Smlouvy platí a dluhy se platí

11. 4. 2016

Právník Zdeněk Altner vysoudil na ČSSD 337 milionů korun. Ani to ale možná není konečné číslo

Ve sporu s někdejším advokátem Zdeňkem Altnerem dostala ČSSD přesně to, co zasluhovala. 337 milionů korun, které má zaplatit do pondělí 11. dubna, je na české poměry dost, jenže strana s Altnerem podepsala smlouvu a už před 16 lety mu měla dát to, co svým podpisem slíbil Miloš Zeman.

V roce 2000 chtěl Altner po ČSSD za vysouzení Lidového domu zhruba 145 milionů. Když odměnu nedostal, podal několik žalob a jedna z nich se před dvěma týdny u Městského soudu v Praze ujala. Šlo „pouze“ o 18,5 milionu korun, které ovšem smluvní pokuta ve výši 0,3 procenta denně (bezmála 110 procent ročně) nafoukla do absurdních rozměrů. ČSSD tvrdila, že to odporuje dobrým mravům, jenže městský soud rozhodl, že „taková smluvní pokuta není, jak dovozuje konstantní judikatura, nepřiměřená“. Navíc je teoreticky možné, že tento účet není konečný a ČSSD bude muset Altnerovi zaplatit kvůli jeho další žalobě ještě řádově víc.

Pozoruhodnou veličinou případu je samotný Altner. V e-mailovém vyjádření pro týdeník Euro napsal, že je kvůli šikaně ze strany státních orgánů „už po řadu let odkázán na exekučně nepostižitelné minimum 7760 korun starobního důchodu měsíčně“. V minulosti šlo nicméně o úspěšného advokáta, třikrát stíhaného správce konkurzní podstaty (Altner tvrdí, že jde o politicky motivovanou kriminalizaci), absolutně neústupného muže s extrémními povahovými rysy a také zřejmě o jedinou bytost ve známém vesmíru, která přiměla Miloše Zemana k tomu, aby sám sebe označil za debila.

Krachy a k ozy

V 80. letech byl Altner podnikovým právníkem Československé vědeckotechnické společnosti. Po listopadu se stal restituentem a začal podnikat. Dělal ekonomického poradce, měl kozí farmu a vyráběl sýry, kromě toho byl advokátem a konkurzním správcem – mimo jiné zkrachovalého socialistického podniku OSAN (Odbyt strojů a nářadí). Už tenkrát zaujal. Dostal se do sporů s věřiteli a týdeník Euro o něm v roce 1999 napsal sérii článků, ve kterých se propíral hlavně jeho neuvěřitelný apetit při podávání žalob.

Na začátku 90. let proběhly tzv. celorepublikové zápočty pohledávek, ovšem Altner nehledě na to dlužníkům OSAN rozeslal plných 33 tisíc žalob. Věřitelům vadily neúspěšné žaloby a obzvlášť spory kvůli bagatelním částkám (třeba o 73 korun). Náklady na zastupování před soudy byly enormní a vyšplhaly se na více než 100 milionů korun. V dubnu roku 2000 (to už vysoudil Lidový dům) ho policie začala stíhat. Brzy ovšem obvinění zrušila s tím, že jen naplňoval literu zákona. Podle Altnera šlo o účelovou kriminalizaci, a to „z podnětu Úřadu vlády“.

Důležitý pro náš příběh je fakt, že účetnictví OSAN vedla společnost Omnia, kterou vlastnili místopředseda ČSSD Ivo Svoboda a jeho poradkyně Barbora Snopková (oba později skončili ve vězení za vytunelování Liberty).

Kterej debil to podepsal?

V Lidovém domě sídlila sociální demokracie od roku 1907 až do násilného sloučení s KSČ v roce 1948. Na začátku 90. let se zdálo, že obnovená ČSSD Lidový dům prostě jen převezme, ovšem ministerstvo financí tezi o kontinuitě strany odmítlo a stejný názor měl v září 1996 i Krajský obchodní soud v Praze.

Schylovalo se k odvolacímu jednání, strana měla kvůli nejasnostem v daních obstavené účty, byla totálně bez peněz a právě tehdy přivedl Svoboda Altnera. Výsledkem byla mandátní smlouva z května 1997, kterou za ČSSD podepsal Zeman (a jednotlivé strany parafoval Svoboda). Altner se zavázal, že vysoudí Lidový dům, okolní pozemky a také zadržované nájemné, které za užívání Lidového domu platila společnost B. H. Centrum.

Pokud by prohrál, nedostal by nic, v případě úspěchu měl nárok na odměnu ve výši deseti procent z hodnoty Lidového domu, pozemků i nájemného. „Byl jediný právník, který nás byl ochoten zastupovat prakticky bez nároku na honorář. (…) v té době jsme ale nikdo nevěřili, že ten soud vyhrajeme,“ přiznal v únoru 2007 deníku Dnes Zeman.

Altner nicméně v lednu 2000 uspěl u Ústavního soudu s konstrukcí, že na poválečnou sociální demokracii přímo navazovala emigrantská Československá sociální demokracie v zahraničí, a když se tato sloučila se znovuobnovenou polistopadovou ČSSD, přenesla na ni právo k Lidovému domu. V červnu 2000 poslal Altner straně faktury, ve kterých žádal zhruba 145 milionů – přes 50 milionů za vysouzení Lidového domu, 72 milionů za pozemky, 18,5 milionu za zadržované nájemné (právě to nyní soud Altnerovi přiznal) a zbytek za úroky ze zadržovaného nájemného.

Bylo to hodně a Zeman, jak později napsal sociální demokrat Richard Falbr, reagoval (zjevně ne úplně vědomou) sebekritikou, když prý se zmohl jen na: „Kterej debil to podepsal?“ Co ještě ČSSD hrozí

ČSSD smlouvu nedodržela a Altnerovi zaplatila jen za vysouzení Lidového domu, a to ještě jen zčásti. Třetinu z oněch zhruba 50 milionů

(16,8 milionu) mu poslala na účet a zbylé dvě třetiny (33,6 milionu) složila do soudní úschovy, protože se o svůj podíl přihlásili dva dosud utajení Altnerovi pomocníci – Zdeněk Hájek a Václav Halbich. Mimochodem oněch 33,6 milionu korun stále leží ladem a spor o ně trvá, byť ČSSD ani Altnera (postoupil nárok společnosti Alba) se už netýká.

Zeman & spol. se tenkrát dopustili osudové chyby, když špatně odhadli muže, který rozdal 33 tisíc žalob a nebylo mu líto se soudit pro 73 korun. Altner podal na ČSSD řadu žalob, ve kterých se domáhal podílu ze zadržovaného nájemného, podílu na vysouzených pozemcích a přiznání různých smluvních pokut. Už v listopadu 2004 mu obvodní soud nepravomocně přiznal odměnu za zadržované nájemné, jenže odvolací řízení se táhlo a definitivní verdikt padl až před dvěma týdny.

Řízení o ostatních žalobách soudy dle Altnera „zastavily, když jsem neměl na soudní poplatky“. Ovšem žaloba o 72 milionů korun (a smluvní pokutu k tomu) za vysouzené pozemky stále není pravomocně zastavena, což připouští i ČSSD. Straně proto teoreticky hrozí, že oněch 337 milionů byl jen jalový předkrm. Do karet jí nicméně hraje, že se případ táhne už tolik let. „Pokud by toto rozhodnutí nenabylo právní moci (Altner by mohl poplatek zaplatit nebo dosáhnout jeho prominutí – pozn. red.), stojí proti uvedené žalobě odůvodněná námitka promlčení,“ zní stanovisko strany.

Od slávy k zapomnění

Případ Altner „žil“ hlavně v letech 2005 až 2008. Altner tehdy pořádal tiskové konference, pokusil se poslat ČSSD do konkurzu a obstavit Lidový dům. Plánoval také, že zažaluje stát u Evropského soudního dvora. Po ČSSD chtěl tenkrát bezmála 20 miliard, což opíral o další ustanovení mandátní smlouvy, které určuje smluvní pokutu ve výši procenta denně za příjmy, které před ním strana zatají. ČSSD tehdy chápala, že je zle, a její předseda Jiří Paroubek se pokusil o dohodu, která mířila k tomu, že by strana právníkovi zaplatila to, co měl původně dostat – ovšem bez penále. Altner odmítl, dohoda padla a případ začal usínat. Tiskové konference ustaly a věci se pro Altnera obrátily k horšímu.

V lednu 2011 Altnera ze svých řad vyškrtla advokátní komora. Nikoli proto, že by chtěl příliš, ale proto, že veřejně mluvil o záležitostech svého klienta – ČSSD. Altner se poté přesunul na Slovensko, tam se ale – coby konkurzní správce – dostal do střetu se zákonem. Na konci roku 2013 ho kvůli tomu, že neodevzdal svému nástupci účetní podklady, zatkl v Berlíně Interpol. Ve vazbě strávil deset měsíců a slovenský soud mu poté trestním příkazem uložil půlroční trest, ovšem případ dosud není pravomocně rozhodnut. Další rozsudek Altnera akutně čeká i v Česku – na konci dubna. Opět jde o konkurz, tentokrát společnosti Antonín Škrdlant a Altner je obžalovaný z osmisettisícové zpronevěry. Oba případy Altner označuje za šikanu ze strany ČSSD, případně „bratrské exekutivy premiéra Fica“.

Nejde jen o paragrafy

Už před deseti lety, když ještě novinářům osobně dával rozhovory, se Altner vyznačoval krajní podezíravostí. Za vším viděl spiknutí ČSSD, nepoužíval auto (co kdyby někdo poškodil brzdy) ani mobilní telefon (odposlechy přece) a novináři, kteří za ním přišli (včetně autora tohoto článku), museli odložit mobil na puštěnou mikrovlnku. To mu zůstalo dodnes a nejlépe ze všeho ho charakterizuje způsob, jakým vystupoval u soudu, který mu přiřkl 337 milionů. Neustále vznášel námitky, domáhal se přesné protokolace a doběla rozpálil soudkyni Irenu Saralievovou, když poznamenal, že se ČSSD „spoléhala na svůj mocenský vliv do nezávislosti soudů“.

Zní to jako přitažené za vlasy, jenže když si člověk přečte nedávné Paroubkovo vyjádření ke kauze Altner, ve kterém někdejší premiér svým následovníkům mrazivě vytýká, že se zbavili schopných (jím najatých) právníků, „protože tady nejde jenom o paragrafy, ale také o kontakty na soudech a podobně“, napadne ho, že zdaleka ne vše musel být jen stihomam vyplašeného muže.

Altner býval úspěšný advokát, absolutně neústupný muž a také zřejmě jediná bytost ve známém vesmíru, která přiměla Miloše Zemana k tomu, aby sám sebe označil za debila. Altnerovy miliony V roce 2000 chtěl Zdeněk Altner po ČSSD zhruba 145 milionů korun

50 milionů za vysouzení Lidového domu – hned v roce 2000 dostal z této částky třetinu, zbylé dvě třetiny leží dodnes v soudní úschově a Altnera ani ČSSD se už vlastně netýkají

Zbytek – úroky ze zadržovaného nájemného

72 milionů za vysouzení okolních pozemků – soud projednávání této žaloby zastavil, ovšem zatím jen nepravomocně, otázkou je, jestli už tento nárok není promlčený