Matematické modely chování akciových nebo finančních trhů vás spolehlivě odvedou do pekla
Pokrok posouvá dopředu výzkum a vývoj. V oblasti informačních a komunikačních technologií je bouřlivý. Stačí se podívat na přechod od videopásek na cédéčka a dévédéčka, televizní obrazovky jdoucí od masivních a těžkých CRT přes plazmy, LCD a teď LED. Hard disky budou vytlačeny pevnými paměťmi, kde se nic netočí. Jsou rychlejší a spolehlivější. Odnáší to občas naše kapsy. Za rok dva je to, co jsme si koupili, zastaralé a zbytková hodnota je mizivá. Nechci se teď zabývat tím, nakolik naše potřeby ovlivňuje marketing tlačící nás do věcí, jež ve skutečnosti nepotřebujeme.
Vývoj nás občas zaskočí uzavřením slepých uliček. Některé slepé uličky vytvoří opravdu jen marketingový opar nebo opojení technologií per se. Kolik diskusí probíhalo a probíhá kolem konvergence! Přístroje vytvořené na bázi swiss army knife, tedy umožňující téměř všechno, opravdu umějí všechno, ale podstatně mizerněji než specializované přístroje. Otázkou je, jak často jste v takové nouzi, abyste to potřebovali. Nebo ten úžasný kousek kulhá na jednu či obě nohy. Také si myslíte, že iPhone je telefon a stačí na vaše e-maily? Je virální marketing k něčemu? Bude někdo vážně používat mobilní telefony na čtení knih? Jsou biopaliva nákladný experiment? Je tisk inkoustem vzhledem k obrovským provozním nákladům odsouzen k zániku? Matematické modely chování akciových nebo finančních trhů vás spolehlivě odvedou do pekla, emoce se těžko modelují. Mají strategie něčeho mezi, jako jsou sub, mini, net book, nárok na udržitelný život? Dá se udržet množství kabelových, digitálních, internetových stanic zahrnujících nás tisíci programy?
V oblasti informačních technologií i přes zdravý rozum, který si snažíme zachovat, je odhad toho, která ulička je slepá, obtížný. Něco zkoušíme předpovídat, bohové se smějí a bublina se nafukuje k prasknutí. Možná že bychom se občas mohli podívat na šuplíky a skříňky plné předmětů, kterým jsme ještě nedávno neodolali a teď už jen zabírají místo. Položme si častěji otázku, jestli ten neodolatelný kousek technologie opravdu potřebujeme, a říkejme: „Méně je více.“
