Ekonomiku zásadně ovlivní očekávaná politická rozhodnutí
Vývoj české ekonomiky nebyl od počátku devadesátých let nikdy tak závislý na politických rozhodnutích, jak tomu bude letos. Hned v lednu nás čeká volba prezidenta, jejíž výsledek významně předurčí další podobu a směřování vlády. Ta má navíc na stole domácí úkol v podobě rozhodnutí o bolestivé fiskální reformě a zdá se, že ji zatím chybí odvaha přiznat si pravdu. Klíčovým okamžikem bude také červnové referendum o vstupu do Evropské unie. Odmítavý verdikt voličů by patrně srazil křehkou českou ekonomiku zcela do kolen. I předběžné průzkumy, pokud budou naznačovat vyrovnané síly příznivců a odpůrců vstupu do unie, mohou rozkolísat kurs koruny.
Opatrné škrty.
Také v roce 2003 zbude vedle peněz na reformu veřejné správy, poslance a senátory část prostředků na obecně prospěšné záležitosti. Pokud se ale vládě podaří splnit sliby, bude to poslední rok extenzivního přístupu k využití veřejných financí. Sobotkova reforma počítá se snížením schodku na 3,7 procenta hrubého domácího produktu v roce 2006. Je to zřetelně lepší než 4,9 až 5,4 procenta, která garantovalo vládní prohlášení, ale do vyrovnaného hospodaření je stále velmi daleko. Navíc tato čísla vycházejí z příliš optimistických předpokladů, pokud jde o ekonomický růst a inflaci. Kromě toho je možné, že vláda vzhledem ke své slabosti přistoupí jen k symbolickým reformám.
To by však - jak naznačuje v rozhovoru pro týdeník EURO guvernér ČNB Zdeněk Tůma (viz str. 42), vedlo ke zpřísnění měnové politiky se zřetelným dopadem na hospodářský růst.
Kurs na cestách.
Krátkodobě je možné očekávat ještě jeden pokles úrokových sazeb, čímž by se korunové úroky opět dostaly pod eurové, ve střednědobém horizontu - možná už ve druhém pololetí - však lze očekávat návrat k normálu, tedy k sazbám nad úrovní Evropské centrální banky.
Naznačuje to především zatím analytiky nedoceněná korekce kursu koruny, který se posunul od hodnot atakujících 30 korun za euro na úroveň kolem 31,50. Tento posun může dále pokračovat, zejména pokud se alarmující propad zahraničního obchodu v posledních měsících minulého roku prokáže jako nový trend zásadně ovlivňující platební bilanci.
Také váhání kolem fiskální reformy, spojené s opatrným stanoviskem ke vstupu do měnové unie, bude patrně udržovat korunu na slabší úrovni přinejmenším do již zmíněného červnového referenda. Potom by se mohla česká měna vrátit opět ke zpevňování, které je nepochybně jejím dlouhodobým osudem. V kratším časovém horizontu je však posilování podmíněno oživením poptávky v západní Evropě, které by oživilo český export a přineslo další přímé investice do České republiky. Je však otázkou, nakolik jsou předpovědi tohoto oživení skutečně reálné a nakolik jsou jen zbožným přáním. Největší evropské ekonomiky se totiž potýkají se stejnou nechutí svých vlád k potřebným reformám, jakou známe z domova.
Slábnoucí kurs a obnovení problémů v platební bilanci mohou vést ke změně trendu vývoje úrokových sazeb. První diskuse na toto téma se odehrála už na bankovní radě na konci listopadu, jak uvádí zápis z jejího zasedání.
Zahraniční poptávka bude samozřejmě ovlivňovat i růst. Za rok 2002 se snad český hrubý domácí produkt zvýšil zhruba o dvě procenta. První oficiální odhad se ale dozvíme až v březnu. Naději na letošní zvýšení dynamiky růstu na více než tři procenta zatím sdílí s ministerstvem financí řada soukromých institucí. Něco jiného si ale myslí Česká národní banka.
Proč ne?
Optimistické názory se opírají o očekávání ekonomického oživení v Evropské unii. Skeptičtější predikce berou ve větší míře v úvahu nejistotu těchto očekávání, jak pokud jde o časový horizont, tak co se týče míry a komplikovanosti dopadů na tuzemskou ekonomiku. V poslední době nabývá na důležitosti další, zatím málo zmiňovaná proměnná – politická situace ve světě se zvláštním zřetelem k možnému válčení v Iráku. Až bude k dispozici více údajů za letošní první čtvrtletí a bude se rýsovat odhad loňského celoročního vývoje HDP, bude možné celoroční prognózu konkretizovat a upřesňovat. Kdo ale dnes dá – s přihlédnutím ke křehkosti vnitropolitické situace - ruku do ohně za to, že máme před sebou požehnaný rok? Nejen v ODS, ale i v expertních kruzích se začíná diskutovat o tom, zda ministerstvem financí předložený plán rozpočtové restrikce není nepřímým přiznáním dlouhodobé neudržitelnosti ekonomických konceptů ČSSD. A zda má dosud platná říjnová makroekonomická predikce Sobotkova úřadu, na níž byl postaven státní rozpočet, vůbec reálný základ.
Na hraně.
Kritikové mohou s úspěchem poukazovat na zhoršující se položku služby v bilanci zahraničního obchodu. Ta byla dosud významnou pojistkou čistého exportu, ale v loňském třetím čtvrtletí přestala fungovat. Přičemž nelze s jistotou říci, že jde o dočasný důsledek obav turistů z neutěšeného popovodňového stavu pražského Karlína. Jiným vysvětlením může být repatriace zisků zahraničních firem působících na českém trhu.
Rizikovým faktorem je také investiční aktivita. V loňském druhém a třetím čtvrtletí meziroční růst hrubé tvorby fixního kapitálu osciloval kolem nuly. Český statistický úřad (ČSÚ) to vysvětluje změnou metodiky v zahrnování destruktivní vojenské techniky do národních účtů. Bez této změny by růst tvorby fixního kapitálu ve třetím čtvrtletí údajně činil 4,5 procenta. Ale jen díky tomu, že by se do ní počítal nákup destruktivních bitevníků z Aera Vodochody pro české letectvo. Předpokládané zastavení růstu investiční aktivity v loňském roce má tu statistickou přednost, že nastavuje nižší výchozí základnu pro plánovaný růst letos. Proti ale stojí příznaky toho, že kapacita přímých investic do tuzemských montoven už patrně byla vyčerpána. A případné nastartování sofistikovanějších investic nějakou dobu potrvá.
Spolehlivým růstovým prvkem české ekonomiky je tak nyní pouze spotřeba domácností. Ta se však po období, kdy rostla „tak akorát“, zvýšila ve třetím čtvrtletí 2002 o více než pět procent. To už je vzhledem k ostatním parametrům docela moc. A pak je tu ještě nevyzpytatelná a málo probádaná změna tvorby zásob. ČSÚ říká, že byla spolu se spotřebou domácností rozhodujícím faktorem růstu HDP v loňském třetím kvartále…
V závěsu.
Částečně pozitivní stránkou české ekonomiky je srovnání s dalšími středoevropskými tranzitivními zeměmi. Vezmeme-li v úvahu skutečný ekonomický růst v letech 2000 a 2001 a předpokládaný růst v letech 2002 a 2003 (využíváme odhadů ČSOB), pak se Česko s průměrným indexem 103,0 drží na třetím místě. V Maďarsku je to 104,1, na Slovensku 103,3, ale v Polsku jen 102,2. Z hlediska předpokládaného zvýšení dynamiky v loňském a letošním roce jsme také třetí, když na prvních místech si Slovensko s Maďarskem pořadí vyměnilo. Obě země však platí za svižný růst vysokým zahraničním zadlužením a vysokými schodky veřejných rozpočtů. Česko je v těchto ukazatelích nejlepší, ale dopracovalo se k dnešnímu rozpočtovému schodku v nebezpečně krátké době. Polsko mělo v roce 1999 deficit veřejných rozpočtů téměř tři procenta HDP a za loňský rok by to mohlo být zhruba pět procent. Obdobný ukazatel na Slovensku se zvýšil ze 3,5 na 5,5 procenta, v Maďarsku činil deficit veřejného sektoru v obou letech pět procent. České veřejné rozpočty byly v roce 1999 zhruba vyrovnané, ale loňský deficit se odhaduje na čtyři procenta HDP.
Rozchod.
Česká vláda je sice kritizovaná za liknavý přístup k problému fiskální rovnováhy, ale objektivně řečeno odhodlává se k řešení ještě včas. Ne ale natolik překotně, aby případné restrikce dopadly do ekonomiky už letos. I tak ale fiskální záměry staví otazník k úmyslům otočit křivku dynamiky ekonomického růstu vzhůru. Štědré vkládání peněz do investic a do spotřeby vedlo v letech 2000 a 2001 pouze k ekonomickému růstu mírně nad tři procenta. Je reálné v příštích letech bez těchto injekcí takové tempo znovu nasadit, nebo dokonce ještě zvýšit?
Stojí za povšimnutí, že makroekonomické predikce dvou klíčových státních institucí se liší jako nikdy. Proti tempu růstu české ekonomiky 3,3 procenta z dílny ministerstva financí stojí odhad centrální banky pracující s velkým intervalem 1,1 až 2,6. Jeho střed jsou necelá dvě procenta. To dává ve srovnání s odhadem Sobotkova úřadu diferenci daleko za rámcem statistické chyby. Je zřejmé, že ministerstvo a ČNB se rozcházejí nejen ve kvantifikaci růstových temp, ale také v hodnocení samotného trendu. Zatímco národní banka počítá se stagnací tempa růstu, ne-li s poklesem, Sobotkův úřad s akcelerací. Rozdílná makroekonomická východiska politiky obou institucí signalizují možný zdroj budoucího vzájemného napětí.
Ministerské odhady mají vždy sklon k přehnanému optimismu. Je pravděpodobné, že také letos budou korigovány směrem dolů. Dosud platný odhad, že za loňský rok vzrostla ekonomika o 2,7 procenta, je vzhledem k současnému poznání neudržitelný. Loni touto dobou ministerstvo financí trvalo na tom, že česká ekonomika si i v roce 2002 udrží růstové tempo nad třemi procenty. Pravda, tehdy tento názor ještě sdílela i většina analytiků z komerční sféry. I tak je ale zřejmé, na jak vratkých číslech stojí fiskální politika.
