Pamatujete, jak na sebe kdysi socdem ministři poštvali hněv svých souvěrců, když posílali děti do soukromých školek? Teď dostává podle podobného vzorce za uši Bernie Sanders za lety soukromými letadly.
V dobách opoziční smlouvy se dostali do řečí ministři sociálnědemokratické vlády Petra Buzková a Stanislav Gross kvůli tomu, že jejich děti navštěvovaly drahé soukromé školy či školky. Drahé v těchto případech znamenalo devět a třináct tisíc korun měsíčně (průměrný plat tehdy čítal bratru 14-15 tisíc korun).
Nestydatost, říkali ostatní sociální demokraté, komunisté a takoví lidé. Jak mohou socdem politici být tak pokrytečtí, řinčelo jejich rozhořčení. Sami mají plná ústa řečí o sociálních věcech, nedostatku, chudobě a podobně; a jen co se otočíte, mají děti v nechutně drahé školce. Hanba jim!
Mezi všemi různými případy intelektuální nedomykavosti, jichž se levice rutinně dopouští, má tento zvláštní pozici. Popírá sám sebe s vervou, nad níž zůstává rozum stát. Nebo spíš je ona verva a zastavení rozumu v nějakém temném vztahu příčinném; těžko říct.
Strana asketů?
Zdá se, že nářek nad ministerským dítkem v drahé školce nemůže mít původ v porušení volebního programu. Pokud vím, žádný sociálnědemokratický politik nikdy neskládal slib chudoby; i letmého pozorovatele napadne při pohledu na tu partaj od Zemana přes Škromacha, Haška s Chovancem až po Hamáčka, že nejde o Českou stranu asketicky demokratickou. Nic ji k tomu také nezavazuje. Můžeme se snad dohadovat, že taková strana naší scéně chybí; že hnutí Pryč se zvyšováním platů, Fórum chudoby či strana Ani ťuk 2019 by posloužily věcem veřejným lépe než politici dnešní. Prozatím však se musíme smířit s tím, že partaje obvykle slibují svým voličům materiální prosperitu.
Bloomberg chce sestřelit Trumpa: do kampaně investuje půl miliardy dolarů
Co tedy? Jakým způsobem se socdem politik zpronevěřuje svému poslání přinášet svým voličům prosperitu, když pošle dítě do drahé školky? Kdyby takový politik tvrdil, že státní školky jsou stejně dobré jako soukromé, a že tudíž netřeba věnovat školkám financovaným z veřejných peněz více pozornosti; ano, tomu by šlo rozumět. Ale pokud vím, o nic takového tehdy nešlo.
Snad je možné představit si, že někomu připadala nestoudná výše tehdejších ministerských platů, když z nich bylo lze dávat průměrný plat za školku. V tom případě měli dotyční protestovat ve chvíli, kdy si ministři platy nesnížili, ačkoli by je k tomu měly vést dobré mravy. Nic takového se nestalo - ani snížení platů, ani protesty.
Konečně poslední možné řešení by bylo, že by ministr plat bral, ovšem neutrácel jej, nýbrž jej schovával pod polštář. Pokud to je směr, jímž se ubíralo tehdejší levicové rozhořčení, pomáhá to objasnit jeho zmiňovaný vztah se zastaveným rozumem.
Zvěsti o smrti klasické pravice a levice jsou nepodložené. Oba póly jsou čilé až hrůza. Čtěte více v eseji:
Čekání na krvavou revoluci
Tak či tak, říkal si pozorovatel zvenčí, že ti lidé tentokrát s kritikou šlápli vedle. Oba zmiňované ministry bylo jinak věru za co kritizovat; jejich děti ve školce však ony důvody nijak nerozmnožily.
Naneštěstí v tom čeští levičáci nejsou sami. Podobně pomatení lidé ve Spojených státech si - rok a půl post factum - začali stěžovat, že samozvaný socialista Bernie Sanders sice mluvil o globálním oteplování, ale pořád během kampaně létal soukromými tryskáči, aby podpořil Hillary Clintonovou. Důvodem stížnosti není fakt, že Sanders podporoval Hillary (ačkoli, kdo by se divil?), nýbrž to, že létal soukromě, a tudíž razantně přispěl k oteplení planety. Pamatujete si, jak bylo loni horké léto? To Sanders a jeho gulfstream, chápejte.
Pěšky či na oslu
Sanders si jednou vybral ropný průmysl jako největšího původce řečeného oteplování, řekli pro server Politico.com lidé z kampaně Clintonové. Udělal by tedy lépe, kdyby létal normálními linkovými spoji, pokračovali. (Ještěže Američané vymysleli slovo bullshit, napadne čtenáře. Jistěže by to bylo lepší - ale především pro kasu kampaně paní Clintonové.)
Sanders svým využíváním soukromých letadel rozmnožil počet těch, kteří financují letecký provoz a tím pádem prohlubují klimatické změny, tvrdí kritici. Kdyby cestoval linkovými spoji, tak by udělal - inu, přesně totéž. Je to jako tvrdit, že kdo zabije prase, aby se najedl, škodí prasečí populaci více než člověk, který si koupí kus vepřového v Albertu.
Logikou Sandersových kritiků se záhy dostaneme k tomu, že aby odpůrce ropného průmyslu mohl mluvit věrohodně, musel by chodit pěšky či jezdit na oslu (to by se mohli alespoň střídat). Ti mazanější z politických stratégů však nahlédnou, že taková kampaň by za mnoho nestála, a připustí, že je zapotřebí dojít k jistému kompromisu formy a obsahu. Kompromis je ovšem slovo, které pěkně moderně vyhraněný volič slyší jen nerad. U nás i v Americe.