Během svého prvního prezidentského roku napínal Donald Trump švy americké demokracie důkladněji než kdokoli před ním.
Kdo chce pochopit veškeré působení Donalda Trumpa v Bílém domě, komplet s dechberoucími idiosynkrasiemi, ignorancí i manipulátorským instinktem, nepotřebuje víc než převyprávět události čtyřiadvaceti hodin z druhého lednového týdne. Prezident Spojených států během nich dvakrát bez vysvětlení změnil postoj k zásadní úpravě důležitého zákona, naštval odpůrce a podrazil spojence, urazil půlku světa, vyprovokoval kolektivní mediální rozhořčení - a dosáhl svého. A jen tak mimochodem tím vším zároveň posílil své šance na setrvání v úřadě. Machiavelliho vladař by jen koukal.
Šlo o jednu z nejostřeji sledovaných změn ve fungování běhu amerického života, o novou verzi imigračního zákona. Do jedenáctého ledna se věci měly tak, že Trump hrozil vyhoštěním plus minus všech ilegálních přistěhovalců; lidé s lepším ponětím o chodu světa, z nichž někteří sedí i v Kongresu, se mu to snažili vymluvit. Republikánský senátor Lindsey Graham a jeho kolega z Demokratické strany Richard Durbin kvůli tomu dokonce překročili stále hlubší příkop dělící obě partaje; sestrojili kompromisní návrh zákona, jenž by většině přistěhovalců, kteří přišli do USA ještě jako děti, umožnil v zemi za určitých podmínek zůstat (anglickou zkratkou DACA).
Přijďte do oválné pracovny
Ve čtvrtek 11. ledna ve čtvrt na jedenáct zazvonil Durbinovi telefon. Volal prezident; byl ve smířlivé náladě a řekl senátorovi, že se mu kompromisní návrh zamlouvá. Ptal se také, jestli lze pro podporu plánu počítat i s vlivným senátorem Grahamem (během prezidentské kampaně patřil k nejostřejším Trumpovým kritikům). Durbin jej ujistil, že ano; byl rád, protože do té doby se zdálo, že Trump je vůči plánu skeptický. Prezident však zněl potěšeně; pozval Durbina s Grahamem k sobě do Bílého domu na poledne, aby společně probrali „finální podrobnosti“.
Čtěte: První rok Trumpova vládnutí nebyl pro americkou ekonomiku špatný
Uplynula bratru hodina a půl a Graham s Durbinem dorazili, celí natěšení, do oválné pracovny. Se zděšením však zjistili, že je s návštěvou u Trumpa předběhl jiný republikánský senátor Tom Cotton, kovaný konzervativec se silnou nechutí vůči kompromisům obecně a těm stran imigrace obzvlášť. Kromě něho, Grahama a Durbina byli polední schůzce s prezidentem přítomni ještě republikánští zákonodárci - senátor David Perdue a kongresmani Kevin McCarthy, Bob Goodlatte a Mario Díaz-Balart - plus lidé z Trumpova týmu.
Od chvíle, kdy Durbin s Grahamem vstoupili do dveří, bylo jasné, že všechno je jinak, než si představovali. Trump byl „rozpálený“, píše server Politico.com, a na žádné ladění finálních podrobností nebyl zvědavý. Oznámil přítomným, že DACA v podobě, jakou mu dal Grahamův a Durbinův plán, rozhodně nepodepíše. „Je to pro mě strašně nevýhodné,“ tvrdil.
Proč nemáme Nory?
Graham s Durbinem byli pochopitelně nemile překvapeni. Proč Trump nevěděl o zmíněné nevýhodnosti o sto minut dříve, když je do Bílého domu zval? Rozběhla se vzrušená debata, jejíž účastníci necharakteristicky překřikovali jeden druhého, prezident neprezident. Trumpovi však takový formát zjevně svědčil. „Já jsem úplně pro, aby sem přicházeli imigranti. Třeba z Evropy,“ říkal, „ale Haiťani? Potřebujeme snad víc Haiťanů?Proč nemáme víc přistěhovalců z Norska? Zato má Amerika plno přistěhovalců ze,sračkových zemí'.“ (V originálu „shithole countries“.)
Kdosi vynesl informaci o Trumpově slovníku novinářům; a jak asi tušíte, vzápětí se rozpoutalo obvyklé peklo antidiskriminační rozhořčenosti. „Pane prezidente, jste rasista?Pane prezidente, jste rasista?“ ječely novinářky jedna přes druhou, když Trump vylezl z oválné pracovny. Do večera byla oněch nešťastných zemí plná média. „Trump urazil Haiti a africké země,“ hřímaly titulky.
Exploze fake news pomohla tradičním médiím. Důvěra v novináře výrazně vzrostla
Trumpova mluvčí Sarah Huckabee Sandersová upřesnila, že o Haiťanech prezident nic takového neřekl, což soustředilo pozornost na africké země. „Nejsme sračková země,“ tvrdila zástupkyně generálního tajemníka vládnoucí jihoafrické partaje Africký národní kongres Jessie Duarteová. Botswanské ministerstvo zahraničí si pozvalo na kobereček amerického velvyslance, aby mu sdělilo, že Botswana by o zemi, již potkaly socioekonomické problémy, nikdy něco takového neřekla. I další podobně těžké váhy se do amerického prezidenta obouvaly.
Trump, jak vyšlo později najevo, si ve čtvrtek večer v soukromém telefonátu pochvaloval, jak se mu média věnují. Jak záhy uvidíme, dává to více smyslu, než by se povrchní pozorovatel nadál.
Ostrý jazyk? Ano
Na druhý den poslal Trump tweet, že se na schůzce „mluvilo ostrým jazykem, ale takový výraz nepadl“. To potvrdila i Trumpova mluvčí Sandersová a dodala, že „o Haiti se prezident nezmiňoval s výjimkou toho, že je to velmi chudá země s mnoha problémy“. Všichni účastníci schůzky pak začali světu oznamovat, jak to bylo podle nich. Senátor Durbin řekl, že jasně slyšel prezidenta opakovaně vyslovit obrat „shithole countries“. Senátor Graham prohlásil, že „Trumpovi řekl své“, ale veřejně o tom mluvit nebude, protože si chce s prezidentem udržet dobrý vztah. Někteří z přítomných spekulovali o tom, že Trump řekl „shithouse countries“ namísto „shithole countries“, což by zřejmě podle nich situaci podstatně měnilo. Tom Cotton neslyšel nic.
Osud zákona DACA a s ním zcela zásadní rozhodnutí o běhu života milionů lidí na několik dnů docela zmizel z mediálních hledáčků. Veřejný život na samotném vrcholu (stále ještě) nejmocnější země světa pohltila debata o tom, jestli Trump při jednání za zavřenými dveřmi pronesl, nebo nepronesl vulgární výraz. Nakonec podle všeho projde nějaká podstatně konzervativnější verze DACA, než jakou doufali v Bílém domě dotáhnout do konce Durbin s Grahamem.
Pozor na voliče
Až o týden později přinesl The Washington Post článek, v němž se jaksi mimoděk píše to důležité: že totiž Trump změnil svůj postoj k DACA ve čtvrtek 11. ledna mezi 10.15 a 12.00 hodin o 180 stupňů, protože se mezitím dozvěděl, že měkká verze zákona by mu uškodila u voličů.
Trumpovy hotely jsou „špinavé díry“. Proti prezidentovi se obrátil vlastní slovník
Podle listu to proběhlo tak, že Trumpův poradce Stephen Miller zaslechl, jak prezident mluví po telefonu se senátorem Durbinem. Miller patří názorově mezi ostré konzervativce-ideology, kteří o nějakých kompromisech stran imigrace nechtějí ani slyšet. Hned zalarmoval šéfa Trumpova týmu Johna Kellyho, jenž v tomto bodě jeho názory sdílí. Kelly a Miller pak narychlo Trumpa přesvědčili, aby prakticky okamžitě přijal jmenované špičky konzervativního křídla republikánských zákonodárců. Ti prezidentovi vysvětlili, že pokud nesplní svůj slib z kampaně, že nezákonné přistěhovalce ze země vyžene, sníží to jeho oblibu mezi lidmi, kteří jej v roce 2016 volili. (Trump má k pečlivé snaze nenaštvat své voliče velmi naléhavé důvody, o nichž bude řeč vzápětí.) A tak se stalo, že než si Durbin s Grahamem sbalili tužku a blok, jejich verze DACA byla na druhém konci Pennsylvania Avenue v nemilosti.
Stoprocentní pragmatik
Kdo tedy chce pochopit Trumpovo dosavadní prezidentování, nic dalšího nepotřebuje. Příběh schvalování DACA má všechny atributy, jimiž se Donald Trump liší od svých předchůdců natolik, že tím redeflnoval výkon nejvyšší exekutivní funkce.
1) Stoprocentní pragmatismus okamžiku.
Základním znakem Trumpova působení v prezidentském úřadu je jeho nevypočitatelnost. Jeho vystupování není omezeno fakty, tím méně jeho vlastním slovem. Protože se do Bílého domu snesl jako UFO, nemá žádné dlouhodobé vazby, které by tak či onak vyžadovaly jeho loajalitu. Zčerné je bílá a z protivníka spojenec, než se otočíte, nebo naopak (zeptejte se Durbina s Grahamem). Dosavadní normy neplatí; ty nepsané ignoruje Trump beze zbytku a ty zákonné obchází. A nakonec není omezen ani svým přesvědčením; pokud je zatím možno posoudit, pak Trumpova jediná motivace je prostě být prezidentem.
2) Ignorance.
Každý začátek je těžký i pro nové prezidenty. Trump však působí dojmem, že není ochoten se učit. Svědčí o tom způsob, jímž mu soudci již rutinně ruší platnost každého druhého dekretu (ke vládnutí standardním legislativním způsobem se dosud dostal jen sporadicky). Pokud byla pro Trumpa nová informace, že konečná podoba imigračního zákona bude mít vliv na jeho voličskou podporu, svědčí to o tomtéž.
3) Šikovná mediální manipulace.
Každá miniaférka typu „shithole countries“ Trumpovi pomáhá: média si sice mohou vybrat vulgární výraz a spustit kolem něho velký humbuk, ale to nic nemění na tom, že pro běžného Američana je faktický rozdíl mezi „velmi chudá země s mnoha problémy“ a„sračková země“ nulový. Pokud by největší stížnost na Trumpa spočívala v tom, že mluví, jak mu zobák narostl, nemůže to být tak zlé, řekne si nikoli nelogicky trumpovolič. Každá mediální bouře kolem bezvýznamnosti takového typu ubírá na důležitosti kritice věcné.
4) Naprostá závislost na Kongresu.
Trump však tohle všechno nemá zadarmo. Hojným používáním předchozích tří atributů (zejména sklonu ignorovat zákony) se vmanévroval do pozice, v níž je jeho budoucnost zcela závislá na vůli Kongresu. Jde především o vyšetřování jeho ruské aféry, o němž píšeme v následujícím textu. Dotáhne se vyšetřování do konce? Pokud ano, vznese proti němu Sněmovna reprezentantů ústavní žalobu? Pokud ano, jak o ní Senát rozhodne?
Vyšetřovatelé podle všeho mají materiálu na ústavní žalobu až až. Jakmile svoji práci skončí, bude jen na Kongresu, jak s výsledky naloží. Lze si snad představit charakterního a střízlivého republikánského zákonodárce, jenž by se o t om rozhodoval bez ohledu na vlastní zájem. Spíš je však pravděpodobné, že Trumpovy nevýhody využijí špičky obou komor k prosazení vlastní agendy. (Nechceš, Donalde? A znáš slovo impeachment?) Povolný prezident je to nejlepší, co si mohou přát.
Skandál se hodí
Jenže i to má háček. V listopadu budou Američané volit obě komory Kongresu a dosavadní praxe říká, že partaj, která ovládla Bílý dům i Kongres, v následujících volbách pozice ztrácí. Mnoho republikánů tak bude pociťovat akutní ohrožení a nikdo z nich si nebude chtít pálit prsty kvůli zachraňování nepopulárního prezidenta. A naopak - pokud bude Trump oblíbený, nebudou mít jednotliví republikáni na impeachmentu žádný zájem.
I proto se Trumpovi hodí jakýkoli skandál, v němž bude vypadat jako statečný muž perzekvovaný hyperkorektní washingtonskou kulturou jen kvůli tomu, že „říká věci tak, jak jsou“.
„Je to extrémní představitel rezignace na intelektuální aktivitu a dokonalé lhostejnosti vůči dobru a zlu. Jedná, jako by byl zcela lhostejný k osudu ostatních i osudu vlastnímu; riskuje všechno kvůli nepatrné a pochybné výhodě a sám je obětí své vlastní vášnivé touhy po moci, onoho neodolatelného puzení, jež jej tlačí do těch nejnebezpečnějších kousků,“ napsal před sto lety britský literární kritik William Hazlitt o Shakespearově Jagovi. Nebyl by mohl Trumpa popsat lépe.
První rok Donalda J. Trumpa
20. ledna 2017: Inaugurace
Donald J. Trump skládá přísahu coby 45. prezident USA
27. ledna: Zákaz vstupu č. 1
DJT podepisuje dekret, jímž zakazuje vstup na území USA občanům sedmi muslimských zemí
28. ledna: Bannon
DJT jmenuje šéfa konzervativního portálu Breitbart News Stephena Bannona členem Národní bezpečnostní rady
30. ledna: Yatesová
DJT dává výpověď prozatímní ministryni spravedlnosti Sally Yatesové kvůli tomu, že odmítla podpořit jeho zákaz vstupu muslimů do země
31. ledna: Gorsuch
DJT nominuje konzervativního soudce Neila Gorsucha soudcem Nejvyššího soudu USA (Senát jej později bez problémů potvrdí)
13. února: Flynn
Národní bezpečnostní poradce Michael Flynn rezignuje poté, co vyšlo najevo, že lhal o svých kontaktech s Ruskem
14. února: Comey
DJT při schůzce mezi čtyřma očima žádá šéfa FBI Jamese Comeyho, aby nechal vyšetřování Flynna u ledu
2. března: Sessions
Ministr spravedlnosti Jeff Sessions se vyloučil z jakéhokoli vyšetřování o ruské roli v kampani (protože má sám máslo na hlavě)
6. března: Zákaz vstupu č. 2
Poté, co první zákaz vstupu lidem z vybraných muslimských zemí zrušily soudy, vydává DJT další podobný dekret nepatrně mírnějšího znění
7. dubna: Sýrie
DJT vydává rozkaz vyslat řízené střely na bojiště v Sýrii v reakci na zprávu, že tam byly použity chemické zbraně proti civilistům
4. května: Obamacare
DJT slaví v Růžové zahradě Bílého domu schválení zákona, jenž má zrušit a nahradit Obamův zákon o zdravotním pojištění; praxe později ukáže, že nový zákon je příšerný zmatek 9. května Comey propuštěn DJT na hodinu vyhazuje Jamese Comeyho z čela FBI, údajně kvůli tomu, že Comey zpackal vyšetřování e-mailů Hillary Clintonové
10. května: Ruští diplomati
DJT přijímá v oválné pracovně ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova a velvyslance ve Washingtonu Sergeje Kisljaka, prozrazuje jim tajné informace a chlubí se, že „tlak, kterému jsem čelil kvůli Rusku, zmizel“
16. května: Comeyho zpráva
James Comey předává tisku zprávu, kterou napsal pro FBI bezprostředně po setkání s DJT; tvrdí v ní, že jej prezident žádal, aby „nechal Flynna být“
17. května: Mueller
Náměstek ministra spravedlnosti Rod Rosenstein jmenuje bývalého šéfa FBI Roberta Muellera zvláštním vyšetřovatelem ruské snahy ovlivnit průběh prezidentských voleb
31. května: Covfefe
Těsně po půlnoci tweetuje DJT: „Navzdory neustálé negativní tiskové covfefe…“ Svět si trochu láme hlavu, oč jde, a trochu se popadá za břicho
8. července: Donald Trump mladší
Na palubě Air Force One DJT osobně diktuje nepravdivé prohlášení o tom, že jeho syn se v roce 2016 sešel s ruským právníkem navázaným na Kreml kvůli adopcím ruských dětí
11. července: Donald Trump mladší – e-maily
Donald Trump mladší zveřejňuje e-maily, podle nichž zmíněný právník sliboval Trumpově kampani kompromitující materiály na Hillary Clintonovou
28. července: Kelly
DJT jmenuje do funkce personálního šéfa Bílého domu ministra národní bezpečnosti generála Johna Kellyho
8. srpna: Kim Čong-un
V reakci na testy severokorejských raket vyhrožuje DJT Pchjongjangu „ohněm a vztekem, jaké svět ještě neviděl“ 18. srpna Bannon out DJT se zbavuje Steva Bannona, jenž se vrací k Breitbartům a stává se Trumpovým kritikem číslo jedna
5. září: Dětští imigranti
Ministr spravedlnosti Jeff Sessions oznamuje, že končí Obamův program, jenž umožňoval přistěhovalcům, do země přišli jako děti, za určitých podmínek v USA legálně zůstat (DACA)
4. října: Tillerson
Ministr zahraničí Rex Tillerson na zvláštní tiskové konferenci potvrzuje, že stojí za prezidentem, ovšem nevyvrací, že svého nadřízeného nazval „blbem“
8. října: Corker
Vlivný republikánský senátor Bob Corker prohlašuje, že DJT řídí zemi jako televizní show a vede ji ke třetí světové válce
30. října: Manafort, Gates
Někdejší šéf Trumpovy kampaně Paul Manafort a jeho kolega Rick Gates jsou obviněni velkou porotou; George Papadopoulos se přiznává, že lhal FBI
1. prosince: Flynn: „Jsem vinen“
Michael Flynn se přiznává k méně závažným proviněním včetně lhaní FBI výměnou za spolupráci s Muellerovým vyšetřováním
6. prosince: Jeruzalém
DJT uznává Jeruzalém jako hlavní město Izraele; palestinští Arabové a jejich spojenci jsou pohoršeni
22. prosince: Daňová reforma
DJT podepisuje nejvýznamnější daňovou reformu od dob Ronalda Reagana; bude stát 1,5 bilionu dolarů
6. ledna 2018: Stabilní génius
V reakci na knihu Oheň a vztek, podle níž mají prezidenta i jeho nejbližší kolegové za pitomce, oznamuje DJT, že je „stabilním géniem“
Dále čtěte: