editorial
BBC pochybila, britský premiér Tony Blair nelhal. Tento verdikt vyplynul z vyšetřování soudce Briana Huttona. Jde o reportáž, v níž rozhlasová stanice BBC loni v květnu uvedla, že kabinet britského premiéra v září 2002 vědomě prezentoval nepravdivé informace o iráckých zbraních hromadného ničení. Tyto informace pak sloužily jako jeden z argumentů pro zahájení války v Iráku. Ten, kdo nežije ve Spojeném království, však musí být z Huttonova verdiktu zmaten. Znamená to snad, že útok na Irák byl oprávněný?
Nikoliv. Na ty nejpodstatnější otázky, jež se týkají irácké války, totiž lord Hutton vůbec neodpovídal. Nebylo to jeho úkolem. Soudce ani nevyvrátil fakt, že onen britský balíček dokumentů z roku 2002 opravdu obsahoval nesprávné údaje. Především pak tvrzení, že Saddámův Irák je schopen aktivovat své zbraně hromadného ničení během 45 minut. Blair asi nelhal, neboť byl přesvědčen o irácké hrozbě. To však nic nemění na skutečnosti, že obhájci útoku na Irák vycházeli částečně z falešných argumentů.
Z tohoto pohledu Huttonovy závěry odvrátily pozornost od toho nejpodstatnějšího. BBC, která na rozdíl od mnoha amerických televizí zvolila nezávislý a kritický přístup během samotné války, je najednou paradoxně sama terčem kritiky. Neznamená to však, že zpravodajství BBC není profesionální. Naopak. I když ona reportáž nebyla zcela korektní, kvalita celkové práce britské veřejnoprávní společnosti ční vysoko nad celosvětovým průměrem. To, že kvůli obviněním rezignují nejvyšší šéfové BBC, svědčí o tom, jak vysoké standardy jsou od tohoto média v Británii vyžadovány.
Samotnému lordovi Huttonovi nelze nic vytknout, byť je možné přemítat o tom, jak se na jeho vyšetřování projevil politický tlak. Hutton však především potvrdil svou pověst konzervativního soudce, který má daleko k aktivistickému přístupu. Nikdo nemohl očekávat, že překročí svůj mandát a začne se věnovat širším souvislostem. Ty by však v nynější diskusi nad verdiktem rozhodně neměly zaniknout.
Spor mezi zastánci a odpůrci války v Iráku dosud nemá konečný výsledek. Zbraně hromadného ničení, které by Saddám Husajn býval mohl rychle použít, se v zemi nenašly. Na druhé straně spojenci Irák osvobodili od krvavého režimu. To vše je důležité, ale pro soud historie bude nejvýznamnější jiná úvaha. Přinesla válka Iráku a celému regionu mír a prosperitu, jak slibovali Američané? Nebo naopak vytvořila předpoklady k tomu, aby se v oblasti ještě více šířilo násilí a fanatismus? Na konečný verdikt je nutné ještě počkat, ale americký prezident George Bush a jeho spojenec Tony Blair bohužel v tomto zápase zatím výrazně prohrávají.
Při hodnocení Blaira to však ani historici nikdy nebudou mít jednoduché. Britský premiér sice byl jedním z iniciátorů útoku na Irák, ale zároveň byl tím mužem, který mírnil americké jestřáby. Přesvědčoval je, aby hledali pro vojenskou akci mezinárodní podporu a obhajovali své argumenty na půdě OSN. Tony Blair tvrdil, že jako blízký spojenec Ameriky bude mít větší šanci ovlivnit postoj Washingtonu. A slovo premiéra Spojeného království mělo ve Spojených státech skutečně svou váhu. Nová kniha komentátora listu Financial Times Philipa Stephense o Tonym Blairovi popisuje, jak americký viceprezident Dick Cheney, který se odmítal ohlížet na spojence USA, vedl proti šéfovi britské vlády „guerillovou válku“.
Mnozí Blairovi oprávněné vyčítají, že on sám si zprávy o iráckých zbraních dostatečně neověřoval. Na druhou stranu je nutné připustit i to, že pro premiéra byly vždy klíčové britské národní zájmy, mezi něž tradičně patří silná vazba na Spojené státy.
Pokud jde o BBC, nezbývá než věřit, že současnou krizi rychle překoná. Ideální by bylo, kdyby její obroda vyústila v ještě kvalitnější novinařinu, u níž je samozřejmé, že se informace důkladně ověřují a chyby přiznávají. Bohužel nelze zcela vyloučit i horší scénář. Když rezignoval předseda rady guvernérů BBC Gavyn Davies, položil několik provokativních otázek. Jedna z nich zněla: Pokud omezíme využívání neověřitelných zdrojů v britské novinařině, nevytváří se tak hrozba pro svobodu tisku v zemi? Je dobře, když jsou standardy práce médií vysoké, ale přísné nároky by neměly vést k tomu, že novináři rezignují na informování o kontroverzních tématech.
