Smrt, která rozděluje

Názory lidí na celém světě na činy chilského diktátora jsou zcela protichůdné

V lednu roku 1978 odsoudil italský soudní tribunál policistu Eugenia D’Alberta za „neodpustitelnou urážku“, protože svého nadřízeného nazval „Pinochetem“. Přibližně ve stejné době však několik lidí v bývalém Československu považovalo chilského diktátora Augusta Pinocheta téměř za národního hrdinu. Podobně rozdílné jsou i názory Chilanů na Pinocheta po jeho smrti a jejich postoje k němu.

Dva rozdílné postoje.

Desetitisíce Chilanů vystály až osmihodinovou frontu před rakví diktátora - někteří proto, aby ji políbili a zdvižením pravé ruky a sražením podpatků jej naposledy pozdravili. Jiní trpělivě čekali, aby na ostatky tyrana mohli plivnout, přičemž čestná stráž měla hadříky, jimiž plivance ze skleněného příklopu rakve utírala. Chilská armáda a katolická církev uspořádaly zesnulému diktátorovi velkolepý vojenský a církevní pohřeb. A to přestože katolíci a představitelé armády byli za Pinochetovy vlády mučeni a popravováni - například členové katolické církve Antonio Llidò, Esteban Pesle a Omar Venturelli jsou dodnes nezvěstní, Miguel Woodward a Gerardo Poblete byli umučeni k smrti, Joan Alsina byl zastřelen a André Jarlan zavražděn nebo v případě armády i s manželkou zavražděný generál Arnoldo Prats, jehož vnuk si přišel na rakev také plivnout. Státního pohřbu se však Pinochetovi nedostalo - chilská prezidentka Michelle Bacheletová a její rodina byly podobně jako představitelé církve a armády také jednou z jeho obětí.

Allendeho naivita.

Generál Augusto Pinochet vládl v Chile od roku 1973, kdy se dostal k moci během puče proti demokraticky zvolenému prezidentovi Salvadoru Allendemu, kterému se však ještě vpředvečer převratu jako nejvyšší velitel armády s okázalou a pro něj typickou servilitou podbízel a připíjel mu na zdraví. O naivitě tehdejšího prezidenta Allendeho vypovídá i událost, která proběhla těsně po neúspěšném vojenském puči tři měsíce před Pinochetovým převratem. To, že Allende bude dříve či později odstraněn, muselo být všem kromě tohoto chilského prezidenta zřejmé. „Nemáte strach z převratu?“ zeptal se ho Renzo Rosellini, režisér dokumentárního filmu o Allendem. „Ale kdepak,“ odpověděl Allende, „vojáci jdou s námi. Pojďte, představím vám šéfa armády Augusta Pinocheta.“

Nejasné příčiny puče.

Některé okolnosti převratu nejsou dodnes zcela jasné. Byl Allende zavražděn, anebo spáchal sebevraždu? Byl Pinochet hlavou puče, jak sám s oblibou tvrdil, anebo byl jen jeho náhodným účastníkem a ze strachu a oportunismu se chopil příležitosti, jak vypovídají jiní lidé? Tři roky předtím byl totiž zavražděn generál René Schneider, a to krátce poté, co se odmítl podílet na přípravě převratu. Dodnes není ani zcela jasné to, uskutečnil-li se puč opravdu proto, aby zabránil ohrožení země marxismem - ostatně, latinskoamerický marxismus nemá s tím evropským v podstatě nic společného a sám Pinochet četl a doporučoval číst Lenina. Popřípadě zda puč proběhl z toho důvodu, aby ochránil ekonomické zájmy zahraničních firem, či proto, aby pravděpodobně v režii tehdejšího amerického prezidenta Richarda Nixona a jeho poradce Henryho Kissingera byla varována Kuba. Nebo má pravdu chilský spisovatel Jorge Edwards, který tvrdí, že Pinochet byl k puči donucen, měl strach a ke krutosti a extrémům jej přinutilo poznání, že není cesty nazpět?

Bilance generálovy vlády.

Vláda generálmajora (El Capitan General) skončila v důsledku prohraného plebiscitu v roce 1988 a proti Pinochetovi tehdy hlasoval kupříkladu známý chilský pravicový podnikatel Sebastian Pinera a vůdce nejkonzervativnější pravice Joaquín Lavín. V roce 1990 jej pak vystřídal ve funkci prezidenta Patricio Aylwin. Velká část formální i neformální moci však nadále zůstala v rukou diktátora - například velení ozbrojených sil. Ještě předtím, v roce 1978, si však Pinochet stačil udělit dekretem amnestii.
Během vlády Augusta Pinocheta bylo nejméně 3196 osob popraveno nebo zemřelo v důsledku strašného mučení a z 1185 se stali desaparecidos, nezvěstní, přičemž někteří z nich byli pravděpodobně vyhozeni z vrtulníku a skončili v oceánu mezi žraloky. Desítky tisíc lidí mučení přežily a tisíce dalších musely odejít do exilu.

Ekonomická prosperita?

Příznivci Augusta Pinocheta často argumentují, že porušování lidských práv vyvážila ekonomická prosperita a stabilita země. Toto tvrzení je však značně nepřesné. Od nástupu tohoto diktátora se totiž Chile dostala do velké ekonomické recese. Pinochet změnil název měny (ze zlaťáku se stalo peso), podporoval investice zahraničního kapitálu a prováděl protekcionistickou a intervenční ekonomiku. Veškerá tato opatření však byla k ničemu. Privatizace bank v roce 1975 pak způsobila, že se země v roce 1982 dostala do jedné z největších světových bankovních krizí. Až v osmdesátých letech se Chile pod vlivem takzvaných chicagských ekonomů (Chicago boys) - vyznavačů chicagské liberální ekonomické školy na základě principů nedávno zesnulého Miltona Friedmana - proměnilo v ráj tržního hospodářství. Ostatně dle podobného modelu se později postupovalo při transformaci ekonomiky v Československu i jinde ve světě.

Chilská privatizace.

Privatizovalo se vše kromě těžby mědi. Podle zákona o mědi (Ley Reservada del Cobre), které Chile vyváží nejvíce na světě, patnáct procent z jejího prodeje jde na rozpočet armády (v poslední době se tento výnos díky její stoupající ceně neustále zvyšuje). Kritici této privatizace tvrdí, že prodeje během ní byly téměř všechny neprůhledné a uskutečňovaly se jen za zlomek skutečné ceny, a mnoho právníků prohlašuje, že šlo vesměs o nelegální transakce. Ve své době to však byla revoluční ekonomická změna. Hrubý domácí produkt se najednou každoročně zvyšoval o téměř osm procent. Pinochet tehdy prohlašoval, že trh je jediný prostředek, který donutí člověka pracovat, aniž by musel mít za zády revolver. Paradoxní na tomto výroku ovšem je, že v té době měli v Chile revolver za zády všichni a i přes vysoký růst HDP se stále více obyvatel ocitalo pod hranicí chudoby - v roce 1990 to byla téměř polovina Chilanů.

Ne vždy stoupenec násilí.

Pinochet ale nebyl vždy přívržencem násilí. V roce 1978, kdy hrozilo reálné nebezpečí války Chile s Argentinou a šlo o nadvládu nad ostrovy Picton, Lennox a Isla Nueva, dal přednost vyjednávání, jež měl zajistit papežův prostředník, kardinál Samoré, a tím odvrátil hrozící konflikt. V roce 1984 pak oba státy uzavřely mír. Nejasná je také jeho role během války Argentiny a Británie o Falklandské ostrovy.
Přestože se Pinochet opíral především o vojenskou moc, snažil se jako šéf armády její vliv oslabit tím, že ji postupně podřizoval civilní vládě, v jejímž čele však sám stál. Díky státem zaručeným a stále rostoucím ziskům z mědi má Chile jednu z nejbohatších a nejlépe vyzbrojených armád na světě a je otázkou, jak se tato země, která stále ještě není plně demokratická, s tímto problémem vyrovná. První konflikt mezi armádou a vládou nastal právě nyní, během pohřbu bývalého diktátora. Další střet pak vzniká v armádě - mezi přívrženci Pinocheta zodpovědnými za zločiny a jejich odpůrci, kteří se jich snaží zbavit.

Náprava křivd.

Pinochetovi odpůrci totiž vidí v případných soudních procesech a volání po odpovědnosti za vraždy a masakry příležitost k oslabení pozice armády ve společnosti. Například devět příslušníků DINA (Dirección de Inteligencia Nacionál, Národní bezpečnostní ředitelství neboli tajná policie) bylo v roce 2005 souzeno a odsouzeno za mučení, které pod jejich dohledem probíhalo v letech 1974 až 1975. Proto byl také vnuk generála Pinocheta, kapitán Augusto Pinochet Molina, kvůli projevu na pohřbu okamžitě vyhozen z armády pro vážné porušení vojenské disciplíny. A armáda zároveň přispěchala s prohlášením, že se v něm neodrážely její názory. Pinochetův vnuk se totiž zúčastnil pohřbu v uniformě vyvolávající vzpomínku na puč z roku 1973 a při této příležitosti pronesl improvizovaný projev, v němž oslavil vojenský převrat a který účastníci pohřbu odměnili bouřlivým potleskem. Projev generála Óscara Izuriety, obhájce lidských práv, však vypískali. Tímto činem armády se pravděpodobně také snížilo napětí mezi ní a prezidentkou Bacheletovou, které vzniklo po Pinochetově smrti. Dnes už bývalý kapitán se nyní s největší pravděpodobnosti bude věnovat politice, ve které se před ním otvírá slibná kariéra.

Rozdělující ikona.

Nelze také opomenout aféru Riggs, která se tak jmenuje podle názvu banky, v níž měl generál Pinochet tajná konta. Obraz diktátora, který se celý život snažil budit dojem, že je věrný heslu „pořádek a demokracie“, tak dostal další vážnou trhlinu. Stal se totiž z něho také zcela zkorumpovaný politik. Vraťme se však na začátek a pokusme se odpovědět na otázku: Proč se z Augusta Pinocheta stala všeobecně známá chilská ikona, která rozděluje lidi na celém světě do dvou nesmiřitelných táborů? Bylo to opravdu jen tím, že zosobňoval bezduchost politiky, která charakterizuje naši dobu? Můžeme jen buď souhlasit, nebo nesouhlasit.