Menu Zavřít

Sousto pro spekulanty

16. 9. 2010
Autor: Euro.cz

Byrokraté se snaží osedlat rozkolísané komoditní trhy a zajišťovat spravedlivé ceny

Francie, země zaslíbená gurmánům, to chce dát „sežrat“ všem spekulantům na komoditních trzích i nenasytným účastníkům potravinového řetězce ujídajícím tučné marže na úkor ostatních. Nápady, vysvětlované jako zátah proti ničení cen potravin, předkládají Francouzi v době, kdy zdražuje obilí a spotřebitelé stravují prognózy o nevyhnutelném zdražení jídla. S bojovným apetitem za zdraví trhu vytáhla Francie na různých frontách.

Regulovaní investoři?

Trojice francouzských ministrů prozatím upozornila Evropskou komisi (EK), že Francie chce prosazovat regulaci v obchodování s deriváty. Ministryně financí Christine Lagardeová, ministr zemědělství Bruno Le Maire a ministr životního prostředí Jean-Louis Borloo snahu vysvětlují tím, že spekulace vyvolávají deformace na trhu s ropou a zemědělskými komoditami. K prosazování společných principů proti nekontrolovanému obchodování s deriváty hodlá Francie využít předsednictví skupině nejvyspělejších států G20, jehož se ujme letos v listopadu.
Souběžně už bývalý francouzský ministr zemědělství a nyní evropský komisař pro vnitřní trh a služby Michal Barnier začal se svým týmem přípravovat legislativní návrh na regulaci trhu s deriváty. A společně s agrárním komisařem, Rumunem Dacianem Ciolosem, vymýšlí, jak ochránit zemědělské komodity před spekulanty. Do třetice srší iniciativou „zelený“ europoslanec Francouz José Bové. U dostatečného počtu kolegů v Evropském parlamentu našel oporu pro opatření, jak prověřit celý potravinový řetězec. A k tomu zároveň zařídit, aby všechny jeho články měly vyváženou vyjednávací pozici – zemědělci spravedlivý příjem a spotřebitelé čitelné ceny.

Ani Čína, ani biopaliva

Snaze Francouzů usměrňovat obchodníky s komoditami nahrává nedávno zveřejněná společná studie Světové banky a EU. Za viníka raketového růstu cen potravin v letech 2007 a 2008 označila spekulace na komoditních trzích a zdražení energií. Zpráva očistila biopaliva, kterým se tehdy přičítal velký vliv na růst cen potravin. Jen okrajově se na něm podepsalo zvýšení poptávky v rozvíjejících se ekonomikách, poupravuje studie další z dřívějších argumentů, tehdy tvrdící opak. Analýza dospívá rovněž k závěru, že růst cen zřejmě urychlily i celosvětově rekordně nízké zásoby potravinářských komodit. Zásoby obilí byly nejnižší za posledních 30 let. Jak asi s odstupem času zanalyzují experti nepřehlédnutelné posilování cen agrárních komodit v čele s obilím odehrávající se v několika posledních týdnech? Hlavní vinu nejspíše zase připíší investorům do zemědělských komodit, k nimž obrátili pozornost z nedostatku jiných výnosných příležitostí. Ruské sucho, požáry a bleskový Putinův zákaz vývozu obilí zřejmě nebudou až natolik významným faktorem pro vyšroubování cen zrna, jako se předpovídalo ještě před měsícem. Rusko přispělo k nastartování cenového růstu, ve finále však jen minimálně zamíchá světovým trhem. Sama velmoc v obilí nehladoví. Uzavřením hranic pro jeho vývoz sleduje dle některých názorů na vnitropolitické dění především sociální smír před volbami. Politici vědí, že zdražení základních potravin by voličům nebylo po chuti.

Jen rozkolísaní, nikoli krize

Na rozdíl od let 2007 a 2008, kdy svět zasáhla takzvaná potravinová krize, jsou nyní světové sýpky s obilím plnější. Kupříkladu USA mají nejvyšší zásoby za posledních 23 let. Celosvětová úroda v uplynulých dvou letech byla rekordní. Letošní globální sklizeň obilovin bude třetí nejvyšší v historii, oznámila Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO). Uklidňuje, že opakování potravinové krize nehrozí. Trhy a ceny však v budoucích letech zůstanou rozkolísané, upozorňuje FAO. Očekávání přičítá třem faktorům – extrémům počasí, sílící producentské roli zemí okolo Černého moře, kde jsou však výrazné sezonní výkyvy ve výnosech, a stále hlasitějším spekulantům na komoditních trzích. Náměstek generálního ředitele FAO Hafez Ghanem se nechal slyšet, že by se mezinárodní společenství – zřejmě pod vedením G20 – mělo začít zabývat tím, jak zvýšenou rozkolísanost řešit. Francie tomu už vyrazila naproti.
Aktuální zpráva organizace FAO uvádí, že rostoucí světové ceny pšenice vyvolaly nejvyšší zdražení potravin za posledních osm měsíců. Index cen potravin v srpnu vyskočil o devět bodů – na 176. A byl na nejvyšší úrovni od září 2008. Stále však byl 28 procent pod svým vrcholem z předloňského června, porovnává FAO.

Nejlevněji v Polsku

Jak globální rozkolísanost doléhá na malý český trh? Ceny obilí rostou a pěstitelé by chtěli za tunu více než pět tisíc korun – téměř dvojnásobek oproti tomu, za kolik prodávali před rokem. Lobbistické svazy mlynářů a pekařů se snaží obchodníky připravit na zvýšení cen mouky a pečiva. Při blížícím se podzimním vyjednávání s řetězci o smlouvách na příští rok budou pekaři argumentovat nejen vyšší cenou suroviny, ale i očekávaným zdražením elektrické energie. Téměř jistě narazí na nepochopení. Obchodníci už předem avizují, že velká konkurence vzestup cen nedovolí.
V Česku přitom chleba a pečivo patří k nejlacinějším v členských zemích Evropské unie. Levněji se dá koupit jen v Bulharsku, Polsku a v Rumunsku. Naopak nejvíce musejí za pečivo zaplatit Dánové. Ukazuje to cenové srovnání, které za loňský rok zpracoval evropský statistický úřad Eurostat. Přehled dokumentuje obrovskou rozkolísanost ve spotřebitelských cenách potravin mezi členskými zeměmi EU i dalšími evropskými státy. Rozdíly jsou někdy i více než dvojnásobné. Nejlevnější jídlo je v Polsku, kterému Eurostat spočítal hladinu 64 ze 100 procent, braných jako unijní průměr. Naopak největší drahota je v Norsku, kde ceny potravin a nealkoholických nápojů převyšují průměr EU o 54 procentních bodů. Zúžíme-li žebříček na evropskou sedmadvacítku, v jeho čele je Dánsko.

Drtící řetězce

Rozptyl v cenách potravin v jednotné Evropě je přirozený, koresponduje s kupní silou obyvatel. „Významným brzdicím faktorem v růstu cen potravin je také velká konkurence obchodních řetězců,“ připomíná agrární ekonom Tomáš Doucha. Češi tedy mohou především nadnárodním řetězcům poděkovat za to, že ČR je v unii pátou nejlevnější zemí v žebříčku cen potravin a nealkoholických nápojů. V tuzemsku přijde jídlo na dvě třetiny z unijního průměru. Obzvlášť laciné v porovnání kupříkladu se sousedním Německem je u nás maso a chleba (viz Žádná jednota). Láce však bývá vykoupena nízkou kvalitou – i díky tomu, že se mnoha konzumentům nezajídá.
Tlak velkých retailových hráčů na cenu drtí dodavatele. Nemají však na výběr. Vědí, že kdo není v řetězci, jako by nebyl. Představa některých potravinářů, zemědělců a levicových politiků, že speciálním zákonem dotlačí obchodní řetězce k opuštění vytýkaných praktik, se po více než sedmi měsících jeho platnosti nenaplňuje. Naopak zákon o významné tržní síle a jejím zneužití to má u současné vlády nahnuté. Ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek (ODS) otevřeně mluví o jeho zrušení. „Zákon ve své podstatě přínosný není. Je to totiž speciální zákon upravující jen jednu dílčí oblast obchodních vztahů. Proto je z podstaty věci naprosto nesystémový a opravdu si zasluhuje zrušit,“ řekl Kocourek nedávno po setkání s prezidentem Václavem Klausem, který se dříve snažil vetem schválení předpisu zastavit. Kocourkovo ministerstvo nyní vyhodnocuje dopad zákona na podnikatelské prostředí a maloobchodní trh, čehož se marně dožadovali obchodníci před přijetím normy. Namísto zvláštního zákona by Kocourek volil případná zpřesňující ustanovení v zákoně o ochraně hospodářské soutěže.
Zrušení zákona o významné tržní síle doporučuje Česku také Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). „Zákon se sice zdánlivě snaží omezit kupní sílu obchodních řetězců vůči malým zemědělským výrobcům, ale je pravděpodobné, že vyvolá právní zmatek a povede k deformaci hospodářské soutěže a zvýšení cen pro spotřebitele,“ vysvětluje OECD. Obává se také, že zákon může mít navíc nežádoucí efekt v tom, že odradí supermarkety od jednání s malými dodavateli, kterým měl pomoci.

Pitva cenotvorby

Kritici zákona se naopak těší na výsledky analýzy, kterou chce Evropská komise rozkrýt tvorbu cen evropských potravin. „Pro porozumění vývoji cen není možné sledovat pouze ceny obchodníka, ale je nutné správně pochopit celý řetěz,“ zdůrazňuje šéf evropského svazu obchodu EuroCommerce Xaver R. Durieu. S postojem zastřešující organizace se ztotožňuje také český Svaz obchodu a cestovního ruchu. „Mezi cenami potravinářů a v obchodech jsou minimální rozdíly. Vyšší jsou mezi farmářskými cenami a těmi od potravinářů,“ porovnává ekonom Doucha na základě vlastního srovnání vývoje cen u jednotlivých článků potravinového řetězce. Hlavní problém v cenotvorbě tedy vidí spíše mezi prvovýrobci a zpracovateli než na straně maloobchodu. Tím se však nezastává regálného, zalistování a dalších různě maskovaných poplatků.
Skutečnost, že zemědělci jsou při vyjednávání o cenách znevýhodněni oproti velkým potravinářským koncernům, už obecně potvrdila EK. Na přání europoslanců má předložit legislativní návrh k omezení dominantní pozice na trhu ve všech článcích řetězce dodávajícího potraviny spotřebitelům. Na rozdíl od Česka, kde má zákon sloužit jen jako bič na nadnárodní řetězce, má bruselský předpis zahrnout všechny aktéry – výrobci hnojiv a osiv počínaje. Neměl by pak zapomenout ani na dodavatele energií. Chuť řídit spravedlnost na trhu s jídlem pohltila zmíněného zeleného europoslance Bového natolik, že volá po evropském potravinářském ombudsmanovi pro arbitráž. Rozhodující slovo však bude mít stejně zákazník.

TABULKA:
Žádná jednota
Index úrovně cen potravin v členských zemích Evropské unie v roce 2009 (EU-27 = 100)

Pořadí*Země*Potraviny a nealkoholické nápoje*Chleba a cereálie*Maso*Mléko, sýry a vejce
1. Polsko*64*58*56*63
2. Rumunsko*66*61*58*93
3. Bulharsko*68*52*59*92
4. Litva*74*78*63*77
5. Česká republika*75*69*69*82
6. Maďarsko*79*71*72*89
7. Estonsko*80*78*70*86
8. Slovensko*81*78*68*92
9. Lotyšsko*85*81*75*89
10. Malta*93*84*75*113
11. Portugalsko*92*106*80*111
12. Slovinsko*96*101*91*101
13. Španělsko*97*111*86*105
14. Velká Británie*97*84*102*95
15. Nizozemsko*98*99*115*93
16. Řecko*101*117*95*132
17. Švédsko*104*114*107*90
18. Itálie*108*103*112*124
19. Kypr*108*116*90*137
20. Francie*110*113*122*104 21. Německo*111*110*126*92
22. Belgie*115*116*121*122
23. Rakousko*116*126*128*100
24. Lucembursko*117*123*117*120
25. Finsko*120*128*120*111
26. Irsko*129*132*121*137
27. Dánsko*139*146*131*115

Pramen: Eurostat

FIN25

BOX 1:
Ekologická stopa nerozhoduje
Plných 83 procent evropských spotřebitelů tvrdí, že jim záleží na dopadu zboží, které nakupují, na životní prostředí. Nakonec však stejně většinou vyberou to levnější. Navzdory tomu potravináři od loňska pracují na tom, jak co nejpřesněji měřit ekologickou stopu konkrétních výrobků a co nejsrozumitelněji to sdělit zákazníkům. Zatím si zástupci evropského potravinářského průmyslu ujasnili deset principů k posouzení vlivu výroby a spotřeby daného potravinářského produktu na životní prostředí. Posuzovat by se měl dopad na klimatické změny, efektivitu využívání zdrojů, spotřebu vody a na nakládání s odpadem.
Evropská komise uvádí, že výroba potravin a nápojů se podílí na světové spotřebě surovin z 23 procent. Produkuje 18 procent emisí skleníkových plynů a 31 procent emisí způsobujících kyselé deště. Největším znečišťovatelem je přitom zemědělská výroba.

BOX 2:
Čtyři evropská pásma
Ceny potravin rozdělují jednotnou Evropskou unii do čtyř pásem. Nejdražší jsou dle šetření Eurostatu za loňský rok v Dánsku, kde průměr evropské sedmadvacítky (100 procent) převyšují bezmála o 40 procent. Deset až třicet procent nad průměrem EU se pohybují ceny jídla v Irsku, Finsku, Lucembursku, Rakousku, Belgii, Německu a ve Francii. V Itálii, Švédsku, Řecku a na Kypru jsou potraviny deset procent nad průměrnou úrovní EU. Deset procent pod touto laťkou jsou v Nizozemsku, Španělsku, Velké Británii, Slovinsku, Portugalsku a na Maltě. Česko je spolu se Slovenskem, Maďarskem, Litvou, Lotyšskem a Estonskem ve skupině zemí, v nichž se ceny potravin nacházejí v pásmu 10 až 30 procent pod průměrem EU-27. Nejlevnější – o 30 až 40 procent oproti unijnímu základu – je jídlo v Polsku, Bulharsku a v Rumunsku.

  • Našli jste v článku chybu?