Blíží se volby, což je nejlépe poznat na množících se nápadech na daňovou reformu, která by voliče zaujala.
První salva patřila sociálním demokratům, kteří vystřelili sice brzo, ale ne úplně šťastně. Poté, co se na ni za nápad na znovuzavedení daňové progrese, jež by zvedla daně lidem s příjmem už pod padesát tisíc, nesnesla sprška chvály, ale kritiky, elán poněkud opadl. Zvlášť když se před Strakovku zapomnělo dostavit těch vděčných 90% pracujících, jimž chtěli na daních ulevit.
Hledal jsem, jak daňovou progresi opečovávají na webu spindoktoři ČSSD, a vypadá to, že ti by byli nejraději, kdyby se na návrh zapomnělo. Na homepage není tohle domněle vítězné téma zmíněno ani maličkou záložkou.
Odvahu k opakování „Tlustého kolečka“ v sobě nalézá ODS, akorát to letos vzala přes „daňové pravítko“, ovšem neslibuje zrovna málo:
• Prosadíme zvýšení čistých mezd zaměstnanců o 7 % zavedením 15% sazby z hrubé mzdy • Obnovíme stropy pro odvody zdravotního pojištění na úrovni čtyřnásobku průměrné mzdy
• Zrušíme solidární přirážku k dani z příjmů fyzických osob ve výši 7 %
• Zavedeme slevu na pracující manželku/manžela ve výši 12 tis. Kč v případě péče o nezaopatřené dítě
• Zavedeme nižší povinné odvody ze mzdy hrazené zaměstnavateli o 2 procentní body, abychom snížili vedlejší náklad práce a otevřeli prostor pro rychlejší růst mezd
• Zrušíme daň z nabytí nemovitosti
• Zrušíme silniční daň pro osobní automobily
• Zavedeme pouze dvě sazby DPH – DPH na potraviny a vybrané služby snížíme z 15 % na 10 %, u ostatního zboží a služeb z 21 % na 19 %
ODS sice tvrdí, že v minulosti mnohokrát prokázala rozpočtovou odpovědnost, ale plačtivě dodává, že „plody naší práce však vždy sklidil někdo jiný, protože po nás zdědil ekonomiku v dobrém stavu a zároveň se těšil příznivým hospodářským cyklům“.
Tentokrát je zjevně rozhodnuta se na konjunktuře svézt a s rozpočtovou odpovědností to ve fázi nabízení politického programu příliš nepřehánět. Recepty na to, kde na to vezme, jsou totiž podstatně skrovnější. Adresnější čerpání sociálních dávek, no jasně, ale přiznejme si, že málokdo by dal ruku do ohně za to, že dovede ušetřit tímhle způsobem 10 miliard korun.
Krácení neprůhledných dotací jen o dvacet procent by mělo přinést dalších 24 miliard korun, samozřejmá věc, dokud nepřijde náraz dobrého záměru na realitu. Že daňová reforma samozřejmě vzápětí vynese ovoce v podobě zvýšeného daňového výnosu, redukci sazeb navzdory, je jejím základním atributem od dob Arthura Laffera a naše kolečka i pravítka s tím také počítají.
Člověk se až bojí v ovzduší znovu nalezené kreativity a sebevědomí ODS připomínat, že rozpočtová odpovědnost vypadá tak, že se rozdává z toho, co bylo uspořeno, jak moc se to nehodí.
A do třetice vystřelil z kanónu matador české politiky, předseda TOP 09 Miroslav Kalousek, který navrhuje snížení sociálních odvodů o vysokých osm procentních bodů, rozdělených fifty-fifty mezi zaměstnance a zaměstnavatele. On se skutečně veřejnými financemi zabývá mnoho let a samozřejmě ví, že tohle je opravdu velký zásah do výnosově nejspolehlivější položky rozpočtových příjmů (je funkcí zaměstnanosti a mezd, nikoli mnohem více kolísajících korporátních zisků).
Mzdy v Česku patří k nejvíce daňově zatíženým ze zemí OECD
Doba je taková, že Miroslav Kalousek vidí samá pozitiva: „zaměstnavatelé by získali zdroje pro rozvoj firem, posílili by konkurenceschopnost, ale i prostor pro vyjednávání právě o dalším růstu mezd. Živnostníkům by se ulevilo rovněž o osm procent, i když z polovičního základu…“. Jenže jak kompenzovat ten výpadek příjmů, když není té opičí lehkosti tvrdit, že reforma se sama zaplatí?
Odpověď je mazaná, ale zcela zavádějící. „Důchodový účet musí být financován z různých zdrojů, to je prostě nezbytná realita, o které nepochybuje žádný rozumný ekonom a ke které musí dojít. Proto navrhuji, aby výpadek příjmů po snížení odvodů celkem o osm procent byl doplněn tím, že by se na důchodový účet převádělo 30 procent z vybraného DPH.“ Tak určitě, akorát že se tím o nahrazení výpadku neříká ani slovo. Navíc, zavázání části výnosu z DPH na důchody je idea, za kterou by Miroslav Kalousek jako ministr financí své podřízené jistě laskavě pokáral, a podobným nápadům (zdanění tabáku a alkoholu a převod výnosů do zdravotnictví) se ještě před pár lety vysmíval.
Andrej Babiš fikaně nevyložil svoje představy o daních na stůl (ANO bude jistě souhlasit), což mu dává možnost dělat z ostatních fiskálně nezodpovědné chtivce, aby je nakonec trumfl něčím ještě o pár set korun výhodnějším. Úžasná sezóna.
Přečtěte si další komentáře Miroslava Zámečníka: