Jeho označení je M 290.002, ve známost však vešel jako „Slovenská strela“. Motorový vůz, který podle jízdního řádu z roku 1938 překonal vzdálenost mezi Prahou a Bratislavou za 4 hodiny a 18 minut, prošel po rekonstrukci technickou zkouškou, na jejímž základě bude moci Drážní úřad vystavit průkaz způsobilosti.
K návratu do komerčního provozu ovšem průkaz Slovenské strele neposlouží, přestože dnešní tempo by pohodlně zvládla – 85 let po jejím debutu zvládají přímé spoje stejnou trasu zhruba za 4.5 hodiny. Kompletně zrekonstruovaná vlaková souprava se vrátí do Kopřivnice, kde je pro ni připraven depozitář v tamním muzeu Tatry.
„Úspěšná technicko bezpečnostní zkouška Slovenské strely je skvělou zprávou nejen pro všechny příznivce značky Tatra. Mohu prozradit, že předběžně jednáme o tom, že by se souprava mohla po kolejích vrátit do Kopřivnice ve druhé polovině příštího týdne s tím, že termín ještě upřesníme,“ říká Andrej Čírtek, tiskový mluvčí společnosti Tatra Trucks.
Součástí technicko bezpečnostní zkoušky Slovenské strely byl mimo jiné test zrychlení z nuly na 130 kilometrů v hodině. Své maximální rychlosti dosáhne motorový vůz po ujetí dráhy 5700 metrů. Z rychlosti 120 kilometrů v hodině zastaví Slovenská strela po ujetí dráhy 567 metrů. Při zkušební jízdě se mimo jiné ověřuje i účinnost ruční brzdy, která zastaví vlak z rychlosti 50 kilometrů za hodinu po ujetí 312 metrů.
Po náročné rekonstrukci, která trvala více než dva roky, se parametry slavné motorové soupravy přesně shodují s těmi z roku 1936, kdy ji Tatra pro tehdejší Československé dráhy vyrobila.
Čtyřnápravový motorový vůz s typovým označením Tatra 68 vznikl pouze ve dvou kusech. Vedoucím vývoje byl vyhlášený konstruktér Hans Ledwinka. Vysokých rychlostí dosahoval díky odlehčené konstrukci, výkonným motorům a ojedinělému elektromechanickému pohonu, který měl elektrotechnik Josef Sousedík patentovaný. Původně vznětové motory o objemu 16,6 l byly kvůli hlučnosti a vibracím přestavěny na spalování benzinu.
https://autobible.euro.cz/lokomotiva-t478-1-barca/
Proudnicové tvary vozové skříně byly inspirovány osobními automobily Tatra a testovaly se v aerodynamickém tunelu, což byl v té době velmi pokrokový postup. Vůz nabízel celkem 72 míst k sezení, z toho 40 v kuřáckém oddíle a 32 v nekuřáckém. Stěny byly obloženy překližkovými deskami, potaženy purpurovým umělým pergamenem a orámovány matnými hliníkovými lištami, strop byl bílý. Podlahu pokrývala červenobílá korková šachovnice a ve středové uličce navíc ještě rudý koberec.
Do pravidelného provozu byla Slovenská strela uvedena 13. července 1936. S jednou zastávkou v Brně zvládla přepravit cestující nejprve za 4 hodiny a 51 minut a v roce 1937 se tato doba zkrátila na v úvodu zmíněné 4 hodiny a 18 minut. Tento čas byl pokořen až po dlouhých sedmdesáti letech vlakem typu SC Pendolino, který tehdy zvládl více než 400 km dlouhou trasu za 3 hodiny a 47 minut.