Snídaně s ješitou

Ministři Palas a Urban se dalšího summitu s obchodníky nezúčastní

Antimonopolní úřad loni obvinil tři největší české pekárenské společnosti z kartelové dohody o cenách pečiva a vyměřil jim pokutu v úhrnné výši 120 milionů korun. Šéf jedné z obviněných firem vzpomíná: „Prapříčinou všeho bylo chování obchodních řetězců. Několik let jsme se je snažili přimět ke zvýšení cen základního pečiva, protože naše výroba byla nerentabilní, ale říkali: my klidně zdražíme - v zásadě nám nevadí zda stojí rohlík korunu či 1,50 koruny - ale vy nám budete garantovat, že zvednou cenu i ostatní řetězce, vy si to musíte zařídit! Oni sami tu špinavou práci dělat nechtěli. Museli jsme proto zajistit, aby v jeden den, ke 3. listopadu 2003, zdražily všechny řetězce. Kdyby se to nepovedlo, hrozily nám poměrně vysoké finanční sankce…“ Povedlo se. Pekaři ale následně vyfasovali od „antimonopolu“ flastr, kdežto řetězcům zůstaly ruce neposkvrněné. Celá věc se dál vyšetřuje, pekárny odmítly zaplatit. Vyšší cena pečiva ani dnes není samozřejmostí. Řetězec Kaufland nyní prodává rohlík za 80 haléřů.

Náhlé procitnutí.

Vnitřní obchod byl až doposud na okraji zájmu politické reprezentace, v posledních týdnech se to změnilo. „Už od dob Vladimíra Dlouhého se o tento segment ani ministři průmyslu a obchodu, kteří to mají v popisu práce, vůbec nezajímali. Regulace nebyla téměř žádná, což přineslo pozitiva, ale i negativa. Teď se vládní činitelé snaží resty dohnat. Nemyslím si ovšem, že to dělají tím nejšťastnějším způsobem,“ soudí Tomáš Drtina ze společnosti Incoma Research v narážce na poslední legislativní návrhy ministra Milana Urbana. Zlí jazykové tvrdí, že hypermarketová hyperaktivita souvisí i s předvolebním bojem uvnitř sociální demokracie a potřebou ministrů zviditelnit se jako ochránci „obyčejných lidí“. Obchodníkům jsou naráz nasazovány psí hlavy, ač statistiky ukazují, že většina zákazníků je s kvalitou prodeje, šíří sortimentu a cenami vesměs spokojena.

S Pískovskou už nikdy!

Vše nešťastným způsobem odstartovala schůzka ministrů se šéfy největších řetězců, která se měla uskutečnit 15. prosince v knihovně pražského hotelu Savoy. Na pracovní snídani organizované ministrem zemědělství Jaroslavem Palasem za spoluúčasti ministra průmyslu a obchodu Milana Urbana a financí Bohuslava Sobotky nakonec přišel jen šéf Delvity Jiří Charvát (EURO 1/2004). Pětice řetězců (Makro, Ahold, Carrefour, Globus a Tesco) se nakonec rozhodla nepřijít. Organizátoru Palasovi stejně jako jeho kolegům to necelý den předem v dopise doručeném kurýrem sdělila prezidentka Svazu obchodu a cestovního ruchu Helena Pískovská. Má vyjadřovat jejich společné stanovisko a sděluje i důvody. Na prvním místě je Pískovskou zmíněna právě skutečnost, že Palasův úřad odmítl pozvat její svaz. Podrobnosti osvětluje Vesselin Barliev, mluvčí Tesco Stores: „Chtěli jsme na schůzce svaz i proto, že pozvánky byly zaslány výhradně zahraničním řetězcům, nikoli českým, ač tu jsou například družstevní řetězce Coop. Proč taková selekce? Rovněž jsme nechápali, že oficiálním tématem je Úloha maloobchodní sféry v národním hospodářství ČR jako nového člena EU, přičemž ministr se týden předtím v médiích nechal slyšet, že se s řetězci hodlá bavit o podmínkách, za kterých odebírají zboží od prvovýrobců a zpracovatelů. Proč to neuvedl do pozvánky? Nepovažujeme též za standardní, že akce byla předem avizována sdělovacím prostředkům a nikdo nám nebyl schopen říci, jakou roli při ní média budou hrát, zda se přímo zúčastní jednání. To by totiž velmi změnilo situaci,“ sumarizuje výtky Barliev. Ne že by řetězce nechtěly komunikovat. „Již od dob, kdy jsem pracoval jako lesní dělník, zásadně nesnídám, ale jsem pro jakoukoliv diskusi, ovšem férovou. Tohle vypadalo, že si nás někdo zve na kobereček,“ soudí o pracovní snídani výkonný ředitel společnosti Ahold ČR Milan Růžička (pozvánku také dostal, ale akce se dle rozhodnutí firmy měl zúčastnit prezident středoevropské centrály Aholdu Jacquot Boelen). „Ministři šli evidentně do jednání jako arbitři dodavatelů, což zakládá nerovné podmínky pro jednání. Nedivím se, že tam šéfové řetězců nechtěli jít,“ zastává se obchodníků Tomáš Drtina z Incoma Research.
Jinak to vidí organizátoři z ministerstva zemědělství. „Všechny důvody, proč se nezúčastnit, jsou zástupné. Schůzka byla svolána proto, aby spolu obě strany komunikovaly a problémy si vyříkaly. Je to lepší než zavádět jednostranně jakákoliv opatření. Prvořadá byla komunikace, a tu pod různými záminkami představitelé řetězců odmítli. A odmítli tím také vstřícné chování představitelů vlády,“ soudí mluvčí ministra Palase Martin Severa. Zákulisní informace tvrdí, že organizátoři viní z krachu jednání především prezidentku svazu obchodu Helenu Pískovskou, která prý na obchodníky nabádala, aby do hotelu Savoy nechodili. „Od této chvíle ji budeme jednoduše ignorovat. Jsem ochoten se bavit se všemi, ale s ní už ne,“ prohlásil minulý týden jeden z aktérů jednání.

Seznam hříchů.

Nezávisle posouzeno se ale jako hlavní viník krachu vrcholného setkání jeví obyčejná lidská ješitnost na obou stranách. Problémů k řešení by každopádně byla řada. O čem konkrétně se chtěl ministr Palas vlastně bavit? Dle podkladového materiálu jeho ministerstva, který má týdeník EURO k dispozici, měla být rozvinuta debata o některých finančních požadavcích na dodavatele ze strany řetězců (placení zalistovacího poplatku, příspěvky na reklamní akce, odsouhlasení dlouhé doby splatnosti faktur, uzavírání dohod o zpětném odběru neprodaného zboží, omezená možnost změny dodavatelské ceny, obsluha regálů dodavateli, včetně doplňování zboží, příplatky za umístění zboží v inzertních letácích, příplatky za „čest“ být součástí řetězce). Dalším okruhem mělo být údajné zneužívání dominantního postavení řetězci (znevýhodňovaní středních a malých firem, požadavky na uniformní rozměry palet, dlouhá čekací lhůta pro přijetí nabídky, požadování určitého zboží zdarma při první dodávce, prodej za nižší ceny, než za jaké bylo zboží zakoupeno, požadavky na dodávky čerstvého zboží v neděli a o svátcích, vynucování si zařazení zboží do obchodní sítě pod vysokými sankcemi, diktování cen u vybraných výrobků bez možnosti vyjednávání, prodej pod nákladovými cenami, tlak na pravidelné každoroční navyšování bonusů a slev, vynucování si na dodavatelích používání stejného systému sledovatelnosti, jako má řetězec a stejného systému jakosti). „Já říkám, bavit se s ministry lze o čemkoliv, ale navrhoval bych ale i další témata - podpora podnikání v České republice či celková daňová zátěž. I nám se řada věcí nelíbí. Vadí nám také, že se všechny řetězce šmahem házejí do jednoho pytle,“ uvádí Milan Růžička, šéf Aholdu ČR.

Carrefour jako na zavolanou.

Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Přestože se o ochraně spotřebitele na prosincové schůzce vůbec hovořit nemělo, uraženým ministrům se výborně hodilo do krámu, že pár dnů poté řetězec Carrefour svým „výprodejem století“ se slevou až 95 procent, ovšem s prokazatelnými prvky klamavé reklamy, vyvolal obrovský hněv u zákazníků. V letácích bylo inzerováno i zboží, jež v některých z prodejen Carrefouru vůbec nebylo na skladě, pokladny často markovaly jiné částky, než jaké byly na cenovkách. Najednou se už tolik nemluví o fatálních potížích českých dodavatelů, ale o problémech ve vztahu řetězec-konečný zákazník, o tom, že je třeba novelizovat zákon o ochraně spotřebitele. Ministr Urban říká, že by po vzoru Francie měla být pevně stanovena doba zimních a letních výprodejů, či jako v Německu určit, že zásoby zboží ve výprodeji musí být minimálně na dva dny. Do terénu vyrazili Urbanovi „ostří hoši“ z České obchodní inspekce, aby objevili řadu prohřešků nejen v Carrefouru, ale i v dalších řetězcích. Veřejně nepotvrzené informace říkají, že i ministr Palas měl v úmyslu vyslat do terénu kontrolory ze „své“ Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI) a Státní veterinární správy (SVS). Ještě ve čtvrtek 6. ledna hovořily kruhy blízké ministrovi, že akce započne v pátek ráno, nakonec však nic spuštěno nebylo, údajně kvůli obavě z případné negativní reakce řetězců vůči českým dodavatelům potravin. „Je pravda, že proběhla schůzka se šéfy SZPI a SVS, ale pokyn byl od počátku jasný - žádné mimořádné akce, žádné extrémy. Nikdo si nepřeje konfrontaci,“ tvrdí jeden z účastníků jednání.

Nevíš si rady, napiš zákon.

I zástupci obchodníků uznávají, že akce zimní výprodeje dala ministrům do rukou velmi účinnou munici pro zahájení ofenzivy. „Carrefour to přehnal, to je jasné, ale pokud tím někomu uškodil, tak především sám sobě. Do budoucna se mu to může vymstít. Regulovat zákonem výprodeje znamená cestu zpět ke komunismu,“ míní Tomáš Drtina z Incoma Research. Podobný názor má i Zdeněk Juračka, viceprezident Svazu obchodu. „Všechno se bere příliš emocionálně, excesy by neměly být řešeny tak, že hned vydáme nový zákon. Proč stále psát nové paragrafy, když i ty současné umožňují nekorektní jednání trestat?“ ptá se. Vyzývá zúčastněné strany ke zklidnění a hledání pragmatických řešení založených na konsenzu. Na některých věcech by se retaileři s ministrem shodnout nejspíše dokázali. „Určité racionální jádro má požadavek na stanovení minimálních objemů zboží ve výprodeji, ale pokud by to mělo být na dva dny, tak na základě čeho se to určí? Loni jsme prodávali válendy s padesátiprocentní slevou a byli jsme přesvědčeni, že nám vystačí na týden, ale zmizely po pár hodinách. Jak to spočítat?“ upozorňuje Vesselin Barliev z Tesco Stores.

Další summit .

Do jednání s řetězci se nyní vloží i vicepremiér Martin Jahn. Již tento čtvrtek, 20. ledna mezi 12. a 14. hodinou se v Hrzánském paláci sejde nejen se zástupci řetězců, ale i s Odborovým svazem pracovníků obchodu a Agrární komorou. Tentokrát nebude chybět ani Svaz obchodu. Týdeník EURO má informace, že se bude diskutovat o pěti okruzích témat (oproti snídani s Palasem a Urbanem, hájících hlavně české dodavatele, je možno vytušit i prosazování zájmů odborářů):

1) Zákon o omezení prodejní doby
2) Pracovní podmínky pro zaměstnance obchodních řetězců
3) Prodej zboží za cenu pod výrobními náklady
4) Platební podmínky u zboží podléhajícího rychlé zkáze
5) Nákupy od českých dodavatelů.

Vicepremiér Jahn na dotaz týdeníku EURO k připravované schůzce připomněl, že vláda již odmítla pokus o přijetí zákona o omezení prodejní doby. „Je ale zjevné, že pokus prosadit toto omezení byl způsoben určitými konflikty, do nichž se obchodní řetězce dostávají, například s odbory. Chceme vést přátelskou diskusi o dalších problémech, jako je prodej kolkovaného alkoholu, o pracovním právu, slevových akcích, rozumné podpoře domácích dodavatelů, abychom se vyhnuli pokusům prosazovat ne zrovna rozumné zákony,“ uvedl Jahn. Účast na setkání již přislíbil ministr financí Sobotka. Zřejmě se ho ale nezúčastní Palas s Urbanem, ač byli též pozváni. První bude ten samý den v Berlíně zahajovat potravinářský veletrh Grüne Woche (Česko je letos partnerem pořadatelské země), druhý ministr je tento týden v Číně. Snad i proto panují obavy, zda vicepremiér, nevybaven příslušnými kompetencemi, bude schopen se s řetězci na něčem konkrétním dohodnout.

Většina řetězců ztrátových.

Problémy, které řeší čeští dodavatelé ve vztahu k řetězcům, jsou nepochybně palčivé, odvozené od jejich slabší vyjednávací pozice. Argumentace se vesměs opakuje. „Trápí nás tvrdý cenový konkurenční boj mezi řetězci. V mnoha případech se ceny pro zákazníka dostávají pod hodnotu našich nákladů. Důvod vidím v omezené kupní síle a nepřiměřeném počtu konkurentů bojujících o zákazníka,“ říká Jíří Malúš, majitel Agropol Group, jehož divize Agropol Food dodává do řetězců kuřata a další drůbeží výrobky. Zlepšení očekává až v okamžiku, kdy dojde ke zfúzování některých řetězců.
S jeho závěry vesměs souhlasí i manažeři řetězců. „Dokud nedojde ke konsolidaci, lepší ceny nebudou. Konkurence v našem sektoru je enormní. Troufám si tvrdit, že devadesát procent největších českých retailerů kvůli tomu vůbec nevydělává, každopádně operují s minimálními maržemi,“ říká šéf jednoho z největších řetězců.
Prodej zboží pod náklady, který asi vadí řadě výrobců (dumping pokřivuje trh) se ale zdá být řešitelným problémem. „Studoval jsem jeden čas v Portugalsku, a tam je to zakázáno. Konečná cena pro zákazníka se nikdy nesmí dostat pod cenu, za níž řetězec nakupuje,“ říká Milan Růžička z Aholdu ČR. „V Německu je to tak, že průměrná roční cena nesmí být nižší než je cena nákupní,“ upozorňuje Zdeněk Juračka ze Svazu obchodu. „Ale jaký je rozdíl mezi tím, že někdo prodává v rámci nějaké akce pod náklady třeba rum, a akcemi mobilních operátorů, kteří nabízejí mobily za korunu? Také to přece z něčeho jiného dotují,“ poukazuje Vesselin Barliev z Tesco Stores na rozdílná měřítka.

Novela k ničemu.

Některé kritizované praktiky řetězců měla omezit loňská novela zákona o ochraně hospodářské soutěže. Zakazuje obchodníkům vyžadovat od dodavatelů poplatky za přijetí do prodeje, za výhodnější umístění zboží v marketech, požadavky na zvláštní slevy při otevírání nových provozoven… Potíž je, že zákon se vztahuje na obchodníky s dominantním postavením na trhu, což v Česku není nikdo. Navíc řetězce to dokážou obejít i tím, že si nejrůznější bonusy nechají od dodavatelů „nabídnout“. Zákon též stanovil, že za zboží podléhající rychlé zkáze nebo s omezenou trvanlivostí je kupující povinen platit do 30 dnů. „Minimální doba splatnosti u pečiva, kde obchodník zinkasuje peníze téměř okamžitě, je dnes kolem 45 dnů, obvyklá však šedesát i více,“ říká Stanislav Musil, generální sekretář Podnikatelského svazu pekařů a cukrářů. Nebylo však dosud přesně stanoveno, co do zboží podléhající rychlé zkáze vlastně patří (zda třeba jen čerstvé, či i trvanlivé mléko). Taktéž nikdo neurčil, odkdy se oněch 30 dnů bude počítat, zda od vystavení faktury, nebo od jejího přijetí. Ve výsledku tato novela vůbec nic na trhu nezměnila. Potravinářská komora už navrhuje novelu novely (spolupracuje při tom s předsedou zemědělského výboru Poslanecké sněmovny Ladislavem Skopalem). „Chceme zajistit vymahatelnost zákona, a navíc do něj včlenit paragraf týkající se prodeje pod náklady. Je sice pravda, že tuto záležitost řeší už jiné zákony, ale je to všechno velmi vágní a nevymahatelné,“ soudí ředitel Potravinářské komory Miroslav Koberna. Nespokojenost neskrývají ani zemědělci. „Praktiky, které v Česku zahraniční řetězce používají, by si doma nikdy nemohly dovolit,“ tvrdí předseda Zemědělského svazu Miroslav Jirovský. Tvrdí, že výsledkem je dlouhodobá nerovnováha v příslušných cenových okruzích a dosahovaných maržích. „V roce 2003 oproti roku 1993 vzrostly ceny zemědělských výrobců na 119 procent, spotřebitelské ceny potravin na 132, ceny vstupů do zemědělství na 143, přičemž inflace dosáhla 177,5 procenta. Při porovnání roku 2004 oproti roku 2001 - což byl poslední ziskový rok v zemědělství - zjistíme, že poklesly ceny zemědělských výrobců na 94,6 procenta a ceny potravin na 98,8 procenta, kdežto inflace vzrostla na 104,6 procenta,“ kritizuje Jirovský vývoj v neprospěch zemědělců.
„I zemědělci viní za všechno řetězce, ale už nikdo si nevšímá, že my platíme potravinářům přes všechny potíže rychleji než potravináři zemědělcům,“ poukazuje Milan Růžička z českého Aholdu.

Chceš tu být, tak plať!

Šéfové řetězců varují, že žádný zákon nové peníze nevytiskne a oni budou od dodavatelů vždy žádat nějaké příspěvky a bonusy, protože nikdo z výrobců si nemůže umístění svého zboží v prodejně nárokovat, ani hypermarkety nejsou nafukovací. „Nová legislativa se dá lehce obejít. Když nám zakazují regálné, tak zavedeme bonusy z růstu prodejů. Obdobně lze řešit i povinnou splatnost do 30 dnů. Předtím jsme požadovali 45, tak dáme 30, ale budeme chtít nějaké skonto. Stejný vývoj proběhl i v ostatních zemích Evropské unie,“ říká zahraniční šéf jednoho z největších řetězců. S prodejem pod náklady nesouhlasí, ale když to prý dělá jeden řetězec, musí logicky začít i druhý, aby byl konkurenceschopný. Jak dále komentuje, zatím žádné nestandardní kroky ze strany vlády nepociťují, ale pokud by mělo dojít k nějaké diskriminaci, jsou připraveni obrátit se přímo na orgány Evropské unie. „Každý velký retailer má v Bruselu svého člověka, který se věnuje jen vztahům s unií,“ upozorňuje na své možnosti. Nadcházejícího jednání s Martinem Jahnem je ale připraven se zúčastnit.

Diskontní anexe Pořadí největších obchodních řetězců zůstává po loňském roce téměř stejné jako předloni, ale čísla naznačují, že příště už by to mohlo být jinak. Odhad společnosti Incoma Research uvádí, že největší nárůst tržeb zaznamenala skupina Schwarz ČR, provozující diskontní řetězce Kaufland a Lidl. Může za to především druhý z těchto řetězců, který dosáhl největšího nárůstu návštěvnosti. Cenově agresivní diskonty obecně získávají na popularitě a posilují svou pozici, kdežto u hypermarketů (do dnešního dne jich v celé České republice bylo otevřeno 160) - jak říká Zdeněk Skála z Incomy - patrná určitá stagnace. Další prostor k expanzi mají diskonty hlavně na Moravě, kde se na prodeji potravin a rychloobrátkového zboží podílejí jen asi sedmi až osmi procenty (v západních a severních Čechách je to kolem 40 procent). Je to dáno hlavně tím, že provozovateli diskontních řetězců jsou téměř výhradně německé firmy, které svůj útok na český trh zahájily z regionů, kam to mají geograficky nejblíže a postupně „táhnou“ na východ (to například supermarkety nizozemského Aholdu expandovaly opačným směrem, z Moravy do Čech). Desítka největších tuzemských obchodních řetězců oproti předešlému období téměř zdvojnásobila tempo růstu tržeb. Celkový obrat meziročně vzrostl o 20,1 miliardy korun na 221,5 miliardy, když v roce 2003 se zvýšil jen o dvanáct miliard na 201,4. Předloňský rok pro ně ale byl růstově mimořádně slabý. Průzkum Shopping Monitor uvádí, že 39 procent Čechů je velmi spokojeno s cenovou úrovní ve „své prodejně“, 49 spíše spokojeno, nespokojenost vyjádřilo jen dvanáct procent dotázaných. Nejvíce peněz za potraviny lidé utratí v prodejnách Kaufland, za nimiž následují obchody Plus Diskont, Penny Market, Jednota a Hypernova. Řetězec Kaufland je také nejznámějším, získal primariát i v hodnocení cenové úrovně. Nejaktivnější v distribuci letáků je Hypernova, nejlepším nákupním prostředím se může dle respondentů pochlubit Carrefour, stejně tak byl nejlépe hodnocen v šíři sortimentu. Nejlepší personál má řetězec SPAR a nejlépe o zákazníka, alespoň jak tvrdí průzkum, se pečuje v Globusu.

Největší obchodníci v České republice (na základě tržeb v roce 2004) Pořadí 2004 Pořadí 2003 Skupina/Firma Název prodejen Obrat 2004 Obrat2003 Změna 2003/2004

1. 1. Makro Cash & Carry ČR, s. r. o. Makro 38,2* 35,7 +2,5
2. 2. Ahold Czech Republic, a. s. Albert, Hypernova 34,6* 32,5* +2,1
3. 3. Schwarz ČR (skupina) Kaufland, Lidl 34,5* 27,0* +7,5
4. 4. REWE ČR (skupina) Penny Market, Billa 23,3* 22,3* +1,0
5. 5. Tesco Stores ČR, s. r. o. Tesco hypermarket, Tesco OD 21,0* 19.0* +2,0
6. 6. Globus ČR, k. s. Globus Baumarkt, Globus 19,0 18,2 +0,8
7. 7. Tengelmann ČR (skupina) Plus, OBI 18,9* 17,7* +1,2
8. 9. Carrefour ČR, s. r. o. Carrefour 11,0* 10,0* +1,0
9. 10. Spar ČR (skupina) Interspar, Spar 11,0* 9,0* +2,0
10. 8. Delvita, a. s. Delvita, Delvita City, Proxy, Sama 10,0* 10,0* 0,0

1.-10. Tržby celkem 221,5* 201,4* 20,1

* Kvalifikovaný odhad Incoma Research
Obraty jsou uvedeny včetně DPH a vycházejí z předběžných výsledků za rok 2004.

Pramen: Incoma Research/Moderní obchod