Malé a střední rodinné podniky často marně hledají pokračovatele v současné generaci
František Fridrich, jehož společnost Fridrich’s Capital Services působí v Česku a na Slovensku od roku 1995, to má z první ruky. Jeho syn Petr se raději hodlá věnovat kariéře v mobilní telefonii, než by převzal byznys po otci. „Našel jsem si již následníky mimo rodinu, takže až se jednou rozhodnu odejít, výkonnosti podniku se to nedotkne. S tímto problémem se však potýká ve světě spousta rodinných firem,“ tvrdí František Fridrich, „A dá se očekávat, že během následujících tří let se trend zákonitě projeví i v Česku.“
Ten grunt já nechci.
Studie Centra pro výzkum ekonomického rozvoje na University of Florida uvádí, že většina majitelů středně velkých podniků ze silných poválečných ročníků (narozených od roku 1946 do roku 1964) opustí čelní pozice ve svých společnostech mezi roky 2005 a 2029 jenom kvůli svému věku. Částečně by měli firmy předat potomkům, částečně prodat. Jenže nastupující generace se do podnikání svých otců příliš nehrne. „Setkal jsem se na celém světě s mnoha takovými mladými lidmi a většinou prohlašovali, že dlouhodobá odpovědnost za rozvoj a udržení rodinné firmy a za její zaměstnance je pro ně neúnosnou zátěží, kterou nechtějí a často ani neumějí nést,“ dodává Fridrich.
Marshall B. Paisner, který koncem šedesátých let založil v USA řetězec myček automobilů ScrubaDub, popsal předávání byznysu dalším generacím ve své knize z roku 1999. Uvádí, že pouhá třetina podniků přejde na druhou generaci v rodině a jen desetina na třetí. Podobná situace nastává v současné době také v Evropě. „Zvláště v Itálii, která je v počtu rodinných firem na prvním místě v Evropě, se příklady rojí v desítkách týdně,“ říká František Fridrich.
Společnost Fridrich’s Capital Services by si mohla pomoci sama. Zabývá se totiž přesně oborem, který nabízí rodinným podnikům východisko - poskytuje poradenské služby v oblasti nákupu a prodeje podniků a při hledání strategického či finančního partnera. Od roku 2002 je členem International Network of M&A Partners (IMAP), celosvětové sítě sdružující společnosti z oblasti fúzí a akvizic, jež se v minulém roce umístila na třetí pozici v počtu dokončených transakcí za společnostmi KPMG a Rothschild. Uskutečnila jich 190 v celkové hodnotě 5,8 miliardy dolarů.
Odtržené kořeny.
Přerušené rodinné tradice by v příštích letech měly vést k výraznému růstu významu investorů z oblasti soukromého kapitálu (private equity). IMAP odhaduje, že v současnosti vlastní skupiny private equity v USA 25 až třicet tisíc firem střední velikosti a v průměru je kontrolují po dobu pěti let. V následujících 25 letech by se mělo kvůli odchodu objevit na trhu ve Spojených státech devadesát až sto deset tisíc středně velkých společností. IMAP přitom operuje s prognózami, jež nejsou příliš vzdálené faktům uváděným Marshallem Paisnerem. Přes sedmdesát procent synů a dcer firmy svých rodičů nechce.
Alan J. Smith, generální ředitel poradenské společnosti Bay Pacific Group, soudí, že v současné době existuje ve Spojených státech kolem tří tisíc společností private equity, z toho zhruba 230 společností jsou rozhodující hráči. V Evropě je těch nejsilnějších společností mezi padesátkou a šedesátkou. Většinou však stejně pracují s kapitálem pocházejícím z USA, Izraele či arabského světa.
Vstup fondů private equity do firmy je jednou z možností, jak se zbavit potomky nechtěného nástupnictví. Z nástrojů kapitálového trhu se nabízí hlavně management buyout (MBO). Jde o transakci, v jejímž rámci skupina manažerů získává ve společnosti všechna, či většinu kapitálových práv. Právě management buyout (financovaný rovněž investory z oblasti private equity) dominoval v minulém roce na trhu fúzí a akvizic v Evropě. „V letech 1995 až 1998 byly v Česku na vzestupu společnosti rizikového kapitálu. V posledních třech letech však tento nástroj ustupuje, protože relativně vysoká požadovaná míra návratnosti odčerpává firmám kapitál, který potřebují pro svůj další rozvoj. Kromě toho dnešní úvěrová politika většiny bank již nabízí jiná vhodnější řešení,“ říká František Fridrich. Oproti investicím rizikového kapitálu jsou fondy private equity na vzestupu a objevují se stále nové. Především zlepšené vyhlídky na růst ekonomiky, konkurence mezi skupinami soukromého kapitálu a dostupné bankovní úvěry měly na svědomí, že hodnota přeshraničních transakcí oproti roku 2003 stoupla o dvacet procent. Přeshraniční akvizice středně velkých firem mají na svědomí asi sedm procent z celkového počtu, tedy 500 až 600 transakcí ročně, a toto číslo roste. Mimo jiné také díky zvyšujícímu se zájmu asijských podniků o evropské společnosti. Populární jsou mezi Asiaty firmy z oboru informačních technologií, strojírenství, automobilového průmyslu, elektrotechnického průmyslu, biotechnologií či potravinářství.
Zatím bez rozruchu.
„V Evropě zůstává klima výhodné pro nakupující a naše předpovědi pro rok 2005 jsou optimistické, přestože nástupnictví ve středně velkých firmách vyvolává otázky,“ tvrdí předseda představenstva IMAP Oddbjörn Skredderberget. O těchto otázkách se ale příliš nemluví v konkrétní rovině. Pochybnosti spojené s budoucností žádné společnosti ještě nikdy nepomohly, a proto své příběhy o nehodných potomcích jejich majitelé nevyprávějí. Ledaže by si našli už nástupce.
