Karel Kobes
Jednu z nejstrategičtějších funkcí v čele sociální demokracie obsadil slušný člověk. Alespoň tak charakterizuje většina členů vládní strany bývalého chirurga Karla Kobese, novopečeného místopředsedu pro řízení strany. Jedni to kvitují s po vděkem. Druzí se obávají, aby v tvrdém vnitrostranickém boji nebyl pouhou loutkou.
V duelu křídel stojí Kobes na straně předsedy poslaneckého klubu Stanislava Grosse. Sám ale tvrdí, že se ve straně neválčí. Jde podle něj pouze o střet názorů, který je pro stranu vítaným vzpružením. Ke Grossovi byl podle svých slov zařazen automatic ky, protože patří do středočeské organizace. Napříště ale bude usilovat o to, aby nebyl spojován s žádnou platformou. Nadržovat nebude nikomu: „Rozhodně nechci přestat být slušný. Toho se nehodlám vzdát. Když mi to vydrželo do pětapadesáti, tak si myslím, že už by mi to mohlo vydržet do smrti.
Mnoho sociálních demokratů však Kobesova předsevzetí považuje přinejmenším za naivní. Post místopředsedy pro řízení strany totiž neznamená jen starat se o peníze, ale také o každodenní kontakt s regiony a celým aparátem strany. Předp okládat, že Gross svého člověka na tak klíčovém postu nevyužije k dalšímu posilování svého vlivu, je téměř nemyslitelné.
„Já se budu velmi snažit, abych do toho zatažen nebyl. Chci se chovat jako manažer bez ohledu na názorové skupiny, říká Kobes. Oproti svému předchůdci Ivu Svobodovi má jednu velkou výhodu - nikdy nepodnikal. Neobává se proto žádných příliš silných útok ů ze strany Grossových protivníků. „Nemyslím si, že bych snad někomu měl natolik vadit. Do této chvíle jsem ve straně žádné nepřátele neměl a chci věřit, že ani mít nebudu, doufá Kobes.
Už před jeho zvolením se ale na sjezdu strany objevily výtky - jako ředitel zdravotnického zařízení nemá dostatečnou kvalifikaci pro stranického manažera. To však Kobes odmítá: „Řídit zdravotnické zařízení vyžaduje obecné manažerské schopnosti, navíc má m nějaké manažerské kursy.
Po absolvování lékařské fakulty působil Karel Kobes jako chirurg v Tachově a v Rakovníku. Těsně před druhou atestací se však při operaci nakazil těžkou hepatitidou a na čas skončil v invalidním důchodu. Zpět k chirurgii se již v rátit nemohl. Od roku 1990 byl ředitelem Obvodního ústavu národního zdraví na Praze 2. Nyní je ředitelem Závodního ústavu národního zdraví posluchačů vysokých škol, kde se podílí na projektu krizového centra pro drogově závislé a na programu pro pos tižené studenty. Teď se ale chce plně věnovat práci v Lidovém domě. Aby nepřišel o kvalifikaci, nechá si ve zdravotnictví alespoň částečný úvazek, a tím i zadní vrátka.
V době, kdy se připravovala transformace zdravotnictví spolupracoval jako ředitel OÚNZ s tehdejším ministrem Martinem Bojarem na přípravě hlavních kroků. „Mohu říct, že se mi to od začátku nelíbilo. Nemám obecně rád, když se politické principy ap likují do odborných věcí, a tady k tomu došlo, míní Kobes. Již tehdy například protestoval proti rušení obvodních ústavů národního zdraví. „A vývoj mi dává za pravdu, protože co jiného je volání po síti, která tady byla a nebyla špatná, říká. Kritizuje také legislativu, která umožnila vznik sedmadvaceti zdravotních pojišťoven - tam se podle něj utopily miliardy, které dnes zdravotnictví chybí: „Nechovali jsme se podle zdravého rozumu, ale podle emocí všechno rozbít. Výsledek je, že zdr avotnictví je v krizi a stojí pouze na tom, že lékaři a zdravotnický personál jsou natolik zaujati svou profesí, že neodejdou. A toho se trvale zneužívá. Do stávky by ale jako lékař nešel, nepovažuje ji totiž za účinnou. „Ale na druh ou stranu se nedivím, že ti lidé neví, co si počít. Volání po nápravě je tu už strašně dlouho a zatím se nic podstatného nestalo, dodává Kobes.
Jeden čas se o něm dokonce mluvilo jako o možném nástupci ministra zdravotnictví Ivana Davida. O něčem takovém ale Kobes vůbec neuvažuje. Sám o sobě tvrdí, že není ambiciózní.
A proč se rozhodl jít do vysoké politiky? „Byl jsem vyzván středočeským regionem. Pro mě osobně je to velká výzva, vysvětluje. V politice není žádným nováčkem. Necelé tři roky strávil v KSČ, odkud v roce 1969 na protest proti normalizaci odešel. V roce 1990 vstoupil do ČSSD a dva roky na to byl zvolen poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Loni neúspěšně kandidoval do Senátu. Po kritice předsedy Zemana, který neúspěšným uchazečům o senátorské křeslo pohrozil vyh azovem ze strany, necítí dnes Kobes vyšvihnutí se do vysoké stranické funkce jako satisfakci. Ostrá předsedova slova mu však vadila. „Nemyslím si, že chyba byla jenom v nás. Strana tehdy kampaň podcenila, stěžuje si. Sám chce prosadit, aby si sociá lní demokracie začala vychovávat regionální kandidáty již teď. Ve chvíli, kdy se rozbíhá předvolební kampaň, je už podle něj na hrdinství pozdě.
Ve své nové funkci chce ale zavést ještě další novinky - například začít s ostatními stranami jednat o zrušení stranického sponzoringu. Financování stran by totiž daleko raději řešil zvýšením státního příspěvku, tedy ze státního rozpočtu. „ Je potřeba to občanům vysvětlit. Na jednu stranu náš občan nelibě nese právě toto neprůhledné sponzorování a jistě by si přál, aby se pročistilo, na druhé straně musí počítat s tím, že by to něco stálo, argumentuje Kobes.
Grossovi odpůrci na stranickém sjezdu protestovali proti tomu, aby funkce místopředsedy pro řízení strany byla znovu obsazena Středočechem. Tvrdí, že se tak nevysvětlí okolnosti záhadné půjčky, kterou má na svědomí Kobesův předchůdce Ivo Svoboda. Kobes již sice slíbil, že udělá vše pro to, aby bylo jméno věřitele zveřejněno, výsledkem si ale není jist. „Byl bych rád, kdyby se to podařilo dohodnout. Ale byla-li dárci slíbena anonymita, nemáme právo jeho jméno zveřejnit, říká. Na působení Iva Svobody s e nedívá kriticky, podle něj úspěšně nastoupil ozdravný proces, na který lze snadno navázat.
Sám Kobes se chce nyní do nové funkce pořádně zakousnout. Silné zuby bude dozajista potřebovat. Otázkou je, zda je bude umět v pravou chvíli také vycenit.
