Loni ubyli milionáři v USA a Velké Británii, nahoru jde Čína a Brazílie
Peníze jsou lepší než chudoba, už jenom z finančních důvodů, je přesvědčen americký režisér Woody Allen. Bezesporu není sám. Jak ale ukazuje poslední Zpráva o světovém bohatství, kterou vydala společnost Capgemini spolu s Merrill Lynch Wealth Management, loňský rok řady nejbohatších lidí na světě výrazně pročesal. Důsledkem finanční krize je mimo jiné více soukromých tryskáčů na prodej, méně peněz na charitu, konzervativní přístup k investování nebo zvýšené výdaje za péči o zdraví.
Pogrom v Hongkongu
Počet lidí, jejichž investiční majetek přesahuje milion amerických dolarů, se oproti předloňskému roku celosvětově snížil o necelých patnáct procent na 8,6 milionu osob. Jejich celkové jmění pokleslo o téměř dvacet procent na přibližně 33 bilionů dolarů.
Milionáři vymizeli zejména v Severní Americe (pokles o 19 procent), v Evropě (14,4 procenta) a asijsko-pacifickém regionu (14,2). Pokud jde o Evropu, došlo k mírnému vyhubení milionářů v Německu (pokles o 2,7 procenta). Studie to alespoň zčásti vysvětluje jejich konzervativními investičními návyky. O něco zřetelnější byl pokles ve Francii (12,6 procenta) a vpravdě krušné časy nastaly na opačné straně Lamanšského průlivu – ve Velké Británii. Tam se zámožná část populace zmenšila o více než 26 procent na 362 tisíc lidí. V Asii utrpěli relativně málo movití lidé v Japonsku. Jejich počet klesl „jen“ o téměř deset procent. Podle studie je důvodem fakt, že svůj útlum zažili japonští milionáři už o rok dříve, kdy se v zemi snížil makroekonomický růst a oslabily akciové trhy. Skoro masakr ale nastal v Hongkongu, kde počet bohatých lidí poklesl o 61 procent.
Zelená pro Čínu a Brazílii Většina zámožných lidí na světě (54 procent) žila loni pouze ve třech státech – v USA, Japonsku a Německu. Jak ale autoři zprávy vypozorovali, zajímavé posuny se daly vysledovat v rámci dalších zemí. Čína se poté, co předloni předběhla Francii, v loňském roce dostala i před Velkou Británii na dnešní čtvrté místo. V žebříčku zemí, v nichž žijí bohatí lidé, se vzhůru dostává i Brazílie. Na aktuální desáté pozici za sebou nechala i Austrálii nebo Španělsko. Zbývající státy uskupení označovaného jako BRIC si ale vedly hůře. V Indii, která dopady globální krize výrazně pocítila, se počet bohatých lidí snížil téměř o 32 procent na 84 tisíc. V Rusku byl scénář podobný, tamější majetná populace prořídla skoro o 29 procent na necelých sto tisíc jedinců. Jak ale uvádí Jan Prachař, ředitel privátního bankovnictví Sal. Oppenheim v České republice, v případě Indie a Ruska se spíše než o strmý propad jednalo o úpravu předchozího vývoje. „Jde o regiony, které v minulosti rostly nejvíce, navíc na aktivech, která zaznamenávala v předešlých letech rekordní zisky. Podle mě jde o korekci do jisté míry extrémního růstu, který jsme viděli v minulých letech.“
Z ultrabohatých bohatí Pozoruhodný je navíc fakt, že nejvíce biti byli podle studie ti nejmajetnější z majetných. Počet lidí ve speciální podkategorii, do níž výzkumníci řadí osoby s majetkem vyšším než třicet milionů dolarů, se oproti předloňskému roku zmenšil o téměř čtvrtinu. Řada z nich tak spadla do „středního milionářského pásma“, v němž pobývají osoby s jměním mezi pěti a třiceti miliony dolarů. Důvod? Podle autorů studie to dokazuje, že právě tito lidé mají slabost pro „agresivní“ finanční produkty, které mohou v dobrých dobách znamenat luxusní zisky. V časech hubenějších, jakými byl i loňský rok, je mohou postihnout závažné ztráty. Právě ultrabohatí lidé ve svých rukou drží velkou část celkového jmění. Zpráva odhaduje, že těchto osob je mezi celou skupinou zámožných jen necelé procento. Dohromady ale vlastní téměř 35 procent veškerého majetku. Největší počet superbohatých lidí – přes třicet tisíc – žije v Severní Americe. Ještě předloni zde ale jejich počet dosahoval více než čtyřiceti tisíc.
Králem je hotovost
Obtížné podmínky na finančních trzích proměnily loni řadu investorů v opatrné jedince. Movití lidé drželi například podstatně více peněz v hotovosti než v minulosti. Trend má být ale spíše krátkodobý. Se zlepšením ekonomické kondice přijde podle autorů studie opět ochota více riskovat. Podle Jana Prachaře ale poptávka po bezpečných instrumentech, hotovosti, bonitních dluhopisech a alternativních investicích typu zlata nebo stříbra vzrostla hlavně mezi novými klienty. „Krédem konce minulého roku u nových klientů bylo skutečně „Cash is king“. Chtěli mít peníze v bezpečí a zaujímali vyčkávací pozici,“ vysvětluje.
Jiná ale byla situace u dlouhodobé klientely. „Tam jsme zásadní přeskupení aktiv nezaznamenali. Bohatí lidé jsou většinou velmi konzervativní a sledují většinou zachování reálné hodnoty majetku. Takoví byli přitom už před krizí. V jejich portfoliích najdete extrémně rizikové pozice jen zřídka,“ konstatuje Prachař na rozdíl od autorů studie.
Studie také hovoří o otřesení důvěry, kterou až do loňska movití klienti chovali vůči finančnímu trhu a správcům svého majetku. Zhruba čtvrtina klientů své správce loni opustila a hledala nové. Mezi společnostmi poskytujícími privátní bankovnictví se tak podle autorů zprávy přesouvaly biliony dolarů. Studie ale předpokládá, že v roce 2013 už zase celkový majetek nejbohatší skupiny lidí na světě přesáhne hranici 48 bilionů dolarů. V té době už má být globální ekonomika opět v pořádku. Změna ale nastane v geografickém posunu. Nejmajetnějšími oblastmi se mají stát Asie a oblast Pacifiku, které tak vystřídají Severní Ameriku. Dobře si má vést i jihoamerický region, jemuž podle autorů studie v době růstu pomůže dostatek komodit a výrobních kapacit. Naopak ekonomický rozkvět Evropy se má komplikovat pokračujícími potížemi, kterým budou čelit některé velké evropské státy. Také na Středním východě se čeká pomalejší ekonomický růst než doposud, protože ropa se stane méně spolehlivým zdrojem příjmů.
Jan Prachař je ale v přesných předpovědích opatrnější: „Nyní jsme svědky nejtvrdší krize od druhé světové války. Jedna věc je volný pád trhu, druhá zastavení tohoto pádu a třetí návrat k nějakému normálu. Nikdo v současné době neví, jak dlouho bude návrat k normálu trvat, a netroufl bych si to vůbec odhadovat,“ konstatuje.
