Naše politika je neideologická, říká šéf Strany zelených
EURO: Předvolební průzkumy říkají, že se vaší straně kousek po kousku zvyšují preference, ale mnoho lidí stále ještě tápe, zda si vás mají zařadit nalevo či napravo. Blíž k ODS nebo k ČSSD? S kým byste šli do vlády a s kým ne? BURSÍK: Emoce k volbám samozřejmě patří, ale my nejdeme do politiky proto, abychom lidem říkali, jestli se nám líbí víc Topolánek nebo Paroubek. Máme vlastní představu, na jakých hodnotách by měla být česká politika postavena, a jak by měla vypadat budoucnost České republiky v Evropě a ve světě za deset dvacet čtyřicet let. Naše politika je neideologická a zásadně se na ni nedíváme z pohledu levice či pravice, nejsme stranou velkokapitálu, ale ani pracujících - všechny tyto pojmy už dávno patří minulosti. V našem volebním programu ukazujeme i problémy, na které standardní politické ideologie nemají žádné recepty.
EURO: Na jaká témata jsou dle vašeho názoru ostatní krátcí? BURSÍK: Kde je pravicové nebo levicové řešení situace, až našim vnukům dojde ropa? Jak si pravolevé vidění poradí s globální změnou klimatu? Co se střetem civilizací a co s ohrožením terorismem? To jsou v politice nové fenomény, pro něž ideologické pohledy zleva či zprava nepřinášejí žádná řešení.
EURO: Vy snad taková řešení znáte? BURSÍK: Samozřejmě že nemáme po ruce recept na všechno. Ale nebojíme se nové problémy pojmenovat a řešení racionálně hledat. Neomezujeme se čtyřletým volebním obdobím a už nyní se zabýváme například tím, jak českou společnost mentálně i technologicky, politicky i ekonomicky připravit na to, až dojde ropa. Ta situace nás nesmí zaskočit, ale naopak ji musíme předběhnout využíváním moderních technologií a náhradou ropy alternativními palivy. Zřejmě překvapíme i propojením energetické politiky s politikou ochrany klimatu, a to až do velice vzdálených výhledů, přes jaký most v budoucnu přejít k vodíkové ekonomice, postavené na obnovitelných zdrojích energie, na energetických úsporách a na decentralizovaných zdrojích. Takových témat máme vícero.
EURO: Když se však dostanete do Poslanecké sněmovny, budete si vědět rady s běžnými tématy? BURSÍK: Věřím, že i lidé v Česku brzy uvyknou tomu, že jsme univerzální politickou stranou, která má praktické návrhy řešení pro všechny klíčové oblasti politiky a ekonomiky. Velice mě potěšilo, že ekonomickou část programu profesionální ekonomové hodnotili kladně. Typicky zelená témata, která doposud nejsou součástí společenské diskuse ani politického rozhodování, přinášíme navíc.
EURO: Máte ovšem šanci, že se vaše témata v politické soutěži uchytí? BURSÍK: Na to jsme si dávali hodně velký pozor. Snaha přijít s něčím novým je ovšem dána i vnitřním přetlakem a určitou soutěží uvnitř Strany zelených. Jsme ve zcela odlišné situaci než naši partneři na politické scéně. Myslím, že se u nich dá pozorovat určité vyčerpání z politiky, mluví se o vyhoření, o desce zapomenuté v gramofonu. U nás je tato situace právě opačná. My máme tlak programových témat a receptů, jak na to, a museli jsme si naopak ukládat určitou zdrženlivost, abychom byli schopni vytáhnout jen ta témata, která považujeme za důležitá. Ta méně důležitá jsou v záloze. To je ohromná výhoda v konkurenční soutěži. Zejména když jsme do ní vstoupili právě v momentě, kdy je politika zrovna hodně vyprázdněná. Na rozdíl od hašteřivých politiků, kteří si stále něco vyčítají a jeden na druhém hledají chyby, naše debata je věcná, klidná a neagresivní. A právě to je aspekt politiky, který společnost žádá, protože ji to věčné hašteření už nebaví.
EURO: Do předvolebního boje jste šli s předsevzetím překonat pětiprocentní hranici. Nezaskočil vás nečekaný nárůst preferencí? BURSÍK: V tuto chvíli mi připadá reálné pokusit se získat podporu veřejnosti, vyjádřenou dvoucifernou číslicí. Své přání opírám o obsah naší politiky, především o to, že se nám povedl ekonomický program. Začínám věřit, že se nám podaří oslovit liberálněji orientovanou část voličů, která dosud volila US-DEU, ODA a další liberální strany. Jsem rád, že se nám program podařilo sestavit tak, že dokázal tyto voliče oslovit. Překvapili jsme veřejnost, že náš záběr je širší než to naše know-how v oblasti ochrany životního prostředí. Podařilo se nám předvést, že jsme univerzální stranou, a to nám vyneslo další přízeň. Třetí rozhodující moment – a v tom nám nahrávají naši političtí konkurenti – je politický styl. Principiálně odmítáme nechat se vtáhnout do politických bitek a přestřelek. Když jsou tu a tam na naši adresu vystřelena slova, která mají vyprovokovat naši dotčenou odezvu a vtáhnout nás do nějaké politické půtky, necháme je vždy po sobě sklouznout a striktně se držíme jenom věcné debaty o politickém obsahu. Vlastně oslovujeme už samotnou formou, kterou politiku děláme.
EURO: Dostanou-li se zelení do Poslanecké sněmovny, může přijít nabídka ke vstupu do koalice. Jste ochotni přijmout kompromis? BURSÍK: Koaliční politika je vždycky o kompromisu. A kompromis má dva obsahy. Buď člověk kompromisně odstupuje od svých zásad a principů, což nebude styl naší politiky, nebo nám reálná situace umožní realizovat jenom část z představ, které neseme. Část jich proto budeme muset prostě přeparkovat, odložit a vytvářet si další příležitost, jak tyto věci posunout. V politice to většinou funguje tak, že výsledek se dostavuje po tvrdé dřině spíše po těch malých krůčcích. Bývá to několik kroků dopředu a jeden dozadu. Jsme realisté. Je nám zřejmé, že z našeho programu Kvalita života, půjdeme-li do koaličních jednání, v politické debatě uplatníme jen některé principy. A v některých jiných budeme možná nuceni naše představy korigovat, ale jestliže výsledek bude posunem směrem k modernizaci společnosti, k inovacím, ke zlepšení kvality života, taky to bude dobré.
EURO: Při koaličních jednáních se smlouvá o principech. Ale hodně často se zvrtnou na otázky, kdo obsadí který post. BURSÍK: Jako teď se mě pořád lidé ptají, s kým půjdeme s kým nepůjdeme a zda se nám libí víc ten anebo tamten, tak po volbách se novináři začnou ptát, koho na který post. V tu chvíli se vlastně promění vidění. Já to nikomu nezazlívám, je to také zajímavé, protože lidé si politiku rádi personifikují, jenže v tu chvíli se otázky překlopí od principů na osoby. Pro nás bude stále nejdůležitější, co bude obsahem dohod, jaké principy se podaří prosadit. Je přitom možné, že z té hry prostě vystoupíme, odkráčíme stranou, protože by pro nás kompromis znamenal zajít příliš daleko. Řekneme si O. K. a počkáme čtyři roky. Je jistě velmi dobrou školou být v opozici. Jestli se tak má stát, budeme důslednou, zásadovou opozicí. Ale stejně tak je možné, že se nám podaří, aby naše pozice ve vyjednávání byla silná, aby nás partneři potřebovali pro sestavení nějaké stabilní vlády, a tím by se nám podařilo prosadit principy, o kterých v této společnosti před půlrokem nebyla vůbec ani debata. Všechno bude záležet především na tom, jak voliči ve volbách rozdají mandáty.
