V Benicích přistál Tetu Brissy. Francouský průkopník balonového létání inspiroval majitele relaxačního areálu Holiday Park ke zřízení restaurace ve stylu jakési balonové základny. Pojmenovali ji jeho jménem, vystavěli jako hliněnou baštu a zařídili ve dřevě. Sympatický dvoupodlažní prostor působí skutečně trochu jako gondola prvního létajícího stroje. Horní podlaží evokuje kabinu mužstva, dolní potom – s kuchyní „dopředu“, kde moderní technika simuluje strojovnu elipsoidního monstra – může být jídelnou důstojníků. Prostředí tak vyvolává romantické představy nebeské cesty. Třeba za dobrým jídlem.
Skutečně zde také výlety za kulináriemi vybraných zemí pořádají. Ten dnešní mířil do Alsaska a prakticky znamenal to, že vedle stálého lístku byl na pořadu dne výběr tamních gastronomických specialit. Zajímavý počin jsem rozhodně hodlal při výběru jídel alespoň dílem využít.
Letargický start
Ale od začátku. Lokál byl v době mého příchodu víc než z poloviny prázdný, „posádka“ zřejmě teprve pracovala na přistání. Vyžádal jsem si tedy kartu, rozhodnut pojíst sám. Nabídka – nemluvím-li o alsaské vložce – zabírá nejen speciality české, kuchař se patrně při „balonových letech“ nechával hojně inspirovat. Já ale pominul lákavé krmě cizozemské, neboť jsem si chtěl užít těch osvědčených tuzemských. Ty by ostatně měly být kuchařovou parketou.
Za předehru příjemného chuťového prožitku večera jsem zvolil domácí houbové cappuccino. Již po první lžíci se však ukázalo, že na tuto roli nestačí. Z talíře se sice široce usmívala rozzářená tvář vytvořená z bílé, našlehané pěny, kterýžto úsměv jsem pobaveně opětoval, bohužel byl však jedním z posledních během celého večera. Ani řídká, ani hustá polévka, barevně se pohybující mezi unavenou šedí zimní oblohy a zahnědlým tónem starého vína, nabídla chuť mírně řečeno nevalnou. Utahanou, beze špetky vzrušení, velice se blížící výrazu konveniencí, sériových polotovarů tolik oblíbených mnoha českými „kuchaři“.
V lokále se mezitím nic významného nedělo. Číšník, pozorný a vstřícný, přece jen evidentně vysadil půl výkonu a možná s nostalgií vzpomínal, jaké to je obsluhovat plný dům. U stolu ale vždy nasadil správnou míru profesionální uctivosti, takže jeho výkon vmžiku ztratil latentní stopu unuděnosti.
Umlácené sejkorky
Pomalu pečeného králíka s červeným a bílým zelím a bramborovými sejkorkami proto servíroval opět v plné formě. Kopečky zelí a oválná těla bramborákových šišek tak tak vyčuhovala z temné kaluže omáčky, porce králíka v ní ke spatření nebyly. S nadějí v pokračování lepší úvodního partu jsem se pustil do hledání masa. Na dietní králičinu se ukázalo jako překvapivě šťavnaté, ovšem v chuti hodně podržené zpátky. Dokonce se zdálo, jako by kuchař úplně zapomněl na dózy s kořením. Šťáva, nepatřičně tmavá a s králíkem nic společného nemající, pokrmu moc nepomohla. Sériový hovězí bujon dokonale zazdil jakýkoli pokus masa na sebe navzdory absenci koření přece jen upozornit. Do chuti vnesl disharmonii a chaos.
Z obou druhů zelí potom jen to bílé zařídilo očekávaný efekt. Patřičně důrazné, až adstringentní, se popralo s omáčkou a zvítězilo vysoko na body. Červené naproti tomu šťávě patolízalsky sekundovalo a sladkobolným projevem jen dotvrdilo zmatení chutí. Nejvíce to však odnesly sejkorky. Na povrchu ztvrdlé, uvnitř úplně syrové a znovu zcela bez dochucení. To, co dělá bramborák bramborákem – totiž majoránka a česnek – bylo zastoupeno v míře podprahové. Přílohu opanovala škrobovitá, lepivá příchuť syrových brambor, plytká a nepříjemná. Kdyby hladová posádka reptala a kuchtík, ve snaze zabránit vzpouře, jí předhodil krmi ještě nehotovou, budiž. Ale podávat toto v „důstojnické jídelně“?
Ani domácí ovocný koláč s drobenkou, byť povedenější předchozího, příliš parády nenadělal. Nicméně aspoň neurazil. Sympatické množství ovoce – byly to švestky – předvedlo s těstem vcelku příjemnou souhru. Navíc koláč nebyl příliš sladký a díky jisté digestivní stopě ovoce se pokusil o smíření s matným dojmem z večeře.
Výpadek, anebo pravidlo?
Rozhodnut tohle představení opustit před poslední oponou, zahleděl jsem se jen ze zvědavosti do speciální nabídky alsaského „výletu“. Zrak mi přitom padl na avizovaný choucroute garnie. Alsaskou specialitu zde deklarují jako krájený uzený bok a domácí klobásku na kysaném zelí s hruškami dušenými na ryzlinku a kachním sádle, což se zdálo být světýlkem v temnotách dosavadních prožitků. Reparát se ovšem nekonal. Jídlo nevybočilo ze scénáře beznaděje, podle něhož kuchyně dnešní večer režírovala. Vymáčené maso se předvedlo nepříliš výraznou kouřovou stopou, bílá klobáska jako jediný zástupce uzenin nebyla správnou volbou a zelí, ostré jako nová žiletka, zařízlo chutě překyseleným důrazem. Brambory, snad dlouhým skladováním kdesi v útrobách hangáru krupičkovaté a v chuti mdlé, jen podtrhly sotva prostřední vyznění pokrmu. A kachní sádlo? To se nedostavilo.
Vlajku jakés takés úrovně podržel ve finále jen salát z mladého špenátu a polníčku se zapečeným kozím sýrem na šalvěji, se sušenými rajčaty, piniovými jádry a pečeným česnekem. Svěží listy špenátu vnesly do skrumáže chutí prostotu zemitého charakteru, sýr přišel s mírně pikantním dovětkem, sušená rajčata navlékla soustu prostý šat z francouzského venkova a polníček se jen tak tak udržel v závěsu. Naopak pečený česnek měl tendenci zmocnit se chutí a „přerazit“ je s vehemencí až hořknoucí. Na poslední chvíli však jeho rebelantství zkrotila jádra pinií, nabízející eleganci chutí vyšších pater. Kdybych salátem začal a u něj i skončil, nemusel být dojem z celého večera tak rozpačitý. Zejména nazíráno optikou poměru ceny k předvedenému výkonu.
Ale dosti nářků. Návštěva měla i svá pozitiva. O atmosféře osvobozující od nervózního tepu velkoměsta už řeč byla, náladu probarvilo i báječné víno. Nepříliš těžké, zdravě živé a odrůdově až reprezentativně čisté veltlínské z Wachau smylo hodnou část blamáže kuchyně.
Je škoda, když projekt tak nápaditý zaskřípe zrovna na jídle, zrcadle každé restaurace. Chtěl bych věřit tomu, že jsem byl účasten nepochopitelného výpadku, který – jak bývá při balonovém létání občas možné – nastane z jakéhosi vyššího úradku, nemá dlouhého trvání a není pravidlem. Tetu Brissy by si to jistě zasloužila.
Value for money
6 hvězdiček z 10
Hodnocení restaurace
Jídlo 13 bodů z 50
Obsluha 17 bodů z 20
Nápoje 17 bodů z 20
Prostředí 8 bodů z 10
Celkem 55 bodů ze 100
+ slušný výběr dobrých vín v sympatických cenách
– tristní výkon kuchyně
Restaurant Tetu Brissy
Květnového povstání 194, 103 00 Praha-Benice, tel.: 267 268 700
e-mail: rezervace@tetubrissy.cz,
http: www.tetubrissy.cz
Otevírací doba Po–Ne 11.00–23.00
Kuchyně záběr do tradičních kuchyní Evropy
Země původu nabízených vín Česko a významné vinařské země
Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě.
Výběr z jídelního lístku
Terina z divokého zajíce s brusinkovým želé 150 Kč
Domácí houbové cappuccino 60 Kč
Salát z červených hrušek a zlatých brambor s praženými vlašskými ořechy 130 Kč
Grilovaný filet z lososa, sicilská caponata a domácí tagliatelle 280 Kč
Na másle pečené mladé kuřátko s nádivkou a vařené brambůrky 235 Kč
Krůtí řízečky v parmezánovém těstíčku, máslová bramborová kaše 210 Kč
Grilovaná vepřová panenka ve slaninovém mantlu, zelená čočka a hořčicová omáčka 245 Kč
Pomalu pečený králík s červeným a bílým zelím a bramborové sejkorky 250 Kč
Pečená vepřová žebra marinovaná na staročeský způsob s česnekovou omáčkou 220 Kč
Grilovaný feta sýr s rajčaty a bazalkou 180 Kč
Gnocchi s hříbky, kuřecím masem, smetanou a parmezánem150 Kč
Dortík z hořké čokolády a karamelu s čerstvými jahodami a zakysanou smetanou 95 Kč
Výběr z vinného lístku
Taittinger Brut Réserve 0,75 l Taittinger, Champagne, Francie 2390 Kč
Chardonnay pozdní sběr 0,75 l Vinařství Polehňa, podoblast Slovácká 390 Kč
Pinot Grigio del Veneto L’Elfo IGT 0,75 l Sacchetto, Veneto 420 KČ
Touraine Sauvignon AOC „Les 3 Saisons“ 0,75 l Domaine Guy Saget, Val de Loire 440 Kč
Caliterra Reserva Chardonnay 0,75 l Colchagua Valley 440 Kč
Riesling 0,75 l Smaragd Weissenkirchen, Wachau 640 Kč
Chablis Les Vaudevey Premier Cru 0,75 l Domaine Laroche, Chablis 1690 Kč
Vinohrad Rosé pozdní sběr 0,75 l Vinohrad CZ, podoblast Mikulovská 290 Kč
Frankovka pozdní sběr barrique 0,75 l Vinařství Petr Skoupil, podoblast Velkopavlovická 460 Kč
Caliterra Reserva Carmenére 0,75 l Colchagua Valley 440 Kč
Rawson’s Retreat Shiraz-Cabernet 0,75 l Penfolds 460 Kč
Altavilla della Corte Rosso, Sicilia 0,75 l Firriato, Sicilia 560 Kč
Baron de Ley Reserva 0,75 l Baron de Ley, Rioja 790 Kč
Chateau L’Hospitalet Art de Vivre AOC 0,75 l Gérard Bertrand, Languedoc-Roussillon 790 Kč
Nuits-Saint-Georges „Les Laviéres“ 0,75 l Domaine Faiveley, Bourgogne 1790 Kč
ČLÁNKY DO MAILU