(perex)
Přesně takhle vypadá italský módní návrhář. Hovoří více gesty než slovy. Raději italsky než anglicky. Jasně a stručně. Při bližším pohledu se ale zjistí, že se prošedivělý elegán v ležérním obleku se od obvyklého stereotypu liší: není homosexuál a nemá rád japonský trh. Jakmile toto téma otevřeme, zpočátku chladný rozhovor se protahuje na tři a půl hodiny, během nichž si pan Baldinini pětkrát objedná kávu. A když na přání fotografa pokládá nohy na stůl, všímáme si tučného loga Baldinini při horním lemu bot. Žádná tenká kožená podrážka, jemně perforované detaily, žádná krokodýlí kůže. Muž, který dal jméno botám, jež se v dámských botnících stávají fetišem, nosí prosté černé kotníkové boty na zip. Luxus absolutního pohodlí je ale patrný ihned.
(text k úvodní foto)
Gimmi Baldinini přijel do Prahy 13. února, aby zde otevřel druhý obchod s botami stejnojmenné luxusní módní značky
(praporky)
Tenhle byznys je děsně krutý, stačí dvě špatné kolekce a skončili jste napořád
Všichni jsou teď z Číny nadšení, říkají, jak je to fantastické, ale pro mě je to jen bomba, exploze, která nemá solidní základ
Kupní síla v Rusku je enormní, dnes opravdu Rusko drží módní trh nad vodou
(rozhovor)
Jsou boty fetišem?
Díváte se na pornofilmy? Co si tam žena nechává vždycky na sobě jako jedinou věc?
A kde leží hranice mezi prodejem bot a momentem, kdy už se prodávají fetišistické modly?
Fetiš si vytváří až zákazník. Znám zákaznice, které si kupují jenom patnácticentimetrové podpatky, dvanácticentimetrové jsou pro ně nízké. Hranice, na kterou se ptáte, je většinou tam, kde se používá určitý dominantní módní prvek, třeba kov.
V České republice jsou ale boty vnímány spíše jako užitkový produkt – také možná díky Baťově tradici průmyslové výroby.
Ne, ne. Boty jsou přece to nejdůležitější! Všechno začíná u bot.
Takže si jistě boty čistíte sám…
Samozřejmě. Každý den. Je to přece úplně normální, jako si čistíte zuby, sprchujete se, tak si čistíte boty!
Jaká je vaše úloha v týmu? Býváte označován spíše jako stylista než jako návrhář.
Můj tvůrčí tým tvoří asi dvacet designérů, ale já nad nimi dohlížím, vybírám hlavní linie a módní trendy, které potom bude celá kolekce sledovat. Můj tým je různorodý, mám v něm samozřejmě i homosexuální návrháře, ale musím je často krotit. Mají výbornou senzitivitu, dokážou se úplně vcítit do pocitů ženy. Ale často svoji energii prostě moc zaměří na jednu věc, protože nemají rodinu, děti, soustředí se jen na tuto věc a úplně to přepísknou. Takže musím udržovat určitou harmonii a vyváženost jak v celém týmu, tak v kolekci. Když kolekce nenabídne víc než šok, nebude fungovat.
Manolo Blahnik, který se díky propagaci v seriálu Sex ve městě stal synonymem pro luxusní dámské boty, naopak pracuje na základě potlačené sexuality a říká, že svůj náboj tím předává do svých bot. Madonna o Blahnikových botách řekla, že jsou dokonce lepší než sex. Jaký na to máte názor?
Ale Blahnik, to je jenom značka. Jenom jméno. My máme v Itálii skutečnou tradici, umíme botu ušít ručně a dokonale tak, aby nejenom měla krásný design, ale i dobrou klenbu a aby vydržela. Třeba jednou ke mně přišel jeden Filipínec a ptal se mě, jestli si může koupit starý stroj na výrobu bot. Souhlasil jsem a on říkal, že chce vyrábět boty jako já, jako Gimmi. Gimmi shoe. Ale já jsem říkal, to přece nejde, Gimmi jsem už já, Baldinini. Tak odjel. Dnes je z něj Jimmy Choo. (Jimmy Choo je Malajec čínského původu, jeho značka je velmi úspěšná na americkém trhu – poznámka redakce.)
Snažíte se přizpůsobovat svůj produkt trhu, na němž máte největší prodeje? Jako třeba když firma Vuitton zaměstnala japonského designéra Takašiho Murakamiho, který primárně pro japonský trh navrhl kolekci kabelek s květy sakur, a ta měla opravdu nebývalý úspěch?
Ne, dnes je móda natolik univerzální, že již nelze poznat, odkud přesně je. Navíc u Vuittona je situace jiná, mnohem více pracuje s logem samým, se značkou, kdežto nám jde spíš o design. Mnoho lidí nemá vlastní osobnost, takže si koupí spíše produkt, kterým se jednoznačně identifikují se značkou spíše než s módou. Žena, která si kupuje Baldinini, si ale kupuje módu.
V poslední době začínají velké luxusní módní domy, jako jsou Dior, Dolce e Gabbana nebo Louis Vuitton, navrhovat také kolekce pro děti. Jak jste na tom vy?
Ano, i my jsme už před několika sezonami začali dělat dětskou kolekci a má velký úspěch. Maminka přijde do obchodu a totéž, co má na sobě ona, chce i pro svoje ratolesti.
Ale ne snad boty na jehlovém podpatku pro šestiletou holčičku?
Ne, samozřejmě, ale víceméně je to opravdu tak, že dětské kolekce kopírují trendy dospělých. Malé holčičky chtějí vypadat jako jejich maminky, anebo maminky oblékají holčičky stejně jako sebe.
Kolik stojí pár luxusních dětských bot?
Naše dětské boty stojí zhruba stejně jako boty ostatních značek v naší kategorii, tedy Dior, Louis Vuitton. Vyjdou zhruba kolem pěti tisíc korun za pár.
V této souvislosti mě napadá, že v Asii, hlavně v Tokiu a Hongkongu, a na západním pobřeží USA je teď velkým hitem speciální oblečení pro psy a některé dámy své mazlíčky dokonce nutí nosit i boty. Neplánujete také něco v tomto smyslu?
Tak to opravdu ne. To je úchylné. Byl jsem v Tokiu měsíc a celé mi to tam připadalo šílené.
Ale vy přece v Tokiu také prodáváte, že?
Prodáváme, ale já osobně tyto trhy nemám moc rád. Jsou mi příliš kulturně vzdálené. Za ten měsíc, co jsem byl v Japonsku, jsem zhubnul snad osm kilo! Žádné čokoládové dortíčky, jako máme tady, samé syrové ryby, to jsem nemohl jíst. Japonci si o sobě vždycky myslí, že jsou mistři světa, a vy jste někde úplně dole. A to se ještě jeden můj japonský známý modlil každý den dvacet minut k lišce.
To máte na mysli asi posvátné lišky, kicune, ale ty jsou běžnou součástí šintoistického náboženství, k těm se tam prostě lidé modlí. Japonky ale krásné boty milují, jehlové podpatky nosí téměř pořád, normálně v metru, na nákup i do práce a jsou schopny za ně utratit hodně peněz.
Ale neumějí v nich chodit a mají nohy do O. Já prostě musím cítit tep té země, její kulturu, abych se s ní mohl ztotožnit.
To znamená, že kdybyste věděl, že vaše značka se stane na trhu opravdu jenom symbolem statutu, vůbec byste do toho nešel? Máte obchody i v Číně a tam se teď místo lišek modlí spíš k penězům.
To je bohužel přesně ten případ. Máme v Číně osm značkových obchodů, ale Číňané si skutečně nekupují boty, kupují si značku. Já v tomto trhu nespatřuji velký potenciál proti východní Evropě nebo arabským státům. Všichni jsou teď z Číny nadšení, říkají, jak je to fantastické, ale pro mě je to jen bomba, exploze, která nemá solidní základ. Nevím, nějak mi to v Číně nepřipadá moc sympatické, lidé tam nemají často ani vzdělání, ani kulturu. Nejezdím tam moc rád, zůstanu maximálně vždycky tak den. Mám opravdu mnohem raději ruské nebo blízkovýchodní trhy, třeba v Jordánsku nebo dříve v Libanonu. Ženy se tam umějí obléci, jsou šik a vědí, jaké boty chtějí a proč.
Jak se díváte na problém kopírování značkových produktů?
Do Milána za mnou přijel čínský zákazník, který si ode mě koupil za jeden den dvě stě párů bot. Věděl jsem, že je chce okopírovat. Ten proces nelze zastavit. Ale budiž, kvalitu a zpracování totiž stejně neokopíruje. Když je značka dobrá, ať si ji kopírují.
Vaše firma pochází z oblasti, kde tradičně působily stovky malých rodinných dílen vyrábějících ručně obuv. Jak to, že právě vy jste se na trhu dokázal udržet?
Myslím, že jsem měl prostě dobrou intuici na nové trhy. Věděl jsem, že v Americe bych neměl šanci, tam pro mě byla situace příliš složitá, ale velmi mě lákalo Rusko, celá východní Evropa a Blízký východ a na těchto trzích jsme opravdu uspěli.
Na ruský trh jste vstoupili už před dvaceti lety, což vám pomohlo k výjimečné pozici. Co vás na Rusku přitahuje?
Byl jsem vlastně úplně první Ital na ruském trhu, teprve po mně přišel Versace a další italští designéři. Rusky jsou velmi krásné, mají krásnou postavu a dlouhé nohy. Dnes už mají perfektní přehled o tom, co se nosí. Navíc kupní síla je v Rusku enormní, dnes opravdu Rusko drží módní trh nad vodou.
Musel jste si zákazníky na těchto nových trzích nějak vychovávat?
Nejdřív si samozřejmě Rusky kupovaly jen boty na vysokém podpatku, ale postupem času se naučily luxusní obuv vnímat nejenom jako večerní lodičky. Dnes si kupují i boty bez podpatku, mokasíny, kozačky, vybírají z celé škály. Ostatně boty na nízkém podpatku jsou právě v módě.
Jaký je rozdíl mezi zákaznicí z Ruska, Itálie a Blízkého východu, je-li nějaký?
Příliš rozdílů nevidím, dnes je nejdůležitější, aby produkt byl módní, a tam se hranice stírají. Ale třeba Rusky jsou schopné raději týden nejíst, jenom aby si mohly dovolit svoje vysněné boty. To Italky ne. Ty se nejdřív najedí.
A na Blízkém východě?
Blízký východ je neuvěřitelný, tam se opravdu dokáže penězi zaplatit snad všechno, zalesnit poušť, vytáhnout proud vody až do nebes. Za týden jedu otevírat obchod do Dubaje, bude mít strop vysoký osm metrů. V arabském světě je navíc úžasná kulturní tradice stejně jako v Rusku. A Rusko se dnes Blízkému východu vyrovnává i v bohatství, díky zdrojům nerostných surovin a tak dále.
Před nedávnem jste začal ve spolupráci s italskou firmou Sover navrhovat také brýle. Jak vypadají brýle Baldinini?
Začali jsme slunečními brýlemi asi před třemi lety, ty prodáváme i v Praze. Teď jsem udělal i kolekci dioptrických brýlí, podívejte se, sám je také nosím.
Vaše brýle mají kožené straničky. Navrhujete je tak, aby ladily k botám?
Ano, naše návrhy brýlí v devadesáti procentech pracují s kůží, je to výborný materiál, neklouže na obličeji jako plast. A samozřejmě, že se v nich odrážejí stejné trendy, jako v celé kolekci. Nemáme přesně zkombinované sety kabelka-boty-brýle, ale ladí to spolu. Brýle jsou dnes módní záležitost, nenosíte je jen proto, že je potřebujete.
Proč jste se pustili zrovna do brýlí?
Sover mě přímo požádal o spolupráci, a protože Sover znám jako vynikající firmu, tak jsem s ním začal spolupracovat.
V Česku je firma Sover na trhu už minimálně deset let, ale skoro nikdo ji nezná. Prodává se spíš v menších optikách než řetězcích, nemá žádnou reklamu. Šlo jim tedy v tomto spojení s velkou značkou hlavně o zviditelnění?
Sluneční brýle prodáváme přímo v našich buticích Baldinini, ale dioptrické se budou prodávat normálně v optikách. Tam jde také především o design, my jim poskytujeme náš styl, naše trendy, což je nejdůležitější. Je tam tedy důležitá ta celková tendence, kterou nese celá kolekce. A značka Baldinini zaručuje nejvyšší kvalitu zpracování.
Souvisí rozšíření produktové linie také s vaším spojením s oděvní firmou Mariella Burani v roce 2001?
Ano, vytvořili jsme skupinu Antichi Pelletieri, která zahrnuje více značek. Je lepší být pohromadě, jsme silnější. Od letošního roku máme také poprvé akcie na burze a zatím jsme velmi úspěšní.
Začali jste také s linií Trend, která je levnější než klasické boty Baldinini, a prodáváte boty ve speciálních outletech. Jak se vám daří držet nejkvalitnější zpracování za levnější ceny?
Pro outlety navrhujeme úplně jinou kolekci, která je samozřejmě levnější. Pochopitelně že za nižší cenu dostanete levnější materiál.
Šijete vlastně ještě někdy na zakázku?
Ne, individuálně na míru už nešijeme. Poslední boty na zakázku jsem dělal před šesti lety pro kardiochirurga Christiana Barnarda. Působil tehdy na fakultě v Itálii, a protože měl deformovanou nohu, přišel za mnou, abych mu ušil boty na míru. Když potřebujete dobré srdce, jdete k němu. Když potřebujete dobré boty, jdete ke mně.
CV
Gimmi Baldinini
je kreativním a obchodním ředitelem firmy Baldinini, specializující se na luxusní obuv a kožené doplňky. Obuvnická firma Baldinini byla založena roku 1910 v San Mauro Pascoli nedaleko Rimini v Itálii jako rodinný podnik, zaměřující se na rukodělnou výrobu obuvi na zakázku. Rodině Baldininiových se podařilo probojovat na vrcholek ve světovém měřítku. Gimmi Baldinini vede firmu ve třetí generaci od roku 1970. Baldinini je jedním z těch, kdo řídí světové trendy v módě. Styl, který on předurčí v luxusním provedení, bývá často inspirací pro další masové výrobce obuvi. Rozšířil portfolio výrobků z původní dámské obuvi i na pánskou a dětskou obuv, kabelky, parfémy, začíná s linií šperků a ve spolupráci s firmou Sover navrhl kolekci slunečních i dioptrických brýlí. Boty Baldinini se dnes prodávají například v Kazachstánu, Bahrajnu, Ázerbájdžánu, Číně, Řecku, Litvě, Spojených arabských emirátech či na Ukrajině. Obrat značky Baldinini činil v loňském roce zhruba 50 milionů eur, firma zaměstnává přibližně 350 lidí, z toho 200 ševců. Gimmi Baldinini vlastní 40 procent firmy Baldinini, 60 procent je v rukou Mariella Burani Fashion Group.
(box)
Nohy v luxusu
Čechy a Italy spojuje tradice světového úspěchu v obuvnictví, ale rozděluje je cesta, kterou k němu došli. Zatímco Baťa zavedl v obuvnictví první úspěšnou průmyslovou výrobu obuvi ve velkém, Italové prosluli luxusními dámskými střevíčky, unikátními módními díly.
Na relativně malém území kolem Rimini u pobřeží Jadranu soupeřily stovky malých ševcovských dílen, zpracovávajících obuv i kůži tradičním rukodělným způsobem. V roce 1910 si zde založil podnik i dědeček Gimmiho Baldininiho. Ze stejného regionu pochází v současné době čtyři z první světové patnáctky výrobců luxusní obuvi, vedle Baldininiho také Sergio Rossi, Vittorio a Alberto Pollini a Quinto Casadei. Celkem dnes v oblasti kolem San Mauro Pascoli působí na 270 obuvnických firem s úhrnným ročním obratem 200 milionů eur, zaměstnávajících na čtyři tisíce lidí. Za rok se v tomto regionu vyrobí kolem 15 milionů párů obuvi.
V šedesátých letech 20. století se většina těchto firem začala orientovat na vysoce kreativní designy z kvalitních materiálů s dokonalým ševcovským zpracováním. Během sedmdesátých let se spojení „italské boty“ stalo synonymem pro vrchol kvality a módního designu. Rok 1974 se uvádí jako přelomový i pro firmu Baldinini, protože dokázala zvýšit produkci na 500 párů bot denně při zachování ruční výroby (pro srovnání: na vrcholu své předválečné produkce pocházelo z Baťových závodů na území ČSR 47,8 milionu párů obuvi za rok, tedy cca 131 tisíc párů denně).
Po opulentní éře značkové módy v osmdesátých letech a fenoménu yuppies, kteří za luxusní zboží utráceli ve velkém, zřejmě nikdo nečekal problémy, se kterými se musela potýkat většina podniků, zaměřených na malosériovou a dražší výrobu v tradičních regionech Evropy. Vyšší kvalita často nebyla schopna konkurovat levnější produkci z asijských výrobních regionů ani luxusním módním domům, jež investovaly do budování komplexních značek (například Louis Vuitton, který spadá pod skupinu Louis Vuitton Moët Hennessy, stejně jako např. Fendi, Loewe, Céline, Guerlain, Givenchy, Marc Jacobs, Donna Karan a další).
Americký trh se mezitím vyvíjel do značné míry nezávisle, proto umožnil raketový úspěch novým hvězdám, které nejsou svázány s italskou rukodělnou tradicí – synonymy pro luxusní dámskou obuv jsou dnes Manolo Blahnik, Jimmy Choo nebo Christian Louboutin. Stále větší důraz kladený s nástupem nového tisíciletí na módní styl a značku se projevil i v nástupu či rozšíření kolekcí obuvi pod módními značkami Gucci, Dolce a Gabbana, Louis Vuitton nebo Prada.
Jen nemnoha menším tradičním výrobcům se podařilo udržet finanční nezávislost, vlastní značku a zároveň výhradně původní oblast podnikání, specializovanou ruční výrobu kožené obuvi. Většinou musely fúzovat nebo výrobu přizpůsobit novým podmínkám. To je i případ firmy Baldinini, ve které odkoupila šedesátiprocentní podíl Mariella Burani Fashion Group. Italská firma manželů Buraniových začínala v šedesátých letech s výrobou dětského oblečení, později se zaměřila na dámskou konfekci. Když v polovině devadesátých let aktivně vstoupili do řízení firmy i oba synové, zaměřili investice zejména na nákup podniků zabývajících se výrobou koženého zboží, oděvů, ale i softwaru a informačních technologií. Podepsali smlouvu na výrobu konfekce pro Calvina Kleina, koupili známou italskou módní značku Milla Schön, německou značku luxusních oděvů René Lezard a internetovou a softwarovou firmu Sedoc. V roce 2001 pak nejprve poloviční podíl od Gimmiho Baldininiho za 6,2 milionu eur, o rok později dokoupili ještě 10 procent za 1,2 milionu eur a začali skupovat podíly v dalších podnicích zabývajících se výrobou luxusní kožené obuvi a doplňků, jako jsou Bracciallini, Francesco Biasia, Mafra (výrobce luxusní obuvi například pro Vivienne Westwood a Missoni) či Coccinelle, ze kterých vytvořili podskupinu Antichi Pelletieri. Během loňského roku se obrat této skupiny zvýšil o 68 procent na 257,5 milionu eur také díky úspěchu značky Baldinini na trzích v Rusku a na Blízkém i Dálném východě.
Na tendenci zlevňování luxusní módy reagoval Baldinini zavedením linie Trend a outletových produktů, u kterých jde spíše o módnost než o nejnáročnější zpracování. „Nejdůležitější je ale značka. Bez té neprodáte nic,“ říká Gimmi Baldinini. Jenže právě udržení menší značky při zachování tradičního modelu výroby je na neustále se měnícím trhu to nejtěžší.
