Oč větším diplomatem je Bursík v koalici, o to menší podporu má u spolustraníků
Celá léta stáli čeští zelení mimo vládu i mimo Parlament a povětšinou řešili, co si počít sami se sebou. Teď jako by se starý duch znovu probudil. A ještě k tomu v opozici vůči člověku, který stranu úspěšně provedl parlamentními volbami a vyjednal pro ni nečekanou účast ve vládě. Předsedovi zelených Martinu Bursíkovi se přitom podařilo do koaličního programu prosadit víc zelených bodů, než si kterýkoli ze straníků dokázal představit.
Oč větším diplomatem je Bursík v koaličních jednáních, o to méně si umí získávat širokou podporu straníků za svými zády. Až dosud se mohl spolehnout na to, že přesvědčí už samotným programem a vyjednanými úspěchy v zákonech. Role stranického vůdce mu přinášela jen úspěchy.
Teď ovšem svým rozhodováním přímo či nepřímo zastavil kariéru třem nejbližším spolupracovníkům na postu ministra školství a jeho náměstků. První místopředsedkyně Dana Kuchtová, místopředseda Martin Tichý a člen výboru Dušan Lužný to považují za největší nespravedlivost, která je mohla ve straně potkat. Ve výboru strany, o nějž se spolu s poslaneckým klubem nejvíc opírá, si tím Bursík znepřátelil hned tři důležité hlasy. Komentátoři, kteří to pojímali jako vyřizování účtů se stranickými odpůrci, byli úplně vedle. Je to naopak - z víceméně oddaných spolupracovníků se stali nepřátelé. A možná základ budoucí stranické frakce. Tento krok navíc posílil postavení populární Dany Kuchtové jako konkurenční osobnosti ve straně. Motiv nápravy finančních toků z Evropské unie subjektům v oblasti školství a tělovýchovy musel být zřejmě tak silný, že stál za to riziko. Aniž by komukoli byla dokázána zlá vůle.
Vytvořením tří pracovních týmů, které mají připravit čerpání evropských fondů, se Bursíkovi každopádně podařilo zlomit odpor vědců, rektorů, hejtmanů i kolegů ministrů k původně navrhovaným způsobům rozdělování evropských peněz.
Zůstalo jako mnohokrát předtím velké napětí předsedy vůči vlastní straně. Koho nominovat na místo ministra školství, mládeže a tělovýchovy? Bursík se opět projevil jako velký stratég. Odvrhl svůj nápad obsadit místo loajálním nestraníkem, tváří v tvář stranickému tlaku sáhl do vlastních řad – a vytáhl jméno Ondřej Liška. V hlasovací nouzi mohl Liška ve výboru projít jen většinou vlastního hlasu.
Před republikovou radu se pak Bursík rozhodl předstoupit jako velký hráč, který sice nevzal v úvahu původní návrhy grémia, ale který straníky žádá o důvěru k vlastnímu místopředsedovi. Může to nevyjít?
U zelených se tím opět o kousek prohloubila krize stanov. Má o kandidátovi rozhodovat výbor, v němž má silné slovo předseda, nebo jednašedesátičlenná republiková rada, jejíž svolávání je zdlouhavé a nákladné a která mnohdy rozhoduje až po nekonečné diskusi. Sice velice demokraticky, ale pozdě.
Bursíkovo volání po přesunutí některých pravomocí na předsedu a na výbor je pochopitelné. Jenže mnozí zelení by rádi svému ambicióznímu předsedovi naopak přistihli křídla. Většina z nich si však uvědomuje, že zpochybnit jeho vůdčí úlohu by v současnosti bylo pro stranu sebevraždou. Takže přetrvává nejasný kompetenční vztah, který přiměl Dalibora Stráského vzdát se předsednictví rady.
Začíná se drobně chvět i zelený jazýček na parlamentních vahách koalice s ODS a lidovci. Poslankyně Věra Jakubková je nespokojena s návrhem rozpočtu na dopravní stavby. Nedočkala se požadované rozvahy, proč a kolik se na ně vynakládá, a mnohé položky jí připadají příliš vysoké. Postrádá státní příspěvek na rozvoj tramvají a trolejbusů a neuspokojuje jí příslib, že se mají dodatečně najít prostředky z evropských fondů. Také její kolegyně Olga Zubová zvažovala, že nepodpoří rozpočet kvůli škrtům v prostředcích pro školství. Zdá se však, že se z původních čtyř miliard podaří dodatečně sehnat alespoň jednu a Zubová nebude klíčové hlasování napínat.
Zmíněné potíže zelených jsou však nic proti tomu, co je čeká s projednáváním radaru. Vyhraněnost protichůdných názorů se zdá být bezmezná.
