Jedná se i o dohodě bez účasti ČSOB
Bez výsledku uplynul další termín, který dal premiér Jiří Paroubek na vyjednání smíru v případě arbitráže s japonskou bankou Nomura, v níž jde o čtyřicet miliard korun. Prvním termínem byla polovina září, druhým konec stejného měsíce. Naplnila se očekávání zasvěcených a průlom v jednáních nenastal.
A to navzdory tomu, že 19. září se sešli všichni významní aktéři na ministerstvu financí. Týdeník EURO má informace, že se zástupci japonské investiční banky jednal osobně ministr Sobotka, a to za asistence své poradkyně Ivany Krynesové-Gage. Jednání se zúčastnili i představitelé ČSOB a ČNB. Zdroj blízký jednání tvrdí, že na stole jsou dvě varianty dohody. Jedna vícestranná, která počítá i se zapojením ČSOB, a druhá dvoustranná, pouze mezi státem a Nomurou. Ministerstvo financí však zjevně preferuje stále první řešení.
Rusnokovy rady?
ČSOB přitom má se státem neuzavřené účty za IPB a zjevně se staví proti dohodě, která by nerespektovala její požadavky. Má v tom podporu i ministra financí. Premiér Paroubek je však údajně přesvědčen, že smír lze uzavřít i bez dohody s novým vlastníkem IPB. Dobře informovaný zdroj tvrdí, že za tímto postojem je informativní schůzka s bývalým ministrem financí Zemanovy vlády Jiřím Rusnokem, který premiérovi vyložil principy dohody, která byla připravena k podpisu v roce 2002. Následující Špidlova vláda však dala přednost pokračování arbitráží s tím, že na uzavření smíru je ještě času dost.
Skutečností však je, že Nomura potřebuje dosáhnout ukončení sporů, které se týkají takzvané kauzy České pivo, v níž byly vyvedeny akcie pivovarů z IPB a prodány jihoafrické společnosti SAB, přičemž zisk inkasovala nikoli IPB, ale Nomura.
Spor o náhradu škody je veden ze strany ČSOB prostřednictvím offshorových struktur známých jako kajmanské fondy. Ovládací akcie ke kajmanským fondům zůstaly navzdory mnohokrát opakovaným deklaracím nejvyšších představitelů banky v ČSOB, která je nakonec odmítla dobrovolně převést na stát, a ministr Sobotka odmítl vést spor o jejich vydání. Nyní sklízí plody své tehdejší vstřícnosti.
ČSOB podmiňuje svůj souhlas s vyřešením sporu o takzvané pohledávky s právní vadou, převedené kdysi na Českou konsolidační agenturu (ČKA). O některých z nich již soud rozhodl, že fakticky neexistují, nebo nebyly řádně převedeny. Nyní je ČKA povinna vrátit je ČSOB a dožadovat se finanční náhrady. Ta může dosáhnout až šestnácti miliard korun. V případě pohledávek za společností J.Ring již soud o vyplacení 1,5 miliardy rozhodl a ČSOB se nyní na ministerstvu financí dožaduje odškodnění. První náměstek ministr Eduard Janota je však zatím stále přesvědčen, že platné dohody v kauze IPB takové odškodnění neumožňují. Další žaloby by měly být u soudu uplatněny již v nejbližších týdnech. Vedení ČKA totiž musí postupovat s péčí řádného hospodáře a vymáhat peníze, na něž má nárok, pokud vláda nerozhodne jinak. Navíc v ČKA nyní probíhá kontrola Nejvyššího kontrolního úřadu a jakékoli pochybení by bylo jistě předmětem ostrých výtek.
ČSOB kontra Paroubek.
Již pět dní po neúspěšném zářijovém jednání s Nomurou se sešel Jiří Paroubek se šéfem ČSOB Pavlem Kavánkem a tyto otázky byly zřejmě hlavní částí programu. Paroubek nyní patrně sdílí názor, že by bylo možné uzavřít dohodu s Nomurou a ČSOB postavit před hotovou věc. Vychází přitom z předpokladu, že Nomuře bude stačit prohlášení českého státu, že vůči ní nevznáší žádné nároky a že nevznikla žádná vymahatelná škoda. Pak by ČSOB ve svých sporech s Nomurou těžko mohla požadovat odškodnění, protože ona sama měla veškerá aktiva po IPB stoprocentně garantovaná státem a vše jí bylo proplaceno. Stát by navíc mohl odmítnout další financování velmi nákladných soudních sporů. Tato úvaha byla patrně i základem názoru exministra Rusnoka, který v rozhovoru pro Lidové noviny odmítl, že by souhlas ČSOB byl pro smír s Nomurou zcela nezbytnou záležitostí.
Oproti tomu současný ministr financí Sobotka je přesvědčen, že právo veta v jednáních o smíru dali ČSOB právě Jiří Rusnok a před ním Pavel Mertlík v dopisech adresovaných majiteli ČSOB, belgické finanční skupině KBC. Tyto dopisy měly jít nad rámec záruk ze smluv týkajících se majetku zkrachovalé IPB.
Na to by ovšem museli odpovědět právníci, protože Rusnok tuto interpretaci v Lidových novinách jednoznačně odmítl. Je také otázkou, zda tyto dopisy byly součástí dokumentů, které zkoumala Evropská komise, když řešila státní pomoc pro ČSOB při převzetí Investiční a Poštovní banky a konstatovala, že tato pomoc již neovlivňuje trh v Evropské unii, a tudíž není třeba zkoumat její oprávněnost.
Jasno by do těchto spekulací mohla vnést japonská banka, ta však jakékoli komentáře k probíhajícím jednáním zatím odmítá.
Tajemná ČNB.
Poněkud překvapivě však nad případným smírem nejeví valné nadšení ani Česká národní banka. Ta je přímým účastníkem transakcí kolem IPB a vyplácí ČSOB odškodnění za neevidované závazky a proplácí jí náklady za vedení soudních sporů. Zhruba před měsícem člen bankovní rady Pavel Řežábek řekl agentuře Bloomberg, že k uzavření dohody s Nomurou by bylo třeba předložit nějaké silné argumenty, protože zatím byly na stole jen argumenty opačné. Viceguvernér Miroslav Singer se k tématu potom odmítl vyjádřit s tím, že celá záležitost se stále vyvíjí.
Právníci v centrální bance by rovněž mohli mít potíž s proplácením dnes již miliardových nákladů na soudy. V případě jejich zastavení, často ještě před zahájením projednávání, by bylo obtížné říci, zda šlo skutečně o nezbytné náklady, které ČSOB vynaložila s péčí řádného hospodáře, a je opravdu možné je bez problémů vyplatit ze státní kapsy.
Prodloužení nebude.
Na dohodu není mnoho času. Arbitři by měli o vině či nevině rozhodnout do konce října. I pokud by se trochu zdrželi, je těžko pravděpodobné, že rozhodnuto bude do konce roku, a to včetně určení případné náhrady škody. Čas na vyjednávání by bylo možné prodloužit jen tak, že obě strany společně požádají o přerušení arbitrážního jednání. Jiří Hrabovský, který japonskou banku v Praze zastupuje, sice říká, že zájem na smíru zde je, ale další prodlužování sporu banka nechce.
To ministerstvo financí se zase chová, jako by se chtělo soudit ještě čtyři roky. Vypsalo totiž 29. září veřejnou soutěž na agenturu PR pro poskytování služeb „ve vztahu k arbitrážnímu sporu ČR vs. Nomura“. Termín pro podání nabídek je 22. listopadu a kontrakt má být čtyřletý. Mluvčí ministra financí sice řekl Hospodářským novinám, že došlo k chybě při zadání a mělo jít o pomoc při všech arbitrážích, ale do konce týdne na centrální adrese, kde jsou zakázky vypisovány, změna nenastala.
Každopádně by bylo na místě soutěž zrušit, či opravdu změnit její předmět, protože přes všechny průtahy to vypadá, že k nějaké dohodě s Nomurou - i přes případný odpor ČSOB - nakonec dojde.
box
Sokol pro všechno
V právnických kruzích se objevila informace, že by do vyjednávání s Nomurou měl zasáhnout i známý pražský advokát Tomáš Sokol.
Advokátní kancelář právníka Tomáše Sokola přitom bude pracovat na jiné významné arbitráži. Má spolupracovat s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) na obhajobě státu v kauze Diag Human. Sokol se odmítl v této souvislosti jakkoliv vyjadřovat. Náměstkyně útvaru pro právní služby a stanoviska ÚZSVM Milada Šípková pro týdeník EURO uvedla, že angažmá Sokolovy advokátní kanceláře zprostředkovalo ministerstvo zdravotnictví jako účastník řízení v tomto sporu. Ministerstvo zdravotnictví přesunulo odpovědnost za tuto iniciativu dál. „O spolupráci při zastupování státu ve sporu s Diag Human nepožádalo advokátní kancelář Tomáše Sokola ministerstvo zdravotnictví, ale přímo premiér,“ uvedla mluvčí ministerstva zdravotnictví Jana Kocová. Nevyjádřila se k otázce, zda nehrozí v případě Tomáše Sokola, zastupujícího některé společnosti ve sporech se státem, střet zájmů.
Firma Diag Human požaduje po České republice za zmařený obchod s krevní plazmou až deset miliard korun.
Tomáš Sokol zastupuje například společnost Petrcíle, která požaduje po českém státu 2,05 miliardy korun. Spor vznikl zhruba před pěti lety mezi státem a manažery společnosti Nová Huť, když Fond národního majetku v roce 2000 vypověděl manažerskou smlouvu firmě Petrcíle o prodeji patnácti procent akcií Nové Huti. Figuruje také jako právní zástupce firmy Tukový průmysl, která uplatňuje po státní firmě Čepro pohledávku 2,8 miliardy korun.
