Ta stavba simuluje rybářskou baštu z dřevních dob. Použité materiály a citlivé zasazení do okolí s maximálním respektem k přírodě a hlavně její funkce - jde o hospodu s širokou nabídkou - z ní činí atraktivitu v širém okolí. Ti, kdo ji znají, dále šíří gastronomický věhlas Hliněné bašty. Zlákán prvními signály jara, vyrážím do Průhonic, abych na vlastní kůži poznal chýrný podnik.
Nevysoká hrázděná vížka s malou pavlačí a po jednom okně v průčelní stěně. Vedle je navršený oblý val a vlastní hospůdka se skrývá uvnitř kopce hlíny. Procházím věžičkou a za ní se otevírá to, co z vnějšího pohledu ukrývá ona hůrka zeminy. Do oblouku vystavěný sál z nepálených cihel, s kompletně prosklenou stěnou, výhledem na rybník a drobné hospodářství okolo vody. Dominantou místnosti jsou hrubé trámy, nesoucí stavbu. Jakoby pod tíhou všeho, co drží, jsou lehce tu a tam vychýlené a budí ten správný dojem věkovitosti. Mobiliář není nijak moderní. Proti prostému vzhledu hnědavých stěn a mohutnosti trámoví nezapadá však zcela do charakteru prostoru, je přece jen znát jeho mladší původ. Usazen ke „dvojce“, pokochal jsem se krátce pohledem ven a vzápětí se zahloubal do lístku, úpravou také poněkud archaickému, ale spíše kvůli častému používání. V obsáhlé nabídce, se kterou si neumím sám poradit, vybírám podle své vůle jen polévku - mexickou pikantní. Hlavní chod nejsem s to zvolit sám, nejraději bych pojednal tři čtyři chody, volám „svou“ servírku a ta přichvátá a řeší můj problém. Po kratší debatě odsouhlasím její doporučení, pštrosa, měl jsem ho beztak v užším výběru. Stran dezertu si zatím nechávám prostor.
Polévka, vzápětí se objevivší na stole, omamně voní exotikou. Zpoza pokličky, tvořené skrojkem bochníčku - polévka je podávána ve chlebě - se vine pára, nesoucí sebou celou tu bohatou směs jednotlivých odérů, které vcelku nabízejí neopakovatelný mix latinskoamerické kuchyně. Hustá, temně rudá tekutina, nabídne při polknutí otisk toho, co slíbila vůně. Bohatá chuť, kterou obstarají rajčata, černé i červené fazole, vývar a kousky hověziny a další ingredience, která v konci nabere ten nezbytný, ovšem nijak dramatický pálivý dozvuk, to je to co od mexických pokrmů očekáváme. Lehce, jen lehýnce se nám při jejich požití má zpotit zátylek. To se mi přihodilo, i když rozpuštěná střídka chleba způsobila až kašovité zahuštění, hlavně však rozmělnění celkového výrazu. Nicméně mne potěšila a navnadila na konzumaci dalšího.
I pták, kterého mi slečna doručila ihned po odložení lžíce, vyhlížel lákavě. Rozetka listů různých salátů byla tou nejprostší a nejvhodnější garniturou, zkrášlující talíř. Ono totiž vlastní jídlo bylo zdobné ažaž. Filátka olbřímího opeřence byla opatřena kabátkem z listového těsta s podšívkou špenátových listů. Vše tonulo v temné, asfaltově temné a stejně lesklé louži švestkové omáčky s ostrůvky jednotlivých plodů. Dychtiv zabořuji nůž do porce a nedočkavě polykám prvé sousto. Ale ouha! Ukázalo se, že krmě daleko lépe vyhlíží, než předvádí při pozření. Změť chutí, nedržená pevnou rukou, se rozbíhá do málo sladěného sboru. Špenát se pere se švestkou, koření nepustí ke slovu přirozený výraz masa. A co víc, pštros je atlet, jeho maso postrádá sebemenší stopu tuku, je „vyběhané“, svalnaté a tuhé. Musí být přistrojeno více než opatrně, jinak ztuhne do nezpracovatelného sousta. Navíc je proloženo sem tam nějakou tou „hužvou“, která mu nepřidá. Jako ukázka prvních tepelných úprav masa kdysi v době neandertálců měla předložená úprava možná opodstatnění. Asi by si byli bývali pochutnali Kopčem s Veverčákem, mladí pralidé s kompletním chrupem a mohutnými žvýkacími svaly. Já však obé postrádám a proto po druhém soustu házím do „ringu“ ručník. Upouštím od dezertu, platím a odcházím. Věřím, že zdejší kuchyně jistě zvládá pokrmy s větším sukcesem, než byl pták, kterého jsem si poručil. K výkyvům takového rozkmitu by ale v podniku, který požívá v obci gurmetské více než slušné pověsti, nemělo docházet
1075 korun byla cena za tenhle exkurz do rurální minulosti. Suma, která i při vzetí v úvahu jistých pedagogických dopadů na konzumenta, mi tentokrát přišla poněkud naddimenzovaná.
Restaurace Hliněná bašta
Újezdská ul. č. p. 619, Průhonice
Tel.: +420 272 690 700, tel./ fax: +420 272 690 531
www:hlinenabasta.cz
Otevírací doba: denně 11:30 – 01:00
počet míst: restaurace 45, salonek I , salonek II , v létě molo na hladině 40
kuchyně: mezinárodní s akcentem na ryby
Platební karty: všechny běžné
Jídelní lístek: čeština
Jazyková vybavenost personálu: angličtina
Původ nabízených vín: Česká republika, Francie,
Hodnocení restaurace:
Atmosféra, pohodlí, estetika 9 bodů z 10
Prostírání 8 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 8 bodů z 10
Chování personálu 9 bodů z 10
Kvalita jídla a nápojů 16 bodů z 20
Celkem: 50 bodů ze 60
Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě.
Výběr z jídelního lístku:
70 g Avocádo plněné krevetami v pikantní omáčce, toasty Kč 145,-
3 ks V chilli marinované obří krevety na špejli s pečenými tomaty, bazalkovým olejem a jogurtem Kč 295,-
Špenátová krémová s pošírovaným vejcem a uzeným lososem Kč 55,-
200 g Kotlík hliněné bašty (svíčková, tomaty, papriky, eidam, špagety) Kč 195,-
350 g Grilovaný jehněčí hřebínek s listovým košíčkem a špenátem Kč 435,-
200 g Dančí biftek na višních a pomerančích s jalovcem Kč 325,-
200 g Filet z jesetera vařený v bílém víně s pórkovou smetanou, 2 druhy rýže Kč 420,-
Marinovaná hruška v červeném víně, zapečená ve sněhovém plášti s ovocnou omáčkou z lesních plodů Kč 145,-
Výběr z vinného lístku:
Taittinger Brut Réserve Kč 2200,-
Žernosecký Mopr 0,7 l Kč 280,-
LANGUEDOC-ROUSSILLION CHATEAU VILLEROY Listel Blanc de Blanc „Surlie“ 0,75 l Kč 565,-
Modrý Portugal 0,7 l – Roudnická vinařská oblast Kč 161,-
LOUIS JADOT BOURGOGNE Couvent des Jacobins Piont Noir 0,75 l Kč 960,-
