Menu Zavřít

Slovenské tempo české kachny

15. 1. 2004
Autor: Euro.cz

Daňové zatížení korporací není v Česku o moc vyšší než na Slovensku

Je exaktně prokázáno, že slovenský premiér Mikuláš Dzurinda běhá rychleji než Vladimír Špidla. Neexistují ale věcné důkazy, které by potvrzovaly, že tempo snižování přímé daňové zátěže korporací je na Slovensku výrazně vyšší než v Česku. Naopak, reálné zatížení podniků příjmovou daní se v Čechách a na Slovensku liší podstatně méně dramaticky, než jak by napovídal rozdíl mezi osmadvacetiprocentní (loni ještě jednatřicetiprocentní) nominální sazbou daně z příjmu právnických osob v České republice a devatenáctiprocentní (loni pětadvacetiprocentní) sazbou na Slovensku.

Srovnatelná pozice.

Argumenty, podporující toto časté tvrzení české vlády, poskytuje analýza zdanění podniků v nových členských zemích Evropské unie, kterou vypracovala společnost Ernst & Young ve spolupráci s německým institutem ZEW (Zentrum für Europäische Wirtschaftsforschung). Vyplývá z ní například, že efektivní daňové zatížení modelové investice v České republice je dnes jen o dva procentní body vyšší (22,2 procenta) než na Slovensku. A v průběhu reformy veřejných financí v obou zemích klesne na shodných sedmnáct procent.
To lze interpretovat tak, že tempo snižování přímé daňové zátěže korporací není v Česku tak kachní, jak se někdy tvrdí. Plně obstojí ve srovnání s vyzvedávaným Slovenskem. Zároveň to znamená, že investiční přitažlivost Česka po daňové stránce ani v příštích letech neklesne. Přičemž ovšem daně jsou pouze jedním z mnoha faktorů, které se při rozhodování o umístění kapitálu posuzují.

Vědecký model.

Ernst & Young srovnával efektivní daňové zatížení modelové investice v současných a budoucích členských státech unie. Jedná se o nově založenou firmu, nikoliv o podnik v dané zemi již působící. Výpočet daňového zatížení se týká přímého zdanění, tedy daně z příjmu. Nezahrnuje další formy zdanění, jako například odvody na sociální a zdravotní pojištění. Partneři Ernst & Young Jan Čapek a Libor Frýzek, kteří pro týdeník EURO výsledky analýzy komentovali, zdůrazňují tyto aspekty kvůli korektnosti interpretace jejích výsledků.
Pokud jde o celkové zdanění příjmů firem v dané zemi, analýza hodně prozrazuje o trendech a postavení jednotlivých ekonomik. Nelze ale argumentovat přímo jednotlivými čísly – například nová investice v zemi bývá často daňově zvýhodněna na rozdíl od fungujících podniků. V zadaném rámci – zdanění modelové nové investice – však materiál poskytuje velmi věrohodné exaktní cifry vypočtené na základě uznávaného modelu využívaného například OECD nebo Evropskou komisí. „Výsledky mají podstatně vyšší vypovídací schopnost než běžná srovnání nominálních daňových sazeb,“ konstatují partneři Ernst & Young. „V efektivním daňovém zatížení jsou totiž zahrnuty další důležité elementy, například pravidla pro stanovení daňového základu a všechny relevantní typy daní.“ Čísla byla vypočítána na základě vlivu daňové legislativy jednotlivých zemí na modelový podnik, který má formu právnické osoby investující do budov, strojů, nehmotného investičního majetku, zásob a finančních investic. Finanční prostředky má korporace k dispozici v podobě základního kapitálu, nerozděleného zisku a úvěrů.

Lepší, než se tvrdí.

Stojí za pozornost, že Česko vykazuje po bezkonkurenční Itálii a Řecku třetí nejvyšší diferenci mezi nominálním a efektivním zdaněním z pětadvacítky starých a nových členů Evropské unie. Nominálně vzato představuje 31procentní daň z příjmu právnických osob desátou nejvyšší sazbu v rozšířené EU a po Maltě druhou nejvyšší mezi novými členskými zeměmi. Efektivní daňové zatížení ale činí v Česku „jen“ zhruba čtyřiadvacet procent. To řadí tuzemskou ekonomiku na šestnácté místo v rozšířené Evropě a na třetí mezi novými státy.
Výrazný vliv „mimonominálních“ faktorů by se měl v Česku nadále udržet, kdyby byly splněny dosavadní předpoklady a v roce 2006 by nominální sazba daně z příjmu z právnických osob klesla u nás na 24 procent, znamenalo by to podle výpočtu Ernst & Young efektivní daňovou zátěž 17,05 procenta. Prvoplánově impozantní slovenské snížení daně z pětadvaceti na devatenáct procent by mělo vést k přibližně shodnému výsledku. Ještě markantnější je srovnání s Maďarskem, které už dnes vykazuje pouze osmnáctiprocentní sazbu příjmové daně korporací a v nejbližších letech ji hodlá dál srazit na dvanáct procent. Efektivní daňové zatížení by však mělo být v Maďarsku i nadále vyšší než nominální – po uskutečnění plánovaných daňových úlev zhruba čtrnáctiprocentní, což není ve srovnání s českými sedmnácti procenty žádný impozantní rozdíl. Vyplývá z toho, že nízké nominální sazby jsou bohatě vyvažovány striktními pravidly pro stanovení daňového základu a odpisy.
Obdobné rozdíly lze pozorovat i mezi dnešními členskými státy Evropské unie. Efektivní daňové zatížení podniků v Německu se blíží čtyřiceti procentům, na pětatřiceti procentech je ve Francii, na třiceti ve Velké Británii. To víceméně odpovídá nominálním sazbám. Ale v Itálii, která má spolu s Německem vůbec nejvyšší korporátní daň z příjmu v Evropské unii, činí efektivní daňová zátěž „jen“ dvacet devět procent, v Řecku osmadvacet procent, ačkoliv nominálně je to téměř třicet osm.

Daňová konkurence.

Možná ještě zajímavější je ale posuzovat Evropu po blocích: staří versus mladí. Zatímco v evropské patnáctce činí efektivní daňové zatížení přes dvacet devět procent, v nově přistupujících zemích jedenadvacet. A to polovina z nových členů včetně Česka chystá v nejbližších letech další poměrně výrazné daňové úlevy. Díky nim by průměrné nominální daňové zatížení podniků v desítce nových členských zemí mělo klesnout na dvacet a půl a efektivní na osmnáct a půl procenta.
Libor Frýzek s Janem Čapkem v souvislosti s tím poukazují na to, že většina dosavadních členských zemí Evropské unie bude už brzy vystavena přímé daňové konkurenci nových členů: „Zatímco například efektivní daňové zatížení právnické osoby se sídlem v jižním Německu činí v současné době sedmatřicet procent a příští rok to bude třicet šest, konkurence v České republice o pouhých několik kilometrů dále platí dvacet čtyři procent a maďarský podnik odvádí finančnímu úřadu méně než dvacet procent.“ Prakticky jedinou výjimkou mezi dosavadními členy EU je Irsko, které má nejnižší daňové zatížení z celé pětadvacítky.
Váhu nízkých nominálních sazeb daně z příjmu na Kypru, v Litvě a Lotyšsku sice snižují rozměry tamních ekonomik. V evropském měřítku středně velká maďarská ekonomika si s nimi ale příliš nezadá a snížit nominální daňovou zátěž pod dvacet procent se chystá i Polsko. „Budou-li záměry nových členských zemí splněny, neměla by během několika let efektivní daňová zátěž ani v jedné z nich převýšit pětadvacet procent. Maďarsko, Česko, Slovensko a Polsko se mohou stát regionem s efektivním zatížením od čtrnácti do osmnácti procent a s trhem pro téměř pětašedesát milionů obyvatel,“ upozorňují experti Ernst & Young.

Expanze na východ?

Není jisté jak na to bude Evropská unie jako celek reagovat. V dosavadním pojetí je jejím ideálem spíš daňová harmonizace nebo aspoň koordinace, nikoliv konkurence. Teprve čas tudíž ukáže, zda mezistátní konkurence v oblasti přímých daní – nepřímé se daří podstatně lépe sešněrovávat – se bude rozvíjet nebo utlumovat. Ředitel Centra pro ekonomiku a politiku (CEP) Petr Mach minulý týden na semináři právě k daňové konkurenci sice připomněl výrok Tonyho Blaira o tom, že daňová politika by mohla být věcí národní svrchovanosti, ale doplnil postulátem z návrhu euroústavy, podle něhož by se sféra regulace Evropské unie měla rozšířit právě o přímé daně.
V každém případě ale na různou úroveň daňového zatížení bude citlivě reagovat mikrosféra. Podniky se sídlem v současných členských zemích mohou využívat mírnějších daní v nově přistupujících státech založením místních dceřiných společností. Například celkové daňové zatížení německého podniku působícího prostřednictvím dceřiné společnosti v Litvě je pouhých 15,4 procenta, v Maďarsku 24,5 procenta, v Polsku 29,8 a v České republice 31,9 procenta. Expanze do nových členských zemí Evropské unie tudíž může pro podniky ze stávajících patnácti členských zemí znamenat konkurenční výhodu, uvádí analýza.

Kontroverzní pobídky.

Další otevřenou otázkou je osud investičních pobídek. Ty v různé míře využívají všechny nové členské země Evropské unie. Právě jejich existence odlišuje daňové zatížení podniku a nové investice. V Česku mají noví investoři desetileté daňové prázdniny, pronikavého snížení daně – až na osm, respektive dvanáct procent - mohou dosáhnout i v Litvě nebo na Slovensku. Konkrétně v případě České republiky je údajně vše v pořádku, plně v souladu s normami EU. Experti Ernst & Young ale zaujímají podstatně skeptičtější postoj a označují daňové pobídky za kontroverzní. Lze podle nich očekávat, že se po vstupu dnešních kandidátských zemí do Evropské unie změní, nebo budou zcela odstraněny.

Tabulka:

Zdanění modelové investice

Současnost1 Současnost2 Plán1 Plán2
Německo 36,00 40,66 - -
Francie 27,80 37,50 - -
Belgie 35,60 33,00 - -
Lucembursko 33,20 29,89 - -
Nizozemsko 32,90 34,50 - -
Malta 32,81 35,00 32,81 35,00
Španělsko 32,00 35,00 - -
Portugalsko 31,70 30,00 - -
Velká Británie 29,10 30,00 - -
Rakousko 29,00 34,00 - -
Itálie 28,80 40,00 - -
Dánsko 27,80 30,00 - -
Řecko 27,80 37,50 - -
Finsko 27,40 29,00 - -
Polsko 24,73 27,00 17,46 19,00
Česko 24,18 31,00 17,05 24,00
Švédsko 23,60 28,00 - -
Estonsko 22,52 26,00 22,52 26,00
Slovensko 22,10 25,00 16,82 19,00
Slovinsko 21,60 25,00 21,60 25,00
Maďarsko 19,37 18,00 13,95 12,00
Lotyšsko 17,76 19,00 14,29 15,00
Kypr 14,52 15,00 14,52 15,00
Litva 13,11 15,00 13,11 15,00
Irsko 10,80 12,50 - -
Průměr EU-15 29,43 31,89 - -
Průměr EU-25 26,17 28,64 - -
Průměr nové země 21,30 23,60 18,40 20,50

bitcoin_skoleni

V procentech. Státy EU společně s novými členskými zeměmi řazeny sestupně podle výše efektivního daňového zatížení. Skutečnost1 = efektivní daňové zatížení, skutečnost2 = nominální sazba příjmové daně korporací, plán1 = plánované snížení efektivního daňového zatížení v nových zemích, plán2 = plánované nominální sazby příjmové daně korporací v nových zemích (plánovaný vývoj v členských státech EU nebyl předmětem analýzy). Skutečnost1 pro EU 15 = stav v roce 2001, pro nové země 2003, skutečnost2 = stav v roce 2003.

Pramen: Ernst & Young, ZEW

  • Našli jste v článku chybu?