Se Špidlou bych asi neuměl komunikovat, říká šéf Zemanových poradců
EURO: Koncem září jste ukončil pracovní poměr na úřadu vlády. Co považujete za svůj největší úspěch i neúspěch na postu šéfa premiérových poradců?
ŠLOUF: Nejdříve mi dovolte popsat jak, proč a za jakých okolností jsme z úřadu odcházeli, protože proces byl sledován médii a jejich spekulace nebyly ve většině případů pravdivé. Prakticky jsme odešli všichni, rozvázali jsme pracovní poměr dohodou. Umožnili jsme tak zrušit Odborný útvar předsedy vlády, a tím poskytli nastupujícímu premiérovi možnost vytvořit si jeho vlastní, nové zázemí. Nedělali jsme žádné problémy a uvolnili jedenáct tabulkových míst. Podtrhuji, nikdo nás k tomu nenutil.
Výsledkem naší práce byly úspěchy vlády a hlavně premiéra, který vládu řídil. Dalším pozitivem je, že vláda čtyři roky vydržela jako menšinová. Nebývá to ve světě obvyklé. Dokázala naplnit podstatnou část svého vládního programu a přitom zachovat sociální smír.
Vláda rozpohybovala ekonomiku, přišly zahraniční investice, rostl HDP. Jestliže doporučení poradců – ať už pozitivní, nebo negativní – premiérovi pomáhala, tak to mohu také brát jako úspěch.
A můj osobní neúspěch? Spočíval v tom, že se mi nepodařilo zlomit negativní mediální obraz, který kolem mě byl celou dobu záměrně vytvářen. Šlo o vykonstruované kauzy, v nichž se nepodařilo dokázat nic, co by vedlo alespoň k obvinění, neřku-li k soudu. A už vůbec nehovořím o nějakém odsouzení.
EURO: Nicméně jako šéf poradců jste málo komentoval útoky na svou osobu. Proč jste to nedělal?
ŠLOUF: Nebyl jsem na úřadu vlády proto, abych se hádal s novináři, ale abych byl premiérovi užitečný. Přesto jsem se ale k celé řadě kauz bezprostředně vyjadřoval. Rámcově jsem tak učinil i ve své knize s názvem „ …Miroslav Šlouf, démon je“, kde jsem se snažil nalézt odpovědi na základní problémy a dát do kontrastu i můj názor.
Myslím, že jako součást odpovědí můžeme brát i soudní řízení na ochranu osobnosti, která jsem vedl, a která jsem vyhrával. Odpovědí je svým způsobem i nemožnost dořešit některé věci ohledně velké kauzy Olovo. Pan prezident v průběhu vyšetřování dal milost oběma zainteresovaným novinářům, a tím znemožnil vyšetřit věci do detailů. Souvisí s tím i to - když jsem se zmínil o této z hlediska médií důležité kauze - že tak zůstalo nedořešeno trestní oznámení pana Šímy na pana Šarapatku. To dodnes nikdo nevyšetřuje. A mohli bychom asi pokračovat. Nešlo o hru na pravdu, ale o čistou moc, a já v podstatě vím, co tím někteří aktéři sledovali.
EURO: Nechcete říci jména? ŠLOUF: Nevím, zda dozrála doba, a nechtěl bych právě teď - když jsem zahájil novou éru svého života - strávit desítky hodin u soudů a vysvětlovat některý ze svých výroků. Sám víte, že řada indicií neznamená, že se snadno přetaví v konkrétní důkaz.
EURO: Jedna z kauz, v nichž se objevilo i vaše jméno, je případ H-Systém. Jakou jste tam hrál roli? ŠLOUF: Moje role v H-Systému byla v momentě, kdy jsem na přelomu let 1995/1996 přestal v realitách podnikat, souhlasil jsem s tím, že budu H-Systém propagovat ve svém okolí. Bylo to v době, kdy jsem začínal výrazněji pracovat v sociální demokracii a kdy jsme připravovali volby. To jsem nikdy nezapíral. Málo se už psalo o tom, proč jsem to dělal. V této době jsem byl přesvědčen, a bylo pro to hodně argumentů, že H-Systém je nejlepším produktem na realitním trhu. Nakonec jsem o tom nebyl přesvědčen jenom já, ale i dalších více než tisíc lidí. Mezi nimi byla řada právníků, ekonomů a podobně. Ti, kteří dělali H-Systém, získali i celou řadu schopných a potentních lidí. Je tragédií, že lidé o peníze přišli. Mě jenom překvapuje následující: poznal jsem některé exponenty H-Systému jako slušné a pracovité lidi s dobrým přístupem k byznysu a ke klientům. Neumím teď říct - to je věc soudu - zda peníze sebrali, nebo nesebrali, ale v každém případě postrádám u toho soudu i bankéře. Jestliže zhruba miliarda byla vybrána od lidí, tak další miliarda byla z Komerční banky. A banka přece musí hlídat, co se jejími penězi děje.
EURO: Který bankéř by měl sedět na lavici obžalovaných? ŠLOUF: Nechci říkat, že to by měl být pan Salzmann, nebo někdo jiný, ale někdo za to odpovědný v bance přece byl.
EURO: Nevyčítal vám tyto kauzy premiér? Nebral to tak, že mu kazíte image, že škodíte straně a vládě? ŠLOUF: Pan Zeman ať už byl premiérem, nebo předsedou sněmovny, mi vždy položil otázku: „Je na tom něco pravdy?“ Já jsem vysvětlil souvislosti, třeba i někdy nějaký moment, kdy se kauza odvíjela od nějaké pravdivé drobnosti. Nechal si to vysvětlit a řekl: „Dobře.“
EURO: Je známo, že se vás veřejně vždy zastal. Nevynadal vám někdy osobně? ŠLOUF: Sám bych si u svých spolupracovníků kladl otázku, jestli mi někdo třeba víc neškodí, než pomáhá. Ale mohu říci - a toho si cením - že takhle nebyla nikdy otázka postavena. Několikrát jsem řekl: „Já bych končil. Jestli budeš souhlasit, odejdu a budu se živit jinde.“ Stalo se to i po prohraných senátních volbách. On se na mě podíval a pravil v ten okamžik něco velmi osobitého, co jsem si přetransformoval do pochopitelných souvislostí, že odcházet nemám.
EURO: Kdy jste se rozhodl odejít z úřadu vlády? ŠLOUF: Prakticky více než rok před ukončením funkčního období kabinetu jsem se rozhodl – a také jsem o tom premiéra Zemana informoval - že i kdyby pan Špidla chtěl se mnou spolupracovat, já s ním nemohu. Je to člověk, se kterým bych neuměl asi ani komunikovat. A v poslední době mi některé jeho činy dávají za pravdu, že jsem se rozhodl správně. Takové to, kdo koho přijal, nebo nepřijal, chtěl nebo nechtěl, u toho jsou zapotřebí vždy dva a je to nutné posuzovat z obou konců.
EURO: Které byly ony negativní kroky pana Špidly? ŠLOUF: Jeho počínání v poslední vládní krizi hovoří za vše.
EURO: On říká, že to nebyla krize.
ŠLOUF: Když se rozpadá vládní koalice, tak to bezesporu vládní krize je. Jestli v sobotu na našem ústředním výboru pan Špidla řekne, že s Unií svobody skončil, že jde z vlády, a v pondělí se dozvím úplně něco jiného, tak to nemohu považovat za seriózní postup ani jako premiéra, ani jako předsedy strany.
Když už mám pro někoho nebo s někým pracovat, musím znát ke své práci určitá pravidla: jak si co představuje. A v tomhle směru pan Špidla nedokáže zformulovat své představy do detailů. Kdykoliv jsem s ním hovořil, tak jsem odcházel s nejistotou, co vlastně chce a kam je potřeba co napřít. A i jeho filozofické sentence to potvrzují.
EURO: Překvapily vás výsledky voleb? ŠLOUF: Nepřekvapily. Šlo o logické vyústění čtyřleté práce vlády Miloše Zemana. Mě jenom mrzelo, jakým způsobem se vláda sestavovala, a nakonec se hned v nejbližších týdnech projevilo, že to nebylo šťastné řešení.
EURO: Co byste býval poradil?
ŠLOUF: Nečekal bych na pověření prezidenta. Být předsedou vítězné strany, pozval bych si jednotlivé předsedy politických stran na základě volebních výsledků a každému bych položil otázku: „Pokud bychom měli spolu vládnout, jakou máte vy, pane předsedo, představu, co byste chtěl, co byste sledoval, kde vidíte programové shody, kde neshody? Domluvme se tak, že se za 24 hodin sejdeme, budeme si o tom dále povídat. Když mi to dáte písemně, já se lépe připravím na naše další jednání.“
Další den by za velké pozornosti médií proběhlo další kolo, při němž bych už byl zcela konkrétní. Řekl bych: „Pane předsedo Klausi, nepočítám s žádnou velkou koalicí, počítám s tím, že sociální demokracie bude vládnout sama jako menšinová vláda. Ale protože chápu, že je třeba najít shodu v některých důležitých věcech pro republiku, jako je vstup do Evropské unie, navrhuji, abyste bez jakýchkoliv opozičních smluv byl nominován do funkce předsedy sněmovny. Dále budete mít dva tři předsedy výborů, ODS bude zastoupena ve všech fondech, v České konsolidační agentuře. Prostě tam kde se rozhoduje.“
Pak bych hovořil s dalšími. Komunistům bych řekl: „Paritní zastoupení nepřipadá v úvahu. Ale protože počítám s vaší potencí při prosazování některých programových bodů, navrhujeme vám jednoho místopředsedu sněmovny, předsedu výboru, účast ve všech důležitých orgánech, ale za to nás podpoříte při rozpočtu na podzim tohoto roku.“
Tím bych si zajistil ten první krok, který potřebuji pro vládnutí a stejně tak bych postupoval i v případě dalších dvou stran.
Zajistil bych tudíž v jednotlivých programových bodech podporu jednotlivých subjektů. Něco by podpořila ODS, něco by podpořili komunisté, něco ostatní politické strany. Jsem přesvědčen, že by celé čtyři roky, nejenom do našeho vstupu do Evropské unie, měla tato menšinová vláda potřebnou podporu a že by neměla zdaleka takové problémy, jaké měla již po pár týdnech.
EURO: Po volbách se říkalo, že ČSSD mohla dostat více hlasů, kdyby nebylo opoziční smlouvy, Zemana a skandálů kolem vás…
ŠLOUF: Ve světě jsem se setkal s mnoha lidmi, kteří rozumějí politice. Od nikoho z nich jsem však neslyšel, že by se vyjadřoval negativně k opoziční smlouvě. Naopak: hovořili obdivně o tom, že jsme se tak krátce po zahájení transformace dokázali dát dohromady a dokázali jsme překlenout nebezpečné období, v němž mohla vláda střídat vládu, dohodnout se a najít určitý modus vivendi.
Skandály kolem mě skutečně stranu jakoby poškodily. Ale já - bohudík - nejsem jejich původcem ani strůjcem. Musím se však usmívat představě, že by strana dostala alespoň o 20 procent hlasů více hlasů a nemusela by později skládat tak slabou koalici.
EURO: Takže nesouhlasíte s tím, že opoziční smlouva poškodila ČSSD? ŠLOUF: I kdyby – jak říkáte - stranu poškodila, jsem přesvědčen, že zemi pomohla. A navíc ČSSD potom volby vyhrála.
EURO: Vláda Vladimíra Špidly má obrovskou podporu, takovou nikdy neměl ani Zemanův kabinet… ŠLOUF: Moc to vládě přeji. Ale všechno má vždy určité zpoždění. Nejdřív nastane akce a potom se teprve za několik týdnů projeví reakce u veřejnosti. Myslím si, že v tomto okamžiku převážně kladné hodnocení vlády je dáváno do souvislostí s činností kabinetu v době povodní. Další vysvědčení už bude záviset na vývoji ekonomické situace a hlavně, jestli „moudré„ vládnutí pocítí lidé v peněženkách.
EURO: Pracujete nadále ve strukturách sociální demokracie? Přemýšlíte do budoucna, že se vrátíte do politiky? Zkusíte znovu dostat se na post senátora? ŠLOUF: Jsem předsedou místní organizace v Modřanech, kde mám trvalé bydliště. Z Modřan jsem se ale odstěhoval a chtěl bych to uvést do pořádku. Za modřanskou organizaci jsem členem ústředního výboru, ale bez funkce. Kandidovat na nějakou výraznější pozici, například do Senátu, už opravdu nebudu.
EURO: Co si myslíte o volbě prezidenta? Předpokládám, že vaším tajným kandidátem je Miloš Zeman. Myslíte, že má šanci dostat se na Hrad?
ŠLOUF: Sám víte, že Miloš Zeman chce kandidovat v momentu, kdy nikdo jiný nebude průchodný. Má šanci jako kdokoliv jiný. Málokdo v naší republice zná Miloše Zemana tak jako já. Chtěl bych jednoznačně říct, že bych ho českému národu ze srdce přál.
Zcela správně požaduje vnitrostranické referendum. Nejde v tuto chvíli o to, zda má být nasazen do prvé nebo do druhé volby. Jde o to, aby měl obecný mandát se voleb zúčastnit a mohl být nominován. Podmiňovat, že se musí postavit kandidát do první volby a že teď nejde o druhou volbu, to je nesprávné zužování významu kandidatury. Nedomnívám se, že ústřední výbor ČSSD rozhodl v tomto směru dobře, když souhlasil s takzvaným vnějším referendem, protože to považuji za oportunistický postup. Strana by měla představit svého kandidáta, svůj návrh a za něj bojovat. Opačný postup znamená: pojďte nám říct, kdo by to měl být, a my ho pak navrhneme. Považuji to za zbavování se přímé odpovědnosti v politickém systému.
EURO: V případě, že Miloš Zeman usedne, jak si přejete, na prezidentský stolec, dělal byste mu šéfa poradců jako v minulosti? ŠLOUF: Nepočítám s tím. Zřejmě bych si věděl rady a asi to i uměl. Přesto po zvážení všech okolností s tím nepočítám. Mimochodem – dovedete si představit, že bych opustil firmu, kterou buduji? Bylo by to neseriózní i vůči spolupracovníkům.
EURO: Hovoříte o společnost Slávia Consulting. Co je její hlavní činností? ŠLOUF: Když jsem byl s premiérem Zemanem v Bělehradě a několikrát - i soukromě - v Chorvatsku, tak jsem si uvědomil, že jsou to země, v nichž máme naprosto přirozené podnikatelské zázemí, kde jsou přirozené souvislosti, tradiční záležitosti a komodity, ve kterých jsme obchodně spolupracovali s bývalou Jugoslávií. Zjistil jsem, že jsou v transformaci za námi nějakých šest nebo sedm let a že se chystají udělat řadu stejných chyb, které jsme na počátku devadesátých let dělali my.
EURO: Můžete uvést příklad?
ŠLOUF: V Srbsku se vášnivě diskutuje o restitucích. Velké zastánce mají věcné restituce stejně jako u nás. K čemu to v Česku vedlo, není asi potřeba dokladovat. Zcela jistě to zbrzdilo transformaci v podobě privatizace. Nabyvatelé věci pronajímali, prodávali, bylo na to upřímně řečeno vyhozeno spoustu prostředků z bank, které se nikdy nevrátily a nikdy nevrátí.
To znamená, že to nebyl krok, který by byl pro transformaci nezbytný. V Polsku se to řešilo podstatně elegantněji, v Maďarsku také.
EURO: Takže budete opět radit? ŠLOUF: Existuje mnoho subjektů, které mají zájem s námi spolupracovat a slyšet naše názory. Vypracováváme stanoviska k některým námětům jak pro vládní, tak i soukromé organizace. Můžeme ale udělat veliký kus práce i na straně obchodu. Seznámil jsem se se situací na trhu telekomunikací, investičního bankovnictví, finančního sektoru vůbec. Dáváme dohromady i investiční peníze, abychom mohli do některých procesů v zemích bývalé Jugoslávie vstoupit.
EURO: Máte dost zakázek? ŠLOUF: Nikdy nemůže nikdo říci, že má zakázek dost. Důležité je, abychom je dokázali odpovídajícím způsobem zpracovat a připravit k realizaci.
EURO: Firmu vlastníte vy? Má něco společného se slovenskou finanční skupinou Slavia Capital?
ŠLOUF: To je náhodná shoda. Hledali jsme takový název, aby odpovídal vzájemným vztahům a myslím si, že odpovídá.
Firmu založila před řadou měsíců moje dcera. Pracoval v ní jednatel Radim Dvořák a po skončení mé práce v úřadu vlády jsem přistoupil. Obchodní soud ještě nestačil udělat změnu v obchodním rejstříku, ale v notářském záznamu z valné hromady stojí, že jsem jednatelem firmy. Nyní připravujeme další změnu. Dcera na mě podnik převede. Narodil se jí syn, takže nemá čas starat se o chod firmy. Víte, dlouho jsem pracoval pro jiné. A když už mám vnuka, tak předpokládám, že nezůstane u jednoho a rodina se bude rozrůstat dál. Čas běží a chtěl bych také svým dětem pomáhat.
