Co je směnka
Směnka představuje typ listinného cenného papíru, jenž je vystavován za účelem zajištění závazku dlužníka neboli vystavitele vůči výstavci směnky. Vystavitel se prostřednictvím tohoto nástroje zaváže k tomu, že dlužnou částku uvedenou na směnce zaplatí. Podmínky vystavování, umořování, prodeje a odkupu směnek pak upravuje zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový.
Zákon dále přesně definuje, jaké náležitosti musí tento druh cenného papíru obsahovat, aby mohl být považován za platný a v případě nesplnění závazku vymahatelný. S ohledem na to, zda jde o směnku vlastní, nebo o směnku cizí, musí zahrnovat například bezpodmínečný slib nebo příkaz k zaplacení příslušné částky, údaje o splatnosti a podobně. Případné směnečné řízení má potom velice striktní pravidla, která jsou zakotvena v občanském soudním řádu.
Základní druhy směnek
Pro vystavení směnky není vyžadován žádný právní důvod (například smluvní vztah mezi směnečnými účastníky). Jedná se o abstraktní cenný papír, který je podle zákona směnečného a šekového rozdělen na dva základní typy, jimiž jsou směnka vlastní a směnka cizí.
- Směnka vlastní – je tvořena dvěma směnečnými účastníky, a sice výstavcem směnky a remitentem. Sám výstavce se v tomto případě bezpodmínečně zavazuje remitentovi uhradit částku uvedenou na směnce (nepřikazuje to žádné třetí osobě).
- Směnka cizí – je tvořena minimálně třemi směnečnými účastníky, kterými jsou výstavce směnky, remitent a takzvaný směnečník, což je osoba, která má od výstavce přikázáno směnečnou sumu remitentovi zaplatit.
Směnky lze dále rozdělit také podle jejich účelu, a to na směnku platební a směnku zajišťovací. V případě platební směnky dochází k její úhradě až v den splatnosti. To znamená, že do té doby je možné ji prodat. Směnka zajišťovací se pak nejčastěji využívá pro potřeby zajištění půjček a úvěrů. Jejím smyslem tedy není na rozdíl od platební směnky zaplacení směnečné částky, nýbrž zajištění splnění jiného závazku,.
Náležitosti směnky
Jak bylo výše zmíněno, aby byla směnka platná a dala se případně také vymáhat, musí obsahovat všechny zákonem stanovené náležitosti. Pakliže by některá z nich chyběla, nebylo by možné považovat směnku za cenný papír a u soudu byste s ní nepochodili. V případě směnky vlastní se uvádí jméno výstavce a remitenta, u směnky cizí je navíc potřeba identifikovat i směnečníka. Mimo to pak směnka obsahuje také následující údaje:
- výslovné označení, že se jedná o směnku,
- u směnky vlastní bezpodmínečný slib úhrady stanovené částky,
- u směnky cizí příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu,
- údaj o splatnosti,
- údaj o místě, kde musí být směnka zaplacena,
- datum a místo vystavení směnky,
- podpis výstavce.
Pakliže chybí některý z výše uvedených údajů, zakládá to obvykle automaticky neplatnost. V některých bodech však existují výjimky, kdy směnka neplatná není, přestože daná informace chybí. Jedná se o údaje týkající se místa, kde má být směnka zaplacena, splatnosti a místa vystavení. Pokud tyto informace uvedeny nejsou, platí následující:
- chybí-li údaj o splatnosti, jedná se o směnku na viděnou,
- chybí-li údaj o místě plnění, je tímto místem místo uvedené u jména výstavce či jména směnečníka,
- chybí-li údaj o místě vystavení, je tímto místem místo uvedené u jména výstavce.
Příkaz u směnky cizí nebo slib obsažený ve směnce vlastní není možné vázat na splnění nějaké podmínky a výše částky, kterou má výstavce nebo směnečník povinnost uhradit, musí být jednoznačně určena. Byť to zákon přímo nevyžaduje, obvykle se směnečná suma uvádí jak číslem, tak slovy. Příslušnou částku je přitom možné uvést v české i cizí měně, avšak je nezbytné, aby se jednalo o měnu přijímanou alespoň v jednom státě jako zákonné platidlo.
V případě potřeby je na internetu snadno dostupný ke stažení vzor směnky. Pokud jej však budete chtít použít, je potřeba porovnat ho se zákonem definovaným obsahem, aby bylo zajištěno, že listina bude zahrnovat všechny důležité údaje. Zároveň je potřeba také rozlišit, zda se jedná o vzor směnky vlastní, nebo vzor směnky cizí.
Splatnost směnky
Délka splatnosti směnky závisí především na preferencích a míře trpělivosti věřitele. Podle zákona směnečného a šekového může směnka nabývat různých termínů splatnosti na základě toho, co je v listině ujednáno. Jak směnky vlastní, tak směnky cizí mohou mít splatnost stanovenou následujícím způsobem:
- na viděnou (směnka je splatná při předložení),
- na určitý čas po viděné,
- na určitý čas po datu vystavení,
- na konkrétní den.
Jak probíhá proces vymáhání směnky
Průběh a podmínky směnečného řízení, v rámci kterého je možné domáhat se směnečného platebního příkazu, upravuje občanský soudní řád. Směnečné řízení se přitom dělí na dvě části, přičemž není vždy nutné, aby obě proběhly. První částí je vydání zmíněného směnečného příkazu, druhá fáze pak řeší projednání případných námitek, na základě kterých se následně rozhodne, zda bude směnečný platební příkaz ponechán v platnosti, nebo zrušen.
K vydání směnečného platebního příkazu je nutné splnit všechny podmínky, jež bude soud vyžadovat. Tou nejdůležitější je předložení originálu směnky žalobcem, o jejíž platnosti přitom nesmí být pochyb. Pakliže jsou všechny požadované podmínky splněny a veškeré potřebné listiny dodány, je příkaz vydán a následně doručen do vlastních rukou žalovaného.
V případě, že žalovaný nedodá ve stanoveném termínu námitky proti tomuto příkazu (nebo již podané námitky vezme zpět), stane se rozsudek soudu pravomocným a žalobce bude mít právo po žalovaném dluh exekučně vymáhat. Pokud by však odůvodněné námitky byly včas podány, nařídí soud další jednání, na základě kterého se rozhodne o platnosti vydaného příkazu.
Kdy dochází k promlčení směnky
Pokud nastane situace, kdy remitent pohledávku nevymáhá, dojde po uplynutí tří let od splatnosti směnky k jejímu promlčení. Specifické jsou v tomto směru takzvané směnky na viděnou. V jejich případě je totiž splatnost stanovena ze zákona automaticky na jeden rok. K promlčení poté dochází opět po uplynutí doby splatnosti směnky, čili po jednom roce od jejího vydání.
