukcí a technickým stavem odpovídají současným technickým požadavkům, jsou schválena pro výcvik v autoškole, mají řádné označení a platnou každoroční pravidelnou technickou prohlídku * učitelem nebo týmem učitelů, kteří mají odpovídající pedagogické vlastnosti, kvalifikaci a bohatou praxi * platným ceníkem, který obsahuje kalkulaci výkonů a úplnou cenovou nabídku včetně doplatků za zkoušky, prostoje, doplňující výuku a podobně
