Vláda Jiřího Rusnoka řízená z Hradu se pustila do rozsáhlých čistek na ministerstvech a ve státních podnicích. Zastaví ji případná nedůvěra sněmovny?
Historie se opakuje. To je úsloví, které většinou nevěstí nic dobrého. Rozhodné kroky úřednické vlády premiéra Jiřího Rusnoka, toho času ještě bez důvěry sněmovny, víc než nápadně připomínají dobu opoziční smlouvy z konce 90. let minulého století. Kruh se navíc uzavírá v osobě Miloše Zemana, tehdy premiéra a dnes dirigenta politického dění z Hradu.
„Odborníci na svá místa, volal z opozičního křesla šéfa sněmovny Miloš Zeman. Odborníci jsou ti, kdo vyhovují politickým dohodám, říká z okna Strakovy akademie,“ stálo v komentáři v té době zástupce šéfredaktora a momentálně šéfredaktora týdeníku Euro Pavla Párala s titulkem Socbulteriéři v pátém čísle časopisu z roku 1999. Zemanovi ministři Miroslav Grégr a Antonín Peltrám, kteří řídili průmysl a dopravu, vysílali své lidi do energetické společnosti ČEZ či tehdy ještě státních SPT Telekom a Transgas, aby zbrzdili růst cen elektřiny, telefonních tarifů či plynu. Přitom jejich nominanti sotva dosahovali zkušeností, požadovaných „atomovým dědkem“ Grégrem po jeho kriticích. Tedy aby do hospodářské politiky nekecali ti, kdo v životě neřídili ani ševcovskou dílnu.
Masakr Zemanovou pilou Současná situace v zemi vypadá podobně.
Noví ministři se sotva stavili ve svých pracovnách, ale čistky zahájili okamžitě. Nejaktivnějším je v tomto směru Zdeněk Žák na ministerstvu dopravy a kupodivu také Jiří Balvín na kultuře, jehož změny ve vedení Národního divadla ovšem okamžitě zarazil premiér Rusnok.
Za zhruba tři týdny ve funkci dosáhl Žák toho, po čem toužil před čtyřmi lety v pozici náměstka v tomtéž resortu. Čili sestřelit generálního ředitele Českých drah Petra Žaludu i s celým představenstvem. V roce 2009 souboj prohrál a musel se z úřadu poroučet. Tentokrát Žák obměnil řídící výbor železničního přepravce. Ten pak přeskládal dozorčí radu tak, aby v ní byli jen ministrovi lidé plus tři povinní odboráři, a ta v rychlém sledu odvolala kompletní představenstvo, které zbavilo Žaludu i funkce generálního ředitele. Nově se vládcem vlaků s logem ČD stal Dalibor Zelený, který dráhy vedl právě v období opoziční smlouvy v letech 1998 až 2003. Celkem se v této státní firmě obměnilo patnáct lidí v nejvyšších funkcích.
Vzápětí se šéfem ČD Cargo, které se sotva vzpamatovalo z následků neřízení Gustavem Slamečkou, o němž se spekuluje, že nastoupí již brzy na ministerstvo financí do pozice náměstka, stal Pavel Lamacz. Člověk bez zkušeností z řízení velké firmy. Rozhodlo představenstvo Českých drah v roli valné hromady ČD Cargo. Členem představenstva zůstal jen Petr May. Další člen představenstva Zbyszek Václavík raději rovnou rezignoval.
Důvody, které uvádí dozorčí rada pro dramatické změny managementu Českých drah, jsou zástupné. Svědčí o tom i pozvánka na dozorčí radu, která se měla konat 5. srpna.
V pozvánce se doslova uvádí: „Naléhavým důvodem pro takové svolání je nezbytnost urychleného projednání stavu hospodaření Českých drah, a to včetně příslušných trendů a reflexe těchto zjištění v rámci činnosti a kompetence dozorčí rady.“
Představenstvo dostalo přitom padáka, aniž by se v dozorčí radě diskutovalo o aktuálních, již zveřejněných výsledcích, a aniž by si rada vyžádala přítomnost finančního ředitele. Minulý týden ve čtvrtek pak obvinil předseda ČSSD Bohuslav Sobotka v rozhovoru pro Hospodářské noviny Žáka, že konal podle instrukcí šéfa českého Lukoilu a prvního místopředsedy strany SPOZ Martina Nejedlého. Skutečností je, že Žák je dlouholetým spolupracovníkem Miroslava Šloufa, a když zkoušel v roce 2009 odvolat Žaludu poprvé proti vůli tehdejšího ministra Petra Bendla (ODS) a premiéra Mirka Topolánka, hovořilo se v kuloárech právě o Šloufově vlivu. Nejedlý je letitým obchodním partnerem Šloufa.
Sobotka si v rozhovoru zaspekuloval i o tom, že jde o zájem Lukoilu dodávat palivo Českým drahám.
Drážní rošáda je ale jen začátkem dalších přesunů, které se pokusí Rusnokova skvadra provést. Když zůstaneme u kolejí, je otázkou, zda v jejím čele vydrží generální ředitel Správy železniční a dopravní cesty Jiří Kolář. Ten se v roce 2006 spolupodepsal pod trestní oznámení na Žákovu hvězdu, navrátivšího se generálního ředitele ČD Dalibora Zeleného kvůli nevýhodnému nákupu vlaků Pendolino. Policie případ odložila, ale že byl nákup nevýhodný, je prokazatelné. Za Koláře by se musela hledat náhrada.
O comebacku k státní železnici se v kuloárech spekuluje i u Josefa Bazaly. Ten kdysi vedl nejdříve ČD, pak ČD Cargo. Velmi vhodně přitom protikorupční policie právě v těchto dnech po dvou letech vyšetřování dospěla k závěru, že za jeho vedení ČD Carga nedošlo při rozdělování zakázek k žádné trestné činnosti. Možná škoda pro dopravce se přitom odhadovala až na 1,2 miliardy korun. Trestní oznámení mířené právě na Bazalův management podával exministr dopravy Vít Bárta.
Fischerova střelba do ODS Akční v obměnách bude očividně ministr financí Jan Fischer. Tedy ministr, který je nejvíce trnem v oku většině politických stran zastoupených ve sněmovně kvůli rychlosti, s jakou splatil dluhy za svou nepovedenou prezidentskou kampaň těsně po ohlášení nominace na ministerské křeslo. Ostatně jako správce státní kasy, která má pod sebou podíly v největším množství státních a polostátních podniků, má také nejširší pole pro přeobsazování různých postů.
V první řadě má spadeno na trafikanty z ODS. Tři exposlance - Ivana Fuksu, Petra Tluchoře a Marka Šnajdra - sice vysvobodil Nejvyšší soud ze spárů olomouckého vrchního žalobce Iva Ištvana, lukrativní posty, k nimž se dva z nich dostali po opuštění sněmovny, jim s nejvyšší pravděpodobností nezůstanou. Šnajdr by měl přijít o členství v dozorčí radě Čepra. Ivan Fuksa zakotvil v Českém Aeroholdingu na pozici člena představenstva a ředitele odpovědného za privatizaci. Dalším politickým trafikantem v aeroholdingu je exministr obrany Alexandr Vondra jako člen dozorčí rady. I ten má dle představ Fischera o funkci přijít.
Naopak šéf firmy, která zastřešuje jak výdělečné Letiště Václava Havla, tak dlouhodobě ztrátové České aerolinie, Miroslav Dvořák, má být současných otřesů ušetřen. Na počátku spojování obou státem ovládaných leteckých firem, kdy v roce 2009 se Dvořák jako šéf aeroportu stal také ředitelem aerolinek, stálo totiž rozhodnutí úřednické vlády Jana Fischera.
V Čepru asi nezůstane jen u odvolání Šnajdra. Společnost je pro novou moc příliš atraktivní, o zájmech Martina Nejedlého nemluvě. Minulý Nečasův kabinet připravil záměr zvýšit státní rezervy ropy a šéf Státních hmotných rezerv Ondrej Páleník obviněný v kauze Nagyová navrhoval nakoupit zhruba za jeden a půl miliardy korun arabskou ropu dodávanou ingolstadtským ropovodem a zpracovávanou v rafinerii v Kralupech. To bylo v příkrém rozporu se zájmy Lukoilu v Česku. Stejně jako pokuta v desítkách milionů korun, za to, že Lukoil prodal na trhu a nevrátil SSHR ani přes jejich výzvy letecký benzin v hodnotě zhruba 150 milionů korun nakoupený za státní peníze. Také to je práce stíhaného Páleníka a objevují se domněnky, že stíhání a chování Páleníka k hradnímu chráněnci spolu úzce souvisejí.
Pozoruhodné přitom je, že vláda dosud stíhaného šéfa Státních hmotných rezerv nevyměnila, ačkoli jiné personální změny běží jako na drátkách.
V letecké dopravě je pro čerstvou Zemanovu krev z SPOZ k dispozici ještě jedno málo viditelné, a přitom velmi atraktivní místo v čele Řízení letového provozu.
Společnost má na účtech miliardové částky k využití k „povzbuzení české ekonomiky“, jak poněkud eufemisticky tvrdí o majetku státních firem premiér Jiří Rusnok.
Tato změna, týkající se současného generálního ředitele Jana Klase, by mohla proběhnout velmi brzy.
Stranická knížka ODS znamená stopku i pro Zdeňka Zajíčka. Z postu náměstka ministra financí byl už odvolán. Teď ještě má dle Fischerova vyjádření opustit dozorčí radu ČEZ. Tam se ostatně rýsují širší možnosti pro personální „odvděčení“ za věrnost.
Stejný orgán elektrárenského gigantu opustil Fischerův kolega v Rusnokově vládě Jan Kohout, který převzal řízení ministerstva zahraničí. A své místo mezi dozorci sotva uhájí bývalý šéf Úřadu vlády Lubomír Poul, který byl mezi zatčenými v kauze Jany Nagyové. Byznysové a politické zákureport lisí se nyní zabývá otázkou, zda si Fischer troufne vyšlápnout i na někdejšího generálního ředitele a dnes šéfa dozorčí rady Martina Romana.
Pro pořádek dodejme, že ve vysoké hře Zemanem dosazené vlády jsou ještě vlivné posty šéfa Lesů České republiky a České pošty.
Pověřený ředitel Lesů Michal Gaube si přízeň nového šéfa resortu zemědělství Miroslava Tomana zřejmě získal a nečeká se jeho odvolání. To však neznamená, že vše zůstane, jak je. Gaube jenom zastupuje a podniku chybí po odchodu Svatopluka Sýkory generální ředitel. Ministr ho může jmenovat kdykoli a zcela samostatným rozhodnutím. A to se nejspíše opravdu stane.
Situace kolem vrchního pošťáka Petra Zatloukala, který podléhá ministru vnitra Martinu Pecinovi, je nejasná.
Na tomto místě si dovolíme ještě jednou citovat z komentáře z roku 1999: „Jeden zkušený ekonomický expert nedávno odhadl, že nekompetentní obsazování orgánů polostátních firem podle stranického klíče může mít dopad na růst hrubého domácího produktu v rozsahu jednoho až dvou procentních bodů.“ Strakovka pod palcem Zemanovců Prorůstání Strany práv občanů Zemanovci do mocenských sfér, ačkoli ji k tomu elektorát nijak nezmocnil, ilustruje nejlépe obsazování klíčových postů na Úřadu vlády.
Vedoucím premiérova úřadu se stal místopředseda prezidentovy strany Radek Augustin, který vede Zemanovce v Olomouckém kraji. Právě odsud si přivedl další posilu - Miroslav Hájek, olomoucký místopředseda SPOZ, bude vedoucím Augustinova kabinetu. „Jeho politické kariéry jsem si vědom a vím, že svoji funkci ukončí na nejbližším jednání strany,“ uvedl premiér Rusnok na Augustinovu adresu. Jeho jmenování vzbudilo vlnu kritiky a Miroslava Němcová, nominantka ODS na premiérku, dokonce řekla, že „Rusnok lhal, když tvrdil, že nemá se SPOZ nic společného“. Dodala, že je jasně vidět, jak se prezident snaží rozšiřovat svou mocenskou strukturu. Ostře sledovaný post ředitele premiérovy kanceláře, který za Petra Nečase zastávala Jana Nagyová, převzal břeclavský advokát Karel Štogl, který je členem sociální demokracie, ale má blízko k prezidentovi. Mezi další změny patří například návrat Barbory Loudové na post šéfky protokolu, který zastávala za premiérů Mirka Topolánka a Fischera. Otazník visí nad zánovním mluvčím úřadu Janem Hrubešem. Možná s jeho výměnou čeká premiér Rusnok na sněmovní hlasování o důvěře tuto středu 7. srpna. Podle informací týdeníku Euro změna bude.
Ministerské proměny Právě datum sedmého srpna je velmi podstatné pro dvacítku ministerských náměstků nominovaných za ODS. Ti se na poradě s designovaným šéfem své strany Martinem Kubou a Miroslavou Němcovou předminulý týden domluvili, že by v případě nepravděpodobného vyslovení důvěry Rusnokově vládě měli všichni rezignovat a s novými ministry nespolupracovat.
Přesvědčení, že úřednická vláda má být krajním řešením a také fakt, že ji prezident Zeman jmenoval vzdor vůli bezmála celého politického spektra ve sněmovně, vedla některé náměstky na ministerstvech k dobrovolným odchodům.
Ministerstvo spravedlnosti po příchodu Marie Benešové opustil náměstek Radomír Daňhel (ODS) a ředitelka kabinetu Petra Havlínová. Stejná úvaha, že vláda není legitimní, vedla k rezignaci (za dobu trvání Nečasova kabinetu už podruhé) prvního náměstka na ministerstvu školství Jiřího Nantla. Nový ministr Dalibor Štys jej nahradil Jindřichem Fryčem.
Z resortu vnitra se dobrovolně poroučel dlouholetý spolupracovník předešlého ministra Jana Kubiceho Jaroslav Hruška. Kvůli své stranické legitimaci odešel z postu prvního náměstka na ministerstvu zdravotnictví Marek Ženíšek, protože by si „jako místopředseda TOP 09 nedovedl představit své pokračování pod novým ministrem“.
Ostatně právě náměstci za TOP 09 dostali od Miroslava Kalouska důrazné doporučení, aby s novou garniturou „nepekli“. Zasáhlo to třeba exministryni práce a sociálních věcí Ludmilu Müllerovou, které její nástupce František Koníček chtěl přidělit křeslo náměstkyně místo Pavla Čáslavy. Zdroje týdeníku Euro tvrdí, že Müllerovou Kalousek vyplísnil a dohoda s Koníčkem padla. Čáslava se do svého křesla vrátil.
Celkově došlo od jmenování Rusnokovy vlády 10. července na ministerských úřadech k obměnám na pěti desítkách postů, uvádí server iHNed.cz. Počítá do toho i výměny samotných ministrů.
Mezi nejaktivnější personalisty patří ministr zemědělství Toman. Obměněni na jeho úřadě byli tři náměstci, tři sekční ředitelé, a dokonce měnil lidi i na pozici ředitelů odborů. První výměny přitom Toman zdůvodňoval tím, že si přivádí některé blízké spolupracovníky z Potravinářské komory, které dlouho dobu šéfoval. Přišla s ním třeba ředitelka komunikace Dana Večeřová nebo šéfka jeho kanceláře Zdenka Ehlová.
Průvan v kancelářích udělal ministr Koníček. Namísto prvního náměstka Petra »
Krůčka dosadil někdejšího ministra práce Petra Šimerku, náměstkem pro technologie a bezpečnost se stal Oleg Blaško. Vyměněn byl i vrchní ředitel sekce eurofondů Vladimír Kváča, za nějž přišel Jan Havránek.
Mimochodem, stejná role připadla na ministerstvu průmyslu a obchodu někdejší ředitelce agentury Czech Invest a mediální poradkyni manažerů Mostecké uhelné společnosti Alexandře Rudyšarové. O místo přišel šéf Fondu dalšího vzdělávání Jan Vitula, který se ve svém křesle ohřál jen pár měsíců.
Jednotlivé změny náměstkovských funkcích provedli i další ministři. Marie Benešová povolala za Daňhela Pavla Kasíka, který již dříve post ekonomického náměstka zastával. Ministr pro místní rozvoj Tomáš Podivínský potřeboval nahradit sám sebe a funkci svěřil Jaroslavě Honové. Šéf Černínského paláce Jan Kohout zase odvolal Veroniku Kuchyňovou Šmigolovou, jež byla velmi blízko Karlu Schwarzenbergovi a v nové funkci se ohřála jen pár týdnů. Nahradil ji Karlem Borůvkou.
Invazní komando Na obraně k žádnému personálnímu zemětřesení nedošlo. Vlastimil Picek je totiž jediným ministrem, který pád Nečasova kabinetu přežil.
Zajímavé bude sledovat dění na ministerstvu zdravotnictví. Nový ministr Martin Holcát zatím žádné personální změny neudělal a před hlasováním o důvěře poslanců dělat nehodlá. Rezignace Ženíška je tak zatím jedinou personálií z Palackého náměstí.
Zatím tak v křesle legislativního náměstka zůstává jeho stranický kolega Martin Plíšek i ředitel Hegerova kabinetu Jan Růžička.
Spekuluje se ale hodně o snaze odstranit Zdeňka Kabátka z čela VZP. To ovšem nový ministr, pokud by to po něm kabinet nebo Hrad chtěl, nebude mít vůbec lehké. Odvolat jej může jen správní rada. Z jejích 30 členů je dvacet navoleno podle poměrného zastoupení stran ve sněmovně.
Jen třetinu pak jmenuje ministerstvo. A ta k odvolání Kabátka nestačí.
Rychlé vyhazovy a dosazování sobě či Hradu blízkých lidí do funkcí nezůstalo bez odezvy zejména u koaličních politiků. Šéf občanských demokratů Kuba označil chování nových ministrů za jednání invazního komanda.
Průchod své touze vynikat v bonmotech a ostrých hodnoceních dal i Miroslav Kalousek. Namíchly ho dvě věci, které provedl jeho nástupce. Fischer vyměnil dva náměstky Zdeňka Zajíčka a Tomáše Zídka. Druhého z nich nahradil Evou Anderovou.
Tu přitom chtěl Kalousek propustit, protože radila Fischerovi v kampani.
Zídek se jí zastal a na ministerstvu díky němu zůstala.
„Že ta úřednice to ochotně přijímá a připraví tak o místo svého šéfa, který ji loajálně a obětavě zachránil před zaslouženým odvoláním, to je lidsky odporné,“ řekl Kalousek. Ke snaze odvolat Alexandra Vondru z dozorčí rady aeroholdingu pro nedostatek odbornosti pak přidal řádný „štulec“. „Termínem,odborník‘ se v Rusnokově vládě označuje člověk, který byl před rokem 1989 v KSČ a po roce 1989 z KSČ zase vystoupil, obojí z kariéristických důvodů. Tuto kvalifikaci disident Vondra logicky nemá,“ citoval Kalouska server Novinky.cz
Klíčovou otázku, co se bude dál dít, částečně zodpoví středeční hlasování o důvěře. Pokud vláda Jiřího Rusnoka nějakým způsobem uspěje, bude zřejmě v nastavené čistící linii pokračovat. Některé funkce může přeobsazovat i v době vládnutí „v nedůvěře“.
Vracela-li by se koaliční parta v čele s Miroslavou Němcovou, dá se předpokládat, že se pokusí většinu personálních změn v klíčových funkcích anulovat. Jedno je jisté. Zaplatí to daňový poplatník. Výměny ministerských náměstků nejsou zadarmo. Pár měsíců úřad platí člověka na odchodu i toho, koho si nový ministr vybral. Jde přitom o platy často přesahující sto tisíc měsíčně (a to bez mimořádných odměn). Ještě dražší jsou pak rošády na manažerských postech ve státních a polostátních podnicích. Jen takovému Petru Žaludovi náleží 24 měsíčních platů - tedy dvanáct milionů.
Přesvědčení, že úřednická vláda má být krajním řešením a také fakt, že ji prezident Zeman jmenoval vzdor vůli bezmála celého politického spektra ve sněmovně, vedla některé náměstky na ministerstvech k dobrovolným odchodům.
50 obměn již stihli ministři vlády udělat na jednotlivých úřadech. Posty tak opustilo již 14 náměstků. Nejaktivnějšími v ministry v čistkách ve svých resortech jsou Zdeněk Žák na ministerstvu dopravy, a kupodivu také Jiří Balvín na kultuře.
O autorovi| Pavel Páral Adam Junek * paralp@mf.cz * junek@mf.cz a redakce
