Réva se tu pěstuje odedávna, první zmínky o vinohradnictví a vinařství se datují do patnáctého století. Iniciátorem a podporovatelem vinaření v Šardicích byl, tak jako i jinde, klér. Konkrétně augustiniáni z Brna. O tom, že obec patřila mezi vinařskými místy v regionu k těm významným, svědčí i vlastní horenský řád Markraběte Jindřicha či vinohradské regule z osmnáctého století.
Zdejší vína, díky mimořádné dispozici viničních tratí a z toho důvodu kvalitnímu vyzrání hroznů, patřila v historii vždy k těm žádaným. Kdysi to byli již zmínění augustiniánští mniši spolu s brněnskými měšťany, kdo tvořil základ klientely šardických pěstitelů. Vývoj vinařství se zde odehrával podle scénáře shodného pro celou Moravu, nebudeme se proto hlouběji zabývat jeho jednotlivými akty. Přeskočme rovnou do krátké historie nové éry země a pohlédněme na blízkou minulost a především současnost tohoto oboru v Šardicích.
Nynější podobu vinohradnictví a zpracování hroznů v obci zajišťuje, vedle desítek drobných vinařů „zahádkářů“, společnost Neoklas. V roce 2000 převzala vinařskou štafetu od společnosti Klas, která po pět let suplovala dřívější zemědělské družstvo.
K dnešku hospodaří vinaři Neoklasu na zhruba sto čtyřiceti hektarech, asi patnáct z nich jsou nové výsadby, realizované v období před vstupem země do EU, a ročně produkují necelých 900 000 litrů vína. Kromě Šardic leží viniční tratě patřící společnosti i v Dambořicích. V obou obcích Neoklas disponuje zpracovatelskými a ležáckými kapacitami, mimořádným místem pro zrání vín je sklep rezidence brněnského kláštera augustiniánů, která tu byla vystavena někdy v půlce osmnáctého století. Tam vyzrávají především vína vyšších jakostí, určená pro archivaci, dále sekty z produkce firmy, které jsou připravovány tradiční metodou jako suché či polosuché. V portfoliu nabídky je naleznete pod značkou Rezidence Sekt a jsou školeny z kupáží tradičních zdejších sort – ryzlinku rýnského, veltlínského a chardonnay.
Stěžejní sortiment tvoří ovšem vína tichá. Všechna z vlastních hroznů a připravovaná v celé šíři kvalitativní stupnice, to znamená od stolních až po speciály nejvyšších tříd, tedy bobulové výběry, vína slámová i ledová. Z dvanácti bílých odrůd je nejvíce zastoupeno veltlínské zelené, lídrem mezi šesti modrými je Svatovavřinecké. K zajímavostem patří malá plocha Neronetu, který není ve výsadbách příliš rozšířen.
Neuburské 2003 pozdní sběr, suché. Ve sklence se třpytí hladina barvy světlého zlata zimního slunce. Vůně je lehce zastřená, zpovzdálí se projevují hroznovité tóny, podtržené lehýnkým nádechem dřeva. Trochu tenčí tělo nabízí chuťové valéry ovoce, hroznu, nepříliš důrazné, ale vnímatelné kyseliny a v závěru akcentující hořčinkou. Celek chuťového vjemu dotvářený květinovým tónem vychází jako zajímavě - přes nepřílišnou aktivitu kyselin - svěží s příjemně dlouhou dochutí. Je příkladem toho, jak trochu opomíjená odrůda umí nabídnout zajímavé a kvalitní víno.
