Menu Zavřít

SŇATKY S NEPŘÍTELEM

2. 8. 2001
Autor: Euro.cz

Potřebujete zlikvidovat konkurenci?

Světem se valí vlna takzvaných nepřátelských převzetí. Managementy velkých koncernů připravují obranné plány proti ovládnutí firmy konkurenty a lobbují u legislativců, aby toto zákon co nejvíce omezil. O účinnosti těchto regulačních norem či zákonů se budou moci již brzy s největší pravděpodobností přesvědčit akcionáři mnohých společností, které se stanou předmětem zájmu konkurenčních firem. V zrcadle některých úspěšných nepřátelských nabídek to občas vypadá tak, že právo je spíše na straně vyšší nabídky.

Pokus o nepřátelské převzetí lze charakterizovat jako nabídku na odkup akcií podniku, která nebyla dopředu projednána nebo odsouhlasena managementem „oběti a která si klade za cíl získání kontrolního balíku akcií. V případě, že na obranu před útokem nepostačí preventivní obranná opatření zakotvená většinou ve stanovách firmy (takzvaná poison pill), může se management „oběti víceméně bránit jen tím, že nabídku označí za „neslučitelnou se zájmy svých akcionářů, či dokonce za neslučitelnou s veřejným zájmem . Tím je však většinou odstartováno jen přezkoumávání nabídky regulačními orgány, které umožní postižené firmě získat čas pro další obranné kroky.

Evropská unie upravuje v rámci zemí patnáctky proces přebírání firem poměrně obecnou evropskou direktivou o převzetích. Je však na samotných členských zemích, zda tuto oblast chtějí regulovat ještě vlastním specifickým opatřením. To také většinou činí. Kromě tradiční ochrany práv minoritních akcionářů, vymezení harmonogramu a procedur upravuje evropská direktiva také oblast práv zaměstnanců, jejichž zájmy musí být brány v potaz při zvažování nabídky. Akcionáři napadené firmy pak mají dle posledních úprav evropské direktivy z listopadu 1997 možnost využít delší, až čtyřtýdenní lhůty (proti původně navrhovaným dvěma týdnům) na odpověď nabídce. V této době je totiž již možné svolat valnou hromadu napadené společnosti, a její akcionáři tak mají možnost připravit a vyslovit souhlas s případnými obrannými opatřeními.

V některých zemích západní Evropy, například ve Velké Británii, Německu či Švýcarsku, platí navíc speciální regulační kodexy orgánů pro dohled nad kapitálovým trhem. Jejich hlavním posláním je transparentnost všech transakcí prováděných na finančních trzích. Především ale rovné zacházení se všemi akcionáři dle kategorií, tedy ochrana minorit v tom případě, získá-li někdo rozhodující balík akcií, jenž by dostal ostatní do role nevýznamných outsiderů.

Regulační kodexy sice nemají váhu zákona, ale jsou většinou vynutitelné jinými prostředky. Například váhou a důrazným vystupováním všech zainteresovaných účastníků trhu. Členství v nich stejně jako akceptování předepsaných norem je však víceméně dobrovolné. Když management „oběti označí například ve Velké Británii nabídku na odkup akcií jako nabídku proti veřejnému zájmu, začnou ji přezkoumávat orgány Úřadu pro hospodářskou soutěž (Office of fair trading, OFT). Námitku pak může OFT dále podstoupit Antimonopolnímu úřadu (Monopolies and Mergers Commision, MMC) k detailnímu prošetření. V případě, že MMC dospěje k názoru, že je námitka managementu oprávněná, může se kauza dostat až před úřad ministra průmyslu a obchodu, který má finální pravomoc ve věci rozhodnout. K případům, které by se dostaly tak daleko, ale většinou nedochází, protože právě ve Velké Británii je regulace propracována poměrně detailně. Zčásti jde o samoregulaci, zčásti je vymezena zákonem. Jde-li o nepřátelskou nabídku, spadá to do značné míry právě do oblasti samoregulace. Existuje Kodex Londýnské City (City Code), který stanoví základní regulační principy, nad jejichž dodržováním dohlíží samoregulační instituce The Panel on Takeovers and Mergers. Nebyla zřízena ze zákona a je složena ze zástupců jednotlivých účastníků trhu. Existuje také obecně přijímaný harmonogram, podle kterého celý proces probíhá. Ten sice není ze zákona vynutitelný, ale všichni ho ve vlastním zájmu dodržují, protože jinak by si vysloužili tvrdé sankce.

Velký význam je ve Velké Británii přikládán v souvislosti s transparentností operací také oznamovací povinnosti. Ve striktně určených termínech je třeba okamžitě ohlásit především změny ve velikostech vlastnických podílů, aby bylo zamezeno nečekaným nákupům velkých balíků akcií. Pro představu, velikost „významného vlastnického podílu je v Británii stanovena na tři procenta akciového kapitálu společnosti.

Zdravé jádro.

Za jediný poměrně účinný prostředek proti nepřátelskému převzetí je zatím považováno co nejpevnější semknutí akcionářského jádra v jednu zájmovou skupinu. Pak totiž případný zájemce o nákup akcií nemá co a především od koho nakupovat. Na tuto strategii vsadila japonská Toyota, jejíž současní akcionáři se rozhodli upevnit a provázat vzájemné vztahy, tak učinil i americký Phillips. Jeho management oznámil počátkem července, že žádný přímý útok sice nehrozí, přesto však vedení připravilo strategii, jež zajistí akcionářům v případě nepřátelské nabídky rovné zacházení.

Koncept předpokládá, že když jednotlivec či firma nabude patnácti či více procent akcií společnosti nebo vyhlásí nabídku na takový odkup, budou mít ostatní akcionáři přednostní právo nákupu až do hodnoty dvojnásobku svého současného podílu. Nákup přitom bude uskutečněn za tu cenu, za kterou nabyl svůj podíl onen patnáctiprocentní „hříšník .

Přízrak nad čeboly.

Vlna nepřátelských převzetí, která v posledních měsících zvýšila hladinu adrenalinu mnoha managementů světových firem, vyděsila především představitele korejských firemních konglomerátů, takzvaných čebolů, které by v souvislosti s nepřátelskou nabídkou čelily specifickému nebezpečí. Čeboly, které představují páteř jihokorejské ekonomiky, jsou totiž založeny na jedné velké mateřské firmě a mnoha dalších přidružených a majetkově provázaných firmách.

Pokud by byl útok na matku úspěšný, se vší pravděpodobností by podle názoru korejských finančníků následoval i dominový pád přidružených firem do rukou nového vlastníka. Jeden zásah by tak mohl zahraničnímu kapitálu složit do klína významnou část jihokorejské ekonomiky. Manažerská práva by padala do rukou uchvatitele jak zralé hrušky.

V této souvislosti se o svou nezávislost začal po vlně nepřátelských převzetí obávat i korejský koncern Samsung, jenž je více jak z padesáti procent v držení zahraničních vlastníků. Ostatní velké čeboly, jako například Hyundai, Daewoo či LG, zvýšily podíl akcií držených v rámci mateřského holdingu výrazně nad hranici padesáti procent.

Podle názoru korejského ministerstva pro finance a ekonomiku je nebezpečí nepřátelského převzetí v případě čebolů akutní i vzhledem k tomu, že na finančních trzích se nacházejí akcie mateřských firem i přidružených společností. Korejské finanční instituce jsou navíc v boji se zahraniční konkurencí znevýhodněny, protože nesmí vlastnit více než deset procent akcií konglomerátů, zatímco vstup zahraničních vlastníků již byl liberalizován. Ještě horší je to v případě vlastních dceřiných společností, které například v Samsungu nedrží téměř žádné akcie s hlasovacími právy.

Zlatá horečka v Evropě.

Zvýšenou pozornost vůči fenoménu nepřátelských převzetí povzbudily na evropském kontinentu v poslední době tři velké kauzy. Jednou z nich je spor tří velkých francouzských bank, který začal v okamžiku, kdy se přátelsky fúzující Société Générale a Paribas staly obětí nepřátelské nabídky Banque Nationale de Paris (BNP). Několik měsíců se táhnoucí konflikt se nepodařilo vyřešit ani přivoláním orgánů pro dohled nad kapitálovým trhem a vedení centrální Banque de France. Nepomohlo ani zvýšení nabídky ze strany BNP. Rada ředitelů Société Générale ji striktně odmítla s tím, že naposledy přibližně před čtrnácti dny obnovila doporučení nenabízet své akcie BNP.

V zemi galského kohouta se v těchto dnech odehrává i další pokus o nepřátelské převzetí mezi firemními giganty. Nedávno sloučený francouzsko-belgický naftařský koncern TotalFina se rozhodl, že převezme konkurenční francouzskou společnost Elf, a 5. července jí učinil nepřátelskou nabídku na převzetí v hodnotě 42,97 miliardy dolarů. Minulé úterý pak obdržel potřebné oprávnění od francouzského úřadu pro dohled nad finančním trhem a především od státu, který drží v koncernu Elf blokační zlatou akcii. Nabídka má podobu výměny akcií. Elf však usoudil, že svou kůži neprodá lacino, a přišel s protiútokem. K nabídce tří vlastních akcií za pět akcií TotalFiny přibalil ještě 190 euro.

Válkou těžařských firem se kromě akcionářů bude muset zabývat i bruselská administrativa. Kdyby se oba koncerny sloučily, vznikl by čtvrtý největší petrolejářský gigant na světě, který by obhospodařoval téměř čtvrtinu zásob a produkce nafty a zemního plynu. Komise EU, která je v rámci patnáctky odpovědná za dozor nad porušováním pravidel hospodářské soutěže, tedy musí nabídku prošetřit.

Podstatně větším prohřeškem ze strany TotalFiny než čelit podezření z případného monopolu je však skutečnost, že vedení společnosti svůj záměr převzít konkurenční Elf nekonzultovalo v dostatečném předstihu ani s jeho managementem, ani s bruselskými orgány, jak je dobrým zvykem. Nabídka na převzetí tak zavání i určitým pohrdáním vůči regulátorovi trhu, se kterým většinou společnosti uvažující o fúzi jednají o svých krocích, aby se vyhnuly podezření z nekalých praktik. Management Elfu vzápětí po oznámení nepřátelské nabídky na převzetí oznámil, že s nikým takový krok konzultován nebyl a nabídku je třeba hodnotit jako „nepřátelskou . V prohlášením vydaném pařížskou centrálou firmy se také praví, že „Elf nevěří, že by převzetí (ze strany TotalFiny) bylo prospěšné zájmům jeho akcionářů .

bitcoin_skoleni

Italský precedent.

Na Apeninském poloostrově bylo první velkou nepřátelskou fúzí letošní květnové převzetí Telecom Italia firmou Olivetti. Čtyři měsíce trvající souboj Olivetti a německého Deutsche Telekom dopadl ve prospěch italské firmy, která nabídla 32,6 miliardy dolarů. Svou roli sehrál fakt, že Deutsche Telekom je z převážné části ve vlastnictví státu. Argumenty o chystané privatizaci státního podílu nikoho nepřesvědčily. Největší italský telekomunikační operátor podle vůle mnohých Italů nesměl v žádném případě přejít do rukou společnosti vlastněné německým státem. V květnu se tak uskutečnilo největší nepřátelské převzetí v Evropě, které se stane se vší pravděpodobností precedentem ohledně použitých postupů. Předpokládá se především „přebírací smršť v italském bankovním sektoru, který měl být zachován pro domácí majitele. Firma Olivetti totiž prokázala, že dostatečná nabídka je schopna rozbít jednotný hlasovací blok akcionářů.

  • Našli jste v článku chybu?