Veřejné finance na Slovensku trpí podobnými problémy jako v České republice a vyznačují se vysokými deficity a rostoucím veřejným dluhem. Na rozdíl od české vlády je však slovenská vláda, jak napovídá její programové prohlášení, odhodlána některé problémy řešit.
Zatímco pro českou vládu představuje dluh ve výši 60 % HDP metu, ke které se patrně chce co nejrychleji přiblížit, slovenská vláda hodlá podíl veřejného dluhu na HDP snižovat. Zatímco česká sociálnědemokratická vláda již 5 let zvyšuje podíl veřejných výdajů na HDP, slovenská vláda hodlá pokračovat ve snižování míry přerozdělování. Zatímco pro české sociální demokraty působí myšlenka rovné daně jako rudý šátek na býka, slovenská vláda hodlá zvážit zavedení systému rovné daně a do roku 2004 se chystá sjednotit sazby DPH. Zatímco český ministr financí Bohuslav Sobotka mluví o opozičním návrhu zákona o rozpočtové kázni jako o nepotřebné „prázdné skořápce“, slovenská vláda chce „zavést tvrdé rozpočtové omezení v celém okruhu veřejných financí“. Chce prosadit zákon, jehož výsledkem bude, že „v žádné oblasti se nespotřebuje více zdrojů, než kolik na ni bude vyčleněno v rozpočtech, které schválí parlament“. Slovenská vláda dále „bude hledat způsoby legislativní úpravy, aby v parlamentu nebyly přijímány zákony s nekrytými rozpočtovými důsledky“. Česká vláda trvale schvaluje deficity bez jakýchkoliv limitů a schválené deficity pravidelně překračuje. Zatímco naše vláda zvyšuje výdaje a daně, slovenská vláda chce „pomocí reforem v hlavních výdajových rezortech vytvořit prostor pro snížení odvodů a přímých daní“. Zatímco naše vláda hodlá použít zbytek příjmů z privatizace na financování běžných výdajů, slovenská vláda hodlá „příjmy z privatizace použít pouze na snížení veřejného dluhu nebo na reformu penzijního systému a školství“. Slovenská vláda chce „zásadně snížit míru korporativizmu a v této souvislosti bude zejména analyzovat opodstatněnost existence komor s povinným členstvím a redukovat je tak, aby nedocházelo k omezování konkurence, zejména omezováním vstupu do podnikání“. U nás něco takového nepřichází v úvahu. Když na jaře zazněl z ODS návrh na zrušení povinného členství v lékařské komoře, přirovnal její šéf David Rath Václava Klause ke Klementu Gottwaldovi a pohrozil, že lékařům doporučí nevolit ODS. Zatímco naše vláda lpí na stávajícím průběžném státním důchodovém systému, slovenská vláda chce odvody do průběžného systému „snížit v maximální možné míře“. Zatímco pro českou Sociální demokracii je představa minimálního garantovaného důchodu financovaného průběžným systémem nepřijatelná, slovenská vláda chce „zabezpečit minimální garantovanou výši starobního důchodu pro občany, kteří se nebudou moci podílet na spoření formou individuálních účtů“. Zatímco Špidlova vláda chce zavést plošné dětské přídavky pro všechny, slovenská vláda hodlá „přehodnotit úlohu přídavků na děti“ ve prospěch zvýšení odečitatelných položek. Slovenská vláda hodlá stanovit „horní hranici omezující míru sociální pomoci a podpory, kterou je možné poskytnout společně posuzovaným osobám“. Zatímco česká ministryně zdravotnictví nekompromisně pokračuje v socializaci českého zdravotnictví, Slovensko se chystá k zásadní reformě, která zvýší odpovědnost občanů za vlastní zdraví. Vláda hodlá předložit Zákon o léčebném řádu, který jasně oddělí, která část zdravotních služeb bude hrazena na základě povinného spoření, a která bude hrazena buď z dobrovolného pojištění, nebo pomocí přímých plateb.
