I když během hlavní sezony musí Slavkovský pivovar kvůli velkému zájmu vařit dvakrát denně, sládek Karel Vavrečka má čas si s námi sednout u stolu a zasvěceně vyprávět. Ve varně totiž zatím pracuje jeho podsládek, se kterým se střídá. „Pivo musíme dělat tak, abychom ho prodali,“ přibližuje Vavrečka zdejší základní pravidlo. Což očividně není žádná potíž.
Vavrečka, který v minulosti vařil v Dalešicích, Břeclavi či brněnském Pegasu, sládkuje tak dobře, že Slavkovský pivovar už několikrát navyšoval kapacitu a stále nedokáže pokrýt veškerou poptávku. Přitom ve zdejší restauraci se spotřebuje jen 15 procent z 3800hektolitrového výstavu. „Teď už si naštěstí můžeme vybírat, nechceme být všude,“ reaguje zdejší jednatel Jiří Hořava mladší.
Své jméno si Slavkovský pivovar vybudoval i na speciálech, které tu dělají.
Předloni v létě, za necelé čtyři roky provozu, si spočítali, že jich tady uvařili už padesát.
A kde hledají inspiraci? V pátek tu prý mívají porady, kam kromě Vavrečky a Hořavy chodí i obchodní zástupce, a degustují zahraniční piva. Které je nejvíc osloví, to potom vyrobí.
My jsme ochutnávání zahájili tou největší klasikou. Slavkovskou desítkou se čtyřmi procenty alkoholu. Každé pivo má etiketu s množstvím informací včetně doporučených kombinací s jídlem, u tohoto světlého výčepního Vavrečka píše, že jde o „charakterově důstojnou desítku“.
Desítka se předvádí silnou sladovou vůní s chmelovým závanem, která není u výčepních piv obvyklá. Chuť je plná a sytá, s minimální hořkostí a nízkým řízem. Pivo působí těžším dojmem.
Radost nám udělal i Slavkovský helles. Ležák s pěti procenty alkoholu, typický pro jih Bavorska, je velmi světlý a line se z něj jasná sladová vůně.
Slavkovský pivovar U Mlýna, Slavkov u Brna Sládek: Karel Vavrečka
