Tenhle týden mají ve Světové bance a Mezinárodním měnovém fondu jarní zasedání, a bylo by vůči bývalému zaměstnavateli nezdvořilé si to nepřipomenout. Kromě projevů a panelových diskusí různých hlavounů se při té příležitosti odehrává spousta seminářů, které jsou skutečně zajímavé.
Pro Česko, kde je podíl zpracovatelského průmyslu na celkové vytvořené přidané hodnotě 27,1 % a navíc od roku 2005 stoupl o nějaké dva procentní body, je zajímavé zjištění, že s těmito hodnotami bychom představovali výchylku na horním okraji spektra už v 70. letech a platí to i pro zaměstnanost.
Podíl zpracovatelského průmyslu na zaměstnanosti:
Rozvojovky jako celek mají pořád nižší podíl zpracovatelského průmyslu na zaměstnanosti a zdá se, že je model rozvoje založený na přechodu ze zemědělství k zaměstnanosti v průmyslu minul a přechod bude rovnou do služeb – v jižní Indii je to vidět na outsourcovaných službách typu zpracování účetních dokladů nebo call center, které mají nekonečně lepší produktivitu než subsistenční farmaření. Otázkou je, nakolik je tohle opakovatelný příběh v zemích, které nemají angličtinu.
Ještě k tomu grafu a Česku. Dodnes jsme velmi blízko špičce, o prsa vede Jižní Korea. Otázkou je, zda je to úplně dobře, zvlášť v našem provedení, kdy v hodnototvorném řetězci v průmyslu nejsme typicky ani na začátku – ve výzkumné vývojové fázi, ale protože typicky nevlastníme značku, tak ani na jeho konci, v oblasti marketingu, obchodu a lukrativních poprodejních a servisních služeb.
Zůstává to, co je uprostřed, kde se soutěží náklady a pracuje na směny u montážního pásu. Riziko robotizace je u těchto aktivit pochopitelně vysoké, ale nač stahovat kalhoty, když k brodu ještě daleko. Samotný Elon Musk přiznal, že to s automatizací výroby v případě Tesly 3 zle přehnal a výsledkem bylo a je neuvěřitelné nezvládnutí výroby.
Výzvou pro Česko je posunout se k těm činnostem na začátku, pak logicky bude co prodávat a servisovat za dobré peníze u vlastního značkového zboží. Struktura ekonomiky se tak odlehčí ve prospěch služeb s vysokou přidanou hodnotou docela nenásilně, tenhle manévr je ovšem jeden z vývojově nejsložitějších a přesvědčivě se povedl za posledních 50 let asi Jižní Koreji. Jejich firmy zapustily hluboké kořeny nejen u nás, ale taky ve Vietnamu. (Neuvěřitelné, těch 60 000 (šedesát tisíc) v jedné fabrice). Takže urgence českého posunu k vyšší přidané hodnotě je zřejmá, jinak platí, za stejnou práci stejné peníze.
Přečtěte si další komentáře Miroslava Zámečníka:
