Slušovický zázrak 2.0? František Čuba chystá farmy budoucnosti

Legendární zemědělec František Čuba se na severu Moravy chystá stavět farmy budoucnosti, které budou produkovat ryby a zeleninu

V 70. a 80. letech minulého století vybudoval František Čuba ve Slušovicích na Zlínsku prosperující zemědělské družstvo, které bylo jakousi výkladní skříní komunistického režimu. Po nástupu kapitalismu se úspěšný agrokombinát rozpadl a Čuba se stáhl do soukromí. V posledních letech ale zažívá mohutný comeback: před dvěma lety se stal krajským radním, vloni byl zvolen senátorem za Zlín. Teď osmasedmdesátiletý agronom věří, že se mu podaří stát se ještě jednou úspěšným byznysmenem. Tentokrát ovšem v podmínkách volného trhu.

Společně s několika podnikateli se rozhodl postavit na severu Moravy několik farem fungujících na principu akvaponie. Tato technologie je sice v akademických kruzích známá už několik desítek let, průmyslově využívat se ale začala teprve nedávno a v Evropě se o ní příliš neví. Jde o formu zemědělské produkce, která spojuje akvakulturu a hydroponii, tedy chov ryb a pěstování zeleniny.

Čtěte rozhovor s Františkem Čubou: Otec slušovického zázraku sní o koncernech 21. století

Voda, ve které žijí ryby, poskytuje dostatek živin k pěstování rostlin. To vše probíhá pod střechou v kontrolovaných podmínkách, takže takovou farmu je možné vybudovat prakticky kdekoli, třeba na poušti, jednou možná i na Marsu. I proto se akvaponickým projektům přezdívá farmy budoucnosti.

Farmy pro Čubu a jeho společníky postaví izraelská firma Dagan, která už podobné projekty úspěšně vyvezla třeba do Číny nebo Kazachstánu. Menší z celkem dvou farem má být v Česku vybudována ještě letos v průmyslové zóně Červený Dvůr u Krnova, druhá pak o dva roky později v zóně u Frýdku-Místku. Celkové náklady se odhadují zhruba na dvě miliardy korun.

Potkali se ve Slušovicích

Otcem myšlenky je sice František Čuba, hlavním hybatelem projektu je však Miroslav Škrabal, rodák z Uherského Hradiště, který dosud podnikal hlavně v lesnictví. Oba muži se seznámili v 70. letech v JZD Slušovice. „My se známe od roku 1976, kdy jsem začal dělat vysokou školu. Tehdy jsem se zajímal o řízení a jediná velká firma nablízku byly Slušovice. Odebíral jsem slušovické noviny Naše cesta a sledoval, co se tam děje. Později jsem začal provozovat vnitropodnikovou banku podle slušovického systému derby.

Při privatizaci v lesnictví v 90. letech jsme s Františkem Čubou hodně věcí konzultovali. K panu docentovi mám blízký vztah. Vždycky jsem si přál dělat s ním nějaký velký projekt. Teď mám příležitost,“ říká Škrabal, klidný a nenápadný muž mluvící s měkkým jihomoravským přízvukem. Nápad začít podnikat v oboru akvaponie vznikl před dvěma lety. Miroslav Čuba prý Škrabalovi zatelefonoval a řekl mu, že někde zaslechl, že Izraelci pěstují ryby ve skleníku. Stárnoucí agronom tedy dal svému mladšímu známému za úkol Izrael navštívit a zjistit, co je na tom pravdy.

„Ta informace o sklenících nebyla úplně přesná. V Jeruzalémě jsem se potkal s lidmi z kibuců a mošavů a zjistil jsem od nich, o co se jedná. Myšlenka není nová, první patent vznikl v Drážďanech už v roce 1983. Nápad ale zůstal ve vědeckých kruzích až do roku 2010.

Tehdy v USA firma Nelson and Pade postavila první průmyslový vzor akvaponické farmy. Druhé místo na zemi, kde se myšlenka realizovala, byl Izrael a autorem byla firma Dagan.

Ta vymyslela vlastní vzor, kdy jsou chov ryb a pěstování zeleniny oddělené. To je pro průmyslovou výrobu zásadní, protože lze pro každý druh vytvořit různé podmínky, což by v jednom skleníku třeba nešlo. Rozhodl jsem se tedy spolupracovat s firmou Dagan,“ vysvětluje Škrabal.

Bankám se nechce do rizika

Tak se zrodila akciová společnost Taneco, v níž je Škrabal předsedou představenstva a Čuba prezidentem. V říjnu 2013 nově založená firma podepsala s Izraelci memorandum o porozumění a později i studii proveditelnosti na vybudování dvou akvaponických farem o produkci dvou tisíc tun ryb a šesti a půl tisíce tun zeleniny ročně.

Škrabal s Čubou začali zkoumat a měřit klimatické podmínky v průmyslových zózemědělství nách, především teplotní výkyvy v různých ročních obdobích, ale třeba i výšku sněhu a kvalitu vody, protože v každé zemi je třeba postavit zařízení trochu jinak. Izraelci si zase v Česku sami prováděli průzkum trhu s rybami.

Obě strany došly k tomu, že investice má smysl, zbývalo najít investora. Hlavní část peněz má zajistit úvěr od banky, o kterém bude podle Škrabala rozhodnuto do konce ledna. Pět až deset procent si v projektu ponechají Izraelci, jejichž odborníci také budou prvních několik let dohlížet na hladký chod farem. Zhruba dvacet procent bude vlastnit soukromý investor, kterých má Taneco podle

Škrabala několik, z domova i zahraničí, jejich jména ale prozradit nechce. Sám Škrabal a jeho společníci už do pionýrského podniku během dvou let od jeho počátku nalili několik desítek milionů korun.

„Nevýhodou projektu je, že jsou tam poměrně vysoké počáteční náklady na investici. Výhodou ale zase rychlá návratnost,“ říká Škrabal, podle něhož si na sebe farmy vydělají během tří až pěti let provozu. Mají mít obrat ve výši 1,7 až 2,1 miliardy při ziskovosti 25 až 52 procent. U investorů prý vyslovení jména Františka Čuby rezonuje, banky jsou ale opatrnější. „Tam mají větší šanci projekty, které už byly ozkoušené, jako třeba třistadevadesátý projekt výroby plastových oken,“ stěžuje si Škrabal.

Candát, mník... a raci

Neúspěch si autoři nápadu nepřipouštějí. „Je to geniální, je to nové, přichází to ve vhodnou dobu. Provedli jsme rozsáhlý průzkum trhu a cest, jak produkty prodat. V Česku je problém, že jíme málo ryb, skoro nejméně v Evropě. Pouze 2,3 kila ryb za rok na osobu. Doma pěstovaných ryb je nedostatek a chybí tu pestrost. Je to hlavně kapr na Vánoce. Našli jsme na trhu ryby, které tady chybějí. Třeba královská ryba neboli candát. Dále chceme pěstovat lína, pstruha duhového a mníka jednovousého. Ze zeleniny potom speciální druhy salátu a bylinky spojené s přípravou rybího masa,“ přibližuje Škrabal podnikatelský záměr.

Vedle ryb se v akváriích budou chovat také raci. Jejich úloha spočívá mimo jiné v tom, že čistí vodu, tedy zkonzumují uhynulé ryby, které by se jinak musely nechat průmyslově zlikvidovat v kafilerii. Je to sice jen detail, ale jasně prozrazuje Čubův rukopis. Pro slušovického manažera byla vždy typická maximální propojenost procesů hraničící až s obsesí.

Pokud vše půjde tak, jak má, stavět se začne letos v létě v Červeném Dvoře u Krnova. Tam na ploše deseti hektarů vyroste první farma s kapacitou tisíc tun ryb ročně. O dva roky později se začne budovat ve Frýdku-Místku. Tam bude postavena nejdříve druhá tisícitunová farma a posléze ještě jedna. Lidé ze společnosti Taneco se ale už poohlížejí po dalších průmyslových zónách na Moravě, kde by se daly vybudovat akvaponické farmy.

Do každé fabriky

Firma už má prý pro své produkty nasmlouvané odběratele. Budou jimi hlavně velké průmyslové podniky. „Ideální jsou pro nás továrny, těžké provozy, které mají předepsané jídelníčky,“ popisuje Škrabal. Část vyrobených ryb se bude rozvážet čerstvá, část se má zpracovávat – udit a konzervovat. Z vypěstovaného salátu se bude podle potřeby vyrábět šťáva, která se dá déle skladovat. „Litr té šťávy se prodává za sedm eur. Máme na to jednu takovou jihokorejskou technologii,“ ujišťuje mě podnikatel.

Škrabal a Čuba se chlubí, že otevřou první akvaponickou farmu v Evropě. To není tak docela pravda – ve Velké Británii už nějaké komerční provozy fungují, byť na jiné bázi, než užívá izraelská firma Dagan. Přesto je akvaponie v Evropě zatím v plenkách, nejsou tu žádné velké komerční, průmyslové farmy. V USA je odvětví o poznání dál.

Když se zeptám Škrabala, jestli tedy vznikne cosi jako další Slušovice, jen se usměje a kroutí hlavou. „Kdo chce za stromem vidět strašáka, ten ho tam uvidí. Ale tím, že u této myšlenky je pan docent Čuba, tak je to minimálně pokračováním jeho práce,“ uzavírá lesní

Čtěte také:

Slušovice na Hrad. Zemanovi bude radit František Čuba

Otec slušovického zázraku se vrací. Čuba dostal zemědělství