Důležité je, že se vláda zbavila dvou problémových ministrů – Čunka a Řebíčka. A to není tak málo.
Odvolávám, co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil. Výrokem krále z oblíbené české pohádky by se dal popsat obrat současného vládce Strakovy akademie při rekonstrukci vlády. Tak dlouho se premiér Mirek Topolánek rozhoupával k výměně několika členů kabinetu, až z celé slibované obměny málem sešlo. Teď se můžeme jen dohadovat, jestli návrh na odvolání šéfa koaliční strany Jiřího Čunka byl jen odplatou za Čunkův nepříliš chytrý tah, jak se zbavit stranického rivala Miroslava Kalouska. Nebo šlo o odvážné, ale riskantní rozhodnutí odhodit největší zátěž, která v podobě neschopného vicepremiéra a ministra visela na krku celé vládě a snižovala její důvěryhodnost? Vždyť už dávno bylo jasné, že bývalý vsetínský starosta svými schopnostmi nepřekročí beskydské kopce a nemá na vedení klíčového rezortu pro čerpání peněz z evropských fondů. Jen sám premiér ví, zda pravým důvodem jeho dlouhých odkladů byla obava z rozpadu koalice, pokud bude trvat na odchodu nejslabšího ministra, který je šéfem koaliční strany, nebo jen taktickým manévrem, jak ponechat až do začátku předsednictví Česka Evropské unii všechno při starém a odpovědnost za neuskutečněné změny přehodit diplomaticky na lidovce.
Obětní beránek Stehlíková
Ale naštěstí nakonec, i když ne úplně zásluhou samotného premiéra, k rekonstrukci kabinetu došlo. Lidovci horko těžko, ale přece dotlačili k rezignaci svého šéfa, možná právě z obavy, aby nedostali, tak jako mnohokrát v minulosti, nálepku rozbíječů vlády.
A k tomu se pomalu schylovalo, když zelení začali tvrdě žádat splnění slibu, a sami šli v této nepopulární šarádě příkladem, byť zrovna jejich ministři nepatří mezi ty, kteří by si vyhazov nejvíc zasloužili. Jejich obětní beránek – Džamila Stehlíková se nakonec zachovala jako dáma, vládu opouští bez hořkosti a zahanbila tak své další odcházející kolegy, kteří se s odchodem vyrovnávali mnohem hůř. Navíc – všem kromě ní zůstaly pašalíky v podobě parlamentních křesel a stotisícové platy poslanců nebo senátorů.
Julínek přes palubu
Určitá trpkost třeba v případě ministra zdravotnictví Tomáše Julínka (vlevo) je pochopitelná. Na kongresu ODS svou pozici reformátora i po prohraných krajských a senátních volbách v podstatě obhájil, a pak se o svém vykopnutí dozvěděl z médií. To za svého poradce Marka Dalíka nebo lidovce Miroslava Kalouska se dovedl Topolánek lépe postavit! Proč přes palubu hodil právě svého kolegu, když ho za reformní kroky stále poplácával po zádech? Že by to bylo skutečně kvůli špatné komunikaci a nedostatečnému vysvětlování nutných kroků a záměrů? Pokud by tohle měl být důvod k odchodu, pak by musel jít z vlády premiér jako první. Komunikace není jeho nejsilnější stránkou, pokud ovšem nepočítáme tu neverbální, která bývá občas tak výmluvná, že se za ni občas musí i omlouvat.
Kabinet opouští také dopravák Aleš Řebíček (vpravo), jehož někdejší propojení s firmou, najednou nebývale úspěšnou ve státních výběrových řízeních, bylo víc než podezřelé. Proto je s podivem, že sociální demokraté po Řebíčkově hlavě nevolali jako u většiny jeho kolegů. Důvodem je nejspíš jejich početné zastoupení v různých institucích a fondech spjatých s ministerstvem dopravy. Možná už se jejich křesla také otřásají, protože nový ministr a bývalý středočeský hejtman Petr Bendl má jen málo důvodů politické protivníky dál hýčkat v náruči.
Černého Petra dostal Cyril Svoboda. Rozhýbat rozvrácené ministerstvo pro místní rozvoj do voleb je nadlidský úkol. Vtírá se otázka, zda mu nová funkce nesrazí vaz a zda tak Miroslav Kalousek nezabije dvě stranické mouchy jednou ranou, když se po Čunkovi znemožní i Svoboda.
Důležité nakonec je, že se vláda zbavila dvou nejkontroverznějších ministrů – Čunka a Řebíčka. A to není zas tak málo. Pokud si ještě vyslouží během českého předsednictví Evropské unii ostruhy na mezinárodním poli, může jí to přinést zasloužené body i na domácím hřišti. O tom, že po neúspěchu v podzimních volbách má šanci nakonec úspěšně složit reparát, svědčí stále narůstající nervozita šéfa sociálních demokratů Jiřího Paroubka.
